K UDÁLOSTEM V ČESKOSLOVENSKU

Fakta, dokumenty, svědectví tisku a očitých svědků

Tisková skupina sovětských novinářů Moskva 1968

 

Svět už déle než osm měsíců sleduje řadu faktů, jež jsou v politickém slovníku označována pojmem „události v Československu“. S těmito „událostmi“ bývají spojovány i srazy sudetských Němců, návštěvy západoněmeckých finančníků v Praze, schůze „dlouhovlasých“ na Staroměstském a Václavském náměstí a mnoho dalšího.

Zatím nemáme k dispozici přesný šifrovaný název operace, kterou podnikly imperialistické síly proti socialismu v Československu, zatím nebyly na denní světlo vytaženy mapy s rozmístěním již předem připravených ilegálních rozhlasových stanic, tiskáren, skladišť zbraní, a proto tvůrci tohoto sborníku použili jiných četných důkazů ─ dokumentárních, přesvědčivých a nesporných.

Lednové plénum pro funkcionáře mnoha protisocialistických klubů znělo jako signál k útoku proti základům socialismu. K útoku proti členství Československa v socialistickém společenství, proti smluvním závazkům země, pod nimiž proudí krev hrdinů slovenského a pražského povstání, vojáků a důstojníků Sovětské armády, kteří rozdrtili hitlerismus a osvobodili Čechy a Slováky od nacistického jha.

Už dnes však my, novináři, vidíme skutečné pozadí všech těchto mnohotvárných „liberalizátorů“ socialismu ─ zuřícího malého buržousta, který uvěřil v možnost svržení socialismu a opětného nastolení kapitalistického řádu.

Kde je kontrarevoluce

Když 21. srpna spojenecké armády pěti zemi podaly bratrskou pomocnou ruku československému lidu v jeho boji proti kontrarevoluci, mnozí politicky naivní lidé nebo ti, kdo se za naivní vydávali, krčili rameny a tvrdili, že nikde kontrarevoluci nevidí. Cožpak jsme mohli čekat, až po čs. silnicích budou pochodovat „osvoboditelé“ ze Západu, až na náměstích v Čechách a na Slovensku bude stát plno šibenic?

Nyní s úsměškem tvrdí: „Vaše armády sice přišly, ale kde je kontrarevoluce?“

My, komunisté, jim odpovídáme: Kontrarevoluce nestačila šibenice postavit právě proto, že přišly spojenecké armády. Říkáme: Bratrské armády nepřišly proto, aby se vměšovaly do vnitřních záležitostí českého a slovenského národa, ale proto, aby Čechům a Slovákům nikdo nebránil žít klidně, spokojeně a důstojně rozhodovat o všech vnitřních záležitostech. Odejdeme, jakmile se situace znormalizuje.

Stále více lidí na světě si uvědomuje, že protisocialistické intriky … by nemohly prospět čs. lidu, který se v bratrské rodině socialistických zemí cítil naprosto bezpečný tváří v tvář revanšistickým snahám Hitlerových následníků a intrikám imperialistů…

Nacisté, esesáci a henleinovci

K 231 shromáždil pod svou střechou přes 40 000 lidí. Mezi nimi bylo mnoho bývalých kriminálníků a osob, které se provinily proti státu. V tomto klubu bylo možno potkat bývalé nacisty, esesáky a henleinovce, ministry loutkového tzv. Slovenského štátu, zřízeného kdysi hitlerovci, a představitele reakčního duchovenstva. Tito lidé mají na svědomí mnoho nevinně zlikvidovaných komunistů a poctivých občanů Československa.  Do řad Klubu se vetřeli i takoví, kteří za revoluce 1948 a po ní bojovali proti pokrokovým silám v našem státě, páchali politické vraždy a další násilí.

Například v řadě ostravských listů byl uveřejněn dopis, v němž byli mnozí členové „K 231“ odhalováni jako kolaboranti z doby hitlerovské okupace, zloději a vrahové.  Autoři dopisu právem poukazovali na to, že tito lidé si nezaslouží rehabilitaci, neboť i „dnes jsou nepřáteli československého lidu a všech poctivých lidí“. Vlastenci psali o tom, že tyto zločinné živly a zrádci vlasti nikdy „nepřestali bojovat proti pokrokovým silám, dopouštěli se politických vražd a dalších aktů násilí“.

Sionisté a sociál-zrádci

Ve své kontrarevoluční činnosti nezůstával pozadu ani Klub angažovaných nestraníků (KAN). Ve vedení klubu se ocitl jeden z nejreakčnějších činitelů, I. Sviták, který pracoval v Akademii věd ČSSR. Dříve byl vyloučen z KSČ. Jeho pomocníky se stali Rybáček, Musil a Klemenťjev ─ agenti mezinárodní sionistické organizace.

