Spiknutí konspiračních teoretiků

Současný mediální ekosystém a technologické společnosti umožnují šíření lží, manipulací a konspiračních teorií. Ve velkém.

Články z konspiračních webů se ocitají mezi nejsdílenějšími texty na českém internetu a část populace se dostává do informační bubliny. Konspirační teoretici a jejich weby dnes mají věrné fanoušky a ambasadory v poslaneckých výborech či mediálních radách a založili si i vlastní „novinářskou“ cenu. Následující text vydáváme v Babylonu v nezkrácené podobě. Jeho autor sleduje českou konspirační scénu dlouhodobě. Po pěti letech od vydání podobného textu v MFD se znovu sešel s hlavními propagátory a autory českých konspiračních webů a s podivením sledoval jejich ruskou konverzi. Jejich symbiotické sbližování je dáno hlavně tím, jak se ruská mediální a informační scéna sama sytí konspiracemi, které potvrzují různé mocenské a politické komplexy jejích představitelů.

Přestože ruská státní propaganda vydatně zásobuje českou scénu a spolupracuje s vybranými jednotlivci, je představa, že za dezinformačními weby sedí Kremlem placení a řízení trollové, sama trochu z říše konspiračních teorií. V několika případech je to bezpochyby pravda a části konspirátorů je vděčná, že je zvou na různá setkání a fóra nebo jim dávají prostor v ruských médiích, kde vystupují jako vážení experti. Většina lidí to ale dělá dobrovolně a z přesvědčení, že ukazuje pravdu, z potřeby uznání a pocitu, že se jejich názorům nedostává sluchu, z radosti, že mohou „dělat vlastní zprávy“ a provozovat amatérské weby, rádia a televizní studia. Část také pro peníze z reklamy nebo od fanoušků. Nebo kvůli všemu tomu najednou. Jejich publikum prožívá zadostiučinění, že se dozvídá něco extra, co jim v „ČT neřeknou“.

Analýzy proruských webů a „fake news“, kterým se věnují česká média, nevládní think-tanky, neziskové organizace, aktivisté a bezpečnostní analytici si většinou vystačí s jednoduchou nálepkou, že je ten či onen proruský troll a dezinformátor, a následným výpočtem mediálního dosahu a hledáním propojení mezi politiky a „závadnými“ facebookovými skupinami. Jednoduché onálepkování „nepřátelského“ obsahu vyvolává mylnou naději, že „dezinformace“ jde nějak jednoduše vykořenit a celá snaha připomíná vyhlášení svaté války proti šíření historek o černé sanitce a infikovaných jehlách v sedadlech autobusů.

Rodící se informační ekosystém ovšem vzdoruje starým metodám a kategoriím, které se používaly pro pochopení fungování mediálního prostředí a boji s propagandou ve 20. století. Aktivistické blogy a amatérské zpravodajství jsou projevem probíhající technologické revoluce a zapojení většího množství lidí do systému. Digitální DNA tvořené technologickými společnostmi pak vytváří prostředí, které posiluje existující sociální patologie, jež obratně využívají ideologové a autoritáři. Rusko se samo stává jejich obětí.

Králové mezi dezinformátory

Konspirační teoretici zaujímají mezi „dezinformátory“ čelné postavení. Svým zaměřením na odhalování „skryté“ mocenské struktury a toho jak svět ve „skutečnosti“ funguje, platí za znalce, i když hlavně mezi sebou. Nejde o blázny v aluminiových čepicích, ale bytostné aktivisty, kteří si boj za pravdu vytkli jako hlavní cíl, na jehož prosazení vytrvale pracují.

„Víc a víc lidi zjišťuje, že základní postoje a náhledy lidí, kteří se zabývají konspiracemi, jsou pravdivé a že fungují. A proto jim důvěřuje čím dál tím víc lidí,“ pochvaluje si nárůst popularity Jan Korál, aktivista a provozovatel stránek nwoo.cz, jednoho z nejaktivnějších konspiračních webů v Česku. „My jsme se 10 let hrozně snažili a teď nás sleduje a věří nám čtvrtina veřejnosti. A to jsme byli pro smích,“ doplňuje ho aktivistka za pravdu o 11. září Jana Karásková.

