Byla poslední světovou hvězdou uměleckého hvízdání, německy Kunstpfeifen. V našem jazyce pro ni máme roztomilý název pištkyně. 8. března uplyne od úmrtí poslední umělecké pištkyně 15 let.

Jeanette Baroness Lips von Lipstrill alias Jeanette Schmid ergo Rudolf Schmid, jako by jména Lips von Lipstrillové sama vypovídala o neuvěřitelné dráze a životě své nositelky. Lipstrillová se narodila do doby, v které byli pištci považováni za rovnocenné umělce např. zpěvákům či hudebníkům. Ta doba však nezadržitelně končila. Na svět přišla v roce 1924 na Šumavě ve Volarech jako Rudolf Schmid. Po podzimu 1938 se Sudety staly součástí německé říše, mladý Rudolf tak musel rukovat do Wehrmachtu, který ho poslal do severní Itálie. Dle vlastních slov bylo štěstím, že se zde nakazil břišním tyfem, což ho uchránilo od dalších vojenských povinností. Od počátku totiž řešil bolavou otázku sexuální identity. Po válce si domova příliš neužil, za odsunu Schmidovi prchli do otcova rodiště v Schnellenzipfu na bavorské straně Šumavy. Malá ves ale nebyla nic pro Rudolfa. „Jdu k divadlu…“, nechal se slyšet a odešel za tetou do Mnichova. Zde počíná jeho umělecká kariéra.

Vystupoval v revue a varieté jako tanečník a imitátor, a to natolik úspěšně, že byl záhy pozván i na scény v Berlíně a Hamburku. Zde v divadle Hansa zaujal dokonce i íránský královský pár, šáha Muhammada Rezu Pahlavího s manželkou Sorayaou dlící na návštěvě. Následovalo pozvání k vystoupení v Teheránu. Rudolf se pečlivě připravoval v královském paláci na své vystoupení, když šáhovu doprovodu přišly poněkud nepatřičné kostýmy, které chtěl použít. Na pokraji zhroucení poslechl radu blízkého pianisty, raději tedy něco zapískat. Zvolil burlesku z Offenbachovy Barcaroly a Straussovu polku Růže z jihu. Šáh se dojetím rozplakal. Íránský vládce tak pomohl znovuobjevit polozapomenutou tradici hvízdání a Rudolfovi zahájit novou kariéru.

V jeho životě zároveň nastala ještě jedna, významnější, změna. V roce 1964 se nechal přeoperovat na ženu a definitivně nalezl sebe sama. Novým domovem se mu na 15 let stala Káhira a pod jménem Jeanette Schmid začala vystupovat po celém světě s hudebními velikány, jako byli Frank Sinatra, Edith Piaf, Marlene Dietrich nebo excentrická Josephine Baker. Mezi vrcholná čísla patřily melodie Gounodovy i Schubertovy, Harlekýnovy miliony i známá skladba Kanarienvogel napodobující kanárčí trylkování.

Říká se, že čas nezastavíš. Jeanette se postupem doby a stáří musela rozloučit s kariérou tanečnice. Přestěhovala se jako konferenciérka do Vídně. Jako zázrakem se však kariéru podařilo nastartovat potřetí. Pod jménem Jeanette Baroness Lips von Lipstrill ji v 80. letech do své revue „Salut“ obsadil André Heller, jeden z nejznámějších multimediálních umělců. Ještě jednou procestovala celou Evropu. Revue slavila nebývalý úspěch, který jí zajistil i vystoupení na newyorské Broadway. Hvízdání bylo zase opět považováno za umění. Svými rty si vyhvízdala dokonce i rakouské státní vyznamenání Za zásluhy o Rakouskou republiku, jehož nositelem je mj. také bývalý český prezident Václav Klaus. Při jeho přebírání dostala otázku, jak dlouho chce ještě pískat. „Dokud nepadnu mrtvá,“ odpověděla. Poslední umělecká pištkyně zemřela rok poté ve věku 80 let. Pochována je v bavorském Bischofsreutu, české hranici takřka na dohled.

Ve zkrácené verzi psáno pro deník E15.