K frontě reakční opozice proti KSČ se aktivně připojovaly skupiny bývalých sociálních demokratů. Reakční živly z bývalého vedení sociálně demokratické strany se ve své podvratné činnosti neštítily žádných prostředků, zakládaly ilegální výbory v závodech a aktivně připravovaly plány na likvidaci KSČ. Zahraniční sociál-zrádci posílali své emisary do Československa, aby zde „působili ideově na vývoj událostí“.

Neméně aktivní činnost vedly protisocialistické síly v zájmu obnovení diplomatických styků s Izraelem. E. Goldstücker prohlásil v izraelském listu: „Československo předloží problém vztahů mezi zeměmi východního bloku a Izraelem na nadcházející konferenci socialistických zemí…“ Jiný neméně známý „liberál“, spisovatel L. Mňačko si dokonce kladl jako podmínku svého návratu do vlasti obnovení diplomatických styků s Izraelem.

Ideologové imperialismu

S vývojem československých událostí spojovali ideologové imperialismu těsné plány na další aktivizaci činnosti agresívního bloku NATO. Nyní se stávají majetkem veřejnosti agresívní plány atlantického bloku vůči Československu. Nejagresivnější síly mezinárodní reakce opírající se o vojenský a výzvědný aparát NATO všemožně podporovaly kontrarevoluci v Československu a chtěly tuto zemi odtrhnout od socialistického společenství.

V tisku byla uveřejněna četná fakta usvědčující bonnské úřady a západoněmecké zbrojařské koncerny z toho, že financovaly podvratnou činnost proti socialistické lidové vládě v ČSSR.

Dnes 30. srpna na zasedání předsednictva Národní fronty NDR její předseda profesor Albert Norden právem prohlásil: „Sny imperialistů, kteří už viděli Prahu přeměněnou v základnu NATO, se nesplnily… Vítězství kontrarevoluce v Československu by znamenalo přesun imperialismu až k hranicím SSSR. Je jasné, že potom by přišla na pořad dne otázka vytvoření „Velkoněmecka“.

Vezly velká zavazadla

V roce 1968 značně zaktivizoval svou činnost Vatikán. Podle názoru vatikánských vládnoucích kruhů se katolíci nesmějí omezovat na propagování náboženství, ale musí se začleňovat do politického hnutí. V posledních červencových dnech roku 1968 odjelo do Československa mnoho kněží z Vatikánu. Takřka všechna místa v letadlech čs. letecké společnosti letících do Prahy byla obsazena těmito osobami, které s sebou vezly velká zavazadla.

Záškodníci a špióni

Vedení Nacionálně demokratické stany Rakouska se koncem července 1968 rozhodlo vyslat do Československa jako turisty své dobrovolníky, kteří zde měli provádět podvratnou činnost. Předseda Socialistické strany Rakouska Bruno Kreisky využil všech svých prostředků k tomu, aby ovlivnil události v Československu. Pan Kreisky by velmi rád obnovil kapitalistické zřízení v Československu: vždyť tam měl velkou továrnu na uzeniny, která mu vynášela nemalé zisky.

Přímým podkopáváním životních národních zájmů československého lidu byly výzvy ke sblížení „s NSR“. Západní hranice Československa byly de facto otevřeny a do země v záplavě normálních turistů nerušeně proudili záškodníci a špióni ze západních zemí. Jenom v první polovině roku 1968 překročilo čs. hranice 368 000 turistů z NSR. Jak přiznává vlivný západoněmecký časopis „Wirtschaftsmagazin“, určitou část těchto turistů tvořili zvlášť vybraní antikomunisté, kteří prošli přípravou v organizování podvratné činnosti. Mezi těmito „turisty“ byl například bývalý gestapák Erich Wagner. Tisíce Němců sdružených v revanšistických organizacích, které žádají „návrat“ Sudet, odjely svobodně do Československa navazovat styky. Imperialističtí agenti měli možnost přepravovat na československé území zbraně.

Samočinné zbraně

Již v červenci byl objeven úkryt se zbraněmi u Mýtiny. Pracovníci státní bezpečnosti objevili 20 samopalů značky Thompson, 24 zásobníky s 840 náboji, 30 pistolí značky Walter a 11 zásobníků… Ve znaleckém posudku kriminalistického ústavu se praví, že otisky prstů nebyly na zbraních ani na zásobnících nalezeny.

Ve snaze všemi prostředky zaktivizovat protisocialistické živly vyzývala kontrarevoluce obyvatelstvo, aby „se zbraní v ruce“ vystoupilo, a tím provokovala k bratrovražednému krveprolití. Aby mohl být tento zrádcovský plán uskutečněn, bylo nutné přímé spojení s imperialistickými silami, jež už dávno směřovaly svou podvratnou činnost proti socialistickému Československu.

