Když jsme skládali s Vikim Shockem reprezentativní výbor z jeho básnického díla s názvem V předsíni dýchal idiot (2020), bylo jasné, že vedle veršů tam musí najít své čestné místo taky autorovy černobílé kresby. Nakonec jich je v té knize asi padesát. Proč kresby, a ne koláže, kterým se Shock věnuje možná soustavněji a delší čas – a které tak nějak pěkně dotvářejí svou vnějškovou divočinou jeho obrázek básníka-avantgardisty, jakkoli je autorovi letos rovných padesát a většina avantgard je už dávno po smrti? Protože kresba, tedy ta Shockova, jde opačným…