Úryvek z knihy Škola od sv. Norberta na památku Bédy Navrátila, který včera 11.1. umřel. (foto archiv Martina  Machovce, kresba Pavel Reisenauer)

Drž hubu a svlíkej se! – zaznělo na adresu novinářky z Mladého světa, která přišla na Andělku dělat anketu mezi mladými lidmi o populární hudbě, a nic zlého netuše oslovila zrovna Zlého Bédu, který na ni upřel své obří bazedovky podlité krví, aniž by hnul brvou, pronesl výše uvedenou hlášku a říhnul si. Reportáž o populární hudbě tím byla vyřízena. Slečna novinářka zbledla a bez hlesu se vytratila.

Neznalá prostředí špatně si přivítání vyložila. Zlý Béda nebyl ve skutečnosti zlý, rád ale strašil lidi svým zevnějškem, který zesiloval výroky obdobného rázu. Byl to vousatý a vlasatý vazoun, který měl pěsti veliké jako půllitr a zápěstí omotané řemeny jako starozákonní Samson. A k tomu ty krví podlité bazedovky, kterými uměl koulet ze strany na stranu, nejseš hrdina, asi tě uhranu, jak zpíval Pavel Zajíček.

Když seděl mezi rachitickými studentíky z Parléřky, tak si na ně nikdo nic nedovolil, a když přece, letěl z Andělky bez křídel či jiné korekce po hlavě rovnou na chodník.

Studentskou sekci na Andělce doplňovala sekce dělnická, jejíž jádro tvořili vedle zlého Bédy Dědek, který v pětadvaceti vypadal na šedesát, a když mu bylo šedesát, vypadal pořád stejně, a Karel Davídek, což nebyla nejsvětější, ale zaručeně andělská trojice – něco mezi Goyovým Saturnem požírajícím jedno ze svých dětí, kutnohorským permoníkem a Johnem Mayllem několik let uleželým v rakvi. Když byla tahle sestava u nás na chalupě v Jizerských horách a šel jsem s nimi na lesní koupaliště do Lučan, kde u kiosku s pivem mastili celý den karty, aniž by smočili palec u nohy, tedy kromě Bédy, tak se nikdo z místních na nás neodvážil ani pohlédnout. To bylo jako v nějakém westernu.

X x x

Nedávno jsem mluvil s Čárlím Soukupem, a on na Andělku chodil jako tramp v letech 1965 až 1972, ještě než se dal dohromady s Plastiky a s undergroundem. Měli tam trampskou osadu Andělku, a vlastně tu hospodu zprovoznili. V letech 1966-1967 tam prý byl každý den od pondělí do čtvrtka, kdy tam měla osada Andělka „potlach“. Na víkend pak jezdili za Prahu – do Brd, na Sázavu a v neděli večer, když se vrátili, jel rovnou z Braníka do hospody na Ořechovku, kde vystupoval Hlavsa se Števichem, který hrál jako Jimmy Hendrix. Aspoň tehdy to tak Čárlímu připadalo.

Čárlí na Andělce jednu dobu de facto bydlel – měl tam spacák, a když se sezení v hostinci protáhlo, tak tam přespal a ráno jel do učňáku přímo z hospody. Jestliže oni měli Sejdeme se na Vlachovce, my jsme měli Sejdeme se na Andělce. Tamní andělský chór, zvaný Betlém Band, tvořili Vaškovič, Šmejkal, Vácha, Podhajský, Kovařík, Kuča, Béda a Dědek, který k tomu, vousy do pasu, tancoval ve spodním prádle. Na basu hrál radotínský Hendrix, po něm pak Berka a bratr Honza zpíval, tedy recitoval, nebo spíš deklamoval „VSTOUPIL BYCH DO STRANY / ALE NEVÍM KUDY / AŤ ŽIJE SPARTA / NA ANDĚLCE MAJÍ UTOPENCE,“ protože zpívat jednak neuměl a jednak mu zpívat bylo blbý. Betlém v roce 1978 vystoupil na IV. festivalu druhé kultury v Nové Vísce, což byla premiéra a zároveň i derniéra.

Když v roce 1979 Ceauşescu zakázal před létem volný prodej benzinu turistům ze spřátelených socialistických zemí a pražská vláda, aby se proletariát chystající se na dovču s basami piva a trvanlivým salámem k Černému moři nebouřil, povolila lidem jet do Bulharska přes Jugoslávii, celá řada lidí, kteří chodili na Andělku, toho využila a zdrhla na Západ, odkud Pepa Komunista poslal otcovi, který byl estébák, lístek, ve němž mu děkoval, že mu výjezd zařídil – vše proběhlo hladce podle jeho instrukcí. Ještě předtím, než odjel, uspořádal u rodičů, kteří byli o víkendu na chatě, večírek, v jehož závěru rozdal přítomným zařízení bytu. Povedený tatínek.

X x x

Přes víkend, kdy bylo na Andělce zavřeno, se chodilo do Domova, kde čepovala pivo stará paní Graubnerová, dáma důchodového věku, která původně čepovala pivo v hostinci U Studny na staré břevnovské návsi, než komunisti střed starého Břevnova zbourali a postavili tam paneláky. V Domově našla parta střešovických etc. mániček skutečný domov. Bratr vzpomíná, že pí Graubnerová je nechávala sedět vzadu za výčepem u sebe v kuchyni. Když si jednou v rozjařilosti naporoučeli párky, namáčeli je do hořčice a házeli je na strop, byla z toho nadšená, jak se umějí bavit. To bylo od podzimu do jara. Víkendy v letních měsících se pak jezdilo na Živohošť, kde měla Andělka – societa angelorum celé léto postavené stany.