Ve večerním vydání britského listu Sunday Times ze dne 27. srpna byl otištěn interview jednoho z čelních příslušníků čs. ilegality. Podle slov tohoto zrádce mělo v neklidných srpnových dnech podzemí „na 40 000 lidí vyzbrojených samočinnými zbraněmi“. Z četných zjištění vyplývá, že značná část těchto zbraní byla dodána tajně ze Západu, především z NSR.

Hned v prvních dnech po vstupu spojeneckých vojsk bylo z mnoha tajných skrýší a sklepů vybráno několik tisíc samopalů, stovky kulometů a granátometů. Byly objeveny i minomety a další těžké zbraně. V pražském Domě novinářů, který v poslední době vedli reakční činitelé, bylo nalezeno 13 kulometů, 81 samopalů a 150 bedniček se střelivem. V Bratislavě se na sovětské vojáky střílelo z ukrytých zbraní z jedoucích aut. Jen v budově Národní rady, pošty a televize bylo nalezeno 55 samopalů, 8 kulometů, 17 pistolí, 3 karabiny a 42 bedničky nábojů.

Žilina souhlasí s Trenčínem

Ve dnech 21.-22. srpna se v éteru ozývalo mnoho ilegálních rozhlasových stanic. Vedle dezinformace a snahy podněcovat protisovětskou psychózu a hysterii plnily ilegální vysílačky ještě jeden, snad vůbec hlavní úkol. Byly totiž nejrychlejším prostředkem pro vysílání zašifrovaných i otevřených zpráv koordinujících akce kontrarevolučního podzemí, a kromě toho vysílaly na Západ šifrované špionážní údaje.

Několik příkladů:

„Zaručenec vzkazuje: Situace se rozvíjí velmi úspěšně.  Naše úmluva platí. Žilina souhlasí s Trenčínem.“

„Důležitá výzva: Doktor volá Miladu.“

„Vysíláme zprávu stanice Československo I.  Pro Zdeňka a Věru. Milena chromého nehledala.“

Lež, lež a zase lež, hnusná, neuvěřitelná

Co doporučovali tito „intelektuálové“, kteří si dělají nároky na vedoucí postavení v zemi? Urážení lidské důstojnosti, podněcování nacionalistického cítění, podlé chuligánské pokřikování ─ zkrátka celý ideologický arzenál nacionalisticko-šovinistické maloburžoazní hanebnosti.

V Brně rozšířily kontrarevoluční živly 26. srpna leták, jímž upozorňovaly obyvatelstvo, že ten den v noci prý budou sovětští vojáci rabovat potravinářské obchody. A v té noci byl skutečně vykraden jeden obchod. Vojíni Štajev, Smirnov, Ščerba a Ivanov s přispěním místního obyvatelstva zloděje zadrželi. Byli to dva místní zločinci, právě z řad těch, kdo podle pokynů kontrarevoluční skupiny rozšiřovali protisovětské pomluvy. „Účel světí prostředky.“ Staré a osvědčené jezuitské heslo bylo beze stínu pochybnosti přijato do výzbroje čs. reakce. Reakce štvala, vydírala a provokovala, uchylovala se k nejhnusnějším lžím. Lež, lež a zase lež … bezostyšná, hnusná, někdy až neuvěřitelná. Nenávistí zaslepení kontrarevolucionáři si vytyčili jediný cíl: zdiskreditovat socialismus a socialistické bratrství národů.

Například 21. srpna hlásil ve 14.00 hodin Hradec Králové:

„V Košicích zabili okupanti dva chlapce. Další dva jsou raněni. Při vstupu do Liberce bylo šest lidí zabito a 17 zraněno.“ Tyto zprávy byly zlovolně vymyšleny, aby vyvolaly u prostých občanů nenávist ke spojeneckým vojákům.

Byla nalezena pistole

Kontrarevoluční propaganda přinesla výsledky. Jejím přímým důsledkem byla střelba v Praze ze střech a z domovních vchodů. U mladíčka, kterému ještě chmýří nevyrazilo, byla nalezena pistole, jiný byl v postranní uličce dopaden se samopalem.

Ve snaze podráždit dělnické masy a vzbudit jejich nespokojenost zavírali provokatéři obchody především v dělnických čtvrtích. Do malých obchodů záměrně vpouštěli lidi po jednom nebo po dvou (předstírali, že se obávají, aby se nekradlo), a tím vznikaly dlouhé fronty. Okamžitě se vyrojili západní dopisovatelé, kteří si to všechno fotografovali…

Dopisovatel APN Vadim Ardatovskij, který byl tehdy v Praze, vypráví:

„Přečetl jsem si v ilegálním Rudém právu oznámení, že prý sovětští vojáci zastavují na silnicích ku Praze auta, berou cestujícím prsteny, odnímají jim tranzistorové přijímače a hodinky. Pak přišla zpráva z jiného zdroje: ukázalo se, že se vyskytly místní bandy, které na přístupových cestách ku Praze „rekvírují“ cennosti pod záminkou, že „sovětští vojáci vám to stejně vezmou“.

Viděl jsem tisíce letáků na pražských zdech. Světoznámé památky byly zohaveny pestrou směsicí papíru. Nejvíce toho dostal svatý Václav, ale ušetřen nebyl ani král Karel a Jan Žižka. Uměla vybičovaná kontrarevoluční mládež jako by chtěla demonstrovat své opovržení ke slavným dějinám vlastního národa.“

Vraždy a pogromy

Nepřátelé socialismu vystupňovali morální teror, přešli k otevřeným výzvám, k vraždám a pogromům. V noci 26. srpna se na domovních zdech v Teplicích objevila hesla vyzývající k vraždění komunistů.

Dopisovatelé Pravdy A. Murzin a N. Novikov psali z Bratislavy:

„Kapitán Vladimír Nikiťuk, který velí tankové rotě, nám vyprávěl, jak první vstupovali do města. K páté hodině ráno se jako na povel začaly vytvářet hloučky ozbrojených výrostků a ti začali dělat pogrom. Sovětští vojáci s hněvem a údivem vyprávějí, jak se to strhlo. Jakási dívka natrhala narychlo na náměstí rudé květy a podala je tankistům. Jakmile však od nich odstoupila, popadli ji silní dlouhovlasí výrostci a povalili ji na asfalt. Lidé z davu spěchali pomoci. Přišli i sovětští vojáci a dívku z rukou banditů zachránili.“

1. září, když už se situace v Praze normalizovala a na ulicích Prahy bylo plno lidí, kontrarevolucionáři teroristé jezdili velkou rychlostí po městě v černé tatře a stříleli z ní na sovětské vojáky, kteří stáli na stráži u budovy sovětského velvyslanectví.

Pádná odpověď

Pádnou odpověď na pomluvu o okupaci Československa uveřejnil bulharský list Rabotničesko delo 5. září:

„Okupanti!“ ─ pokřikuj hlásné trouby „svobodného světa“ na sovětské vojáky, kteří přišli na československé území, aby splnili svou internacionální povinnost. Jacípak jsou to okupanti, když bez váhání obětuj své životy, aby neumíraly ženy a děti, když chladnokrevně přehlížejí nejdrzejší provokace kontrarevolučních vyvrhelů, když raději působí jako agitátoři než jako vojáci, aby vysvětlili oklamaným lidem, jak se věci skutečně mají?“

Předseda vlády Vietnamské demokratické republiky Pham-van-Dong řekl v rozhlasovém projevu ke 23. výročí vzniku VDR:

„Protože byla ohrožena sama existence Československé socialistické republiky, bylo nutné, aby Sovětský svaz a čtyři další socialistické republiky podnikly vše, dokonce i použily ozbrojených sil, aby zmařily vměšování amerických imperialistů a západoněmeckých revanšistů, kteří se spikli s československými kontrarevolucionáři, aby uchránily socialismus v Československu…“

Buď anebo

Stoupenci socialismu v Československu stanuli před volbou:

BUĎ

Mlčky souhlasit s novým Mnichovem a odtržením sudetského území ve prospěch revanšistického západního Německa; (viz pak Molotov-Ribbentrop, který to posvětil)

Uvolnit imperialismu jeho zamilovanou cestu na východ mezi Krušnými horami a pohořím Českého lesa, a tím vystavit nebezpečí úderu vymoženosti světového socialismu a výsledky druhé světové války;

ANEBO

Jednou provždy skoncovat s mnichovanskou politikou tím, že budou energicky odmítnuty všechny požadavky revanšistických Hitlerových následovníků;

postavit do cesty bojovému „Drang nach Osten“ nepřekonatelnou hráz, znovu ukázat světu, že se nikomu nepodaří změnit poválečné hranice, jež byly stanoveny jako výsledek spravedlivého a obětavého boje synů mnoha národů proti fašismu.

Národy pěti socialistických zemí se takto rozhodly; tím vstoupily společně se svými třídními bratry v Československu do rozhodující etapy střetnutí s imperialistickou reakcí.

Z ruského originálu přeložila a 1. října 1968 vydala Mezinárodní redakce ČTK

(titulek a mezititulky jsou redakční)