Oblíbenost konspirací potvrzuje letošní průzkum společnosti Globsec, podle kterého 25 procent obyvatel Česka souhlasí s tvrzením, že Židé mají příliš moci a skrytě ovládají mnoho vlád a institucí po světě. Na Slovensku pak konspiraci, kterou nacisté použili pro holokaust, věří polovina lidí (52 procent). Teorii o sestřelení newyorských dvojčat Američany věří 17 procent obyvatel Česka a 39 procent obyvatel Slovenska. Pětina Slováků si pak není jistá.

 

„Židé mají příliš mnoho vlivu a tajně kontrolují vlády a instituce ve světě“ – souhlasím/nesouhlasím/nevím. (Zdroj: GLOBSEC 2018)

Články z konspiračních webů dnes figurují mezi nejsdílenější texty na českém internetu. Pokud si pomocí nástroje Buzzsumo vyhledáte nejsdílenější obsah v tématech jako Ukrajina, Sýrie či očkování, najdete v nich pětinové až poloviční zastoupení konspiračních a clickbajtových serverů.

Nejsdílenější texty českého internetu

Nejsdílenějším textem k tématu 11. září je vymyšlená zpráva ze stránek Veksvetla.cz o přiznání agenta CIA, který se měl na smrtelné posteli přiznat k tomu, že napěchovali jednu ze zřícených budov výbušninami. Mezi dvaceti nejsdílenějšími články jsou texty o předpovědích útoků z dílny Baby Vangy, či „nikdy nezveřejněné snímky“ nejnavštěvovanějších konspiračních serverů AC24, Sputniku či Svobodných novin bez cenzury. Na body 8:12 mezi čistými konspiračními weby a mainstreamem. Pokud přičteme dva články z Parlamentních listů, z nichž jeden spojuje útok na dvojčata s Bilderbergem a článek ze serveru Prima.cz s titulkem „USA chtěly iráckou ropu, proto si 11. září strhly dvojčata samy. Je to opravdu jen spekulace?“, vedou v tématu konspirátoři.

V tématu Ruska vede článek serveru AC24.cz s víc než 17 tisíci sdíleními a 200 tisíci přečteními s titulkem „Putin doplatil centrálním bankám zbytek dluhu. Rusko se tak stalo první zemí, které se osvobodilo od sevření bankovním systémem“, který provozovatelé webu pro úspěch po půl roce znovu zopakovali. Počet přečtení tak byl minimálně dvojnásobný. „U sdílených textů to takto děláme, abychom vyplnili mezery,“ potvrzuje recyklování článků provozovatel AC24.cz Ondřej Geršl, který svým textům dále „pomáhá“ například na facebookové stránce „Sdílíme pravdu“ s 22 tisíci členy nebo falešným profily mladých žen. Svými weby vydělá mezi 100 až 150 tisíc korun měsíčně. Mezi dalšími 20 texty najdeme čtyřikrát Parlamentní listy, konspirační Protiproud Petra Hájka či Aeronet, jehož redakce i provozovatel fungují pouze pod pseudonymy.

Pětinu nejsdílenějších textů v tématu očkování obsazují v posledních dvou letech články z konspiračních a anonymních stránek, které bez ověření přebírají texty z podobně zaměřených zahraničních zdrojů. Mezi první desítkou se objevuje dvakrát recyklovaný článek AC24.cz s titulkem „Proč média mlčí? Švédsko kvůli „závažným zdravotním obavám“ zakazuje povinné očkování“. Jde o překlad manipulativního textu, který musela díky masovému rozšíření vyvracet švédská vládní zdravotní agentura Folkhalsomyndigheten. Díky podobným textům se v Česku i po celé Evropě začaly znovu rozšiřovat spalničky, které v Praze v posledních měsících překročily epidemickou hranici.

Počet mediálních výstupů k tématu klasických konspiračních teorií se za posledních deset zdvojnásobil. Přes 95 procent z nich vychází na internetu (zdroj: Anopress IT) – https://infogram.com/konspiracni-teorie-v-ceskych-mediich-zdroj-anopress-it-1h9j6qw9mq1v6gz

 

Kdo tomu věří?

Ne všichni jsou víře v konspirace a v konzumaci alternativních médií nakloněni stejně. Podle průzkumu výzkumné agentury YouGov a Cambridgeské univerzity se postoj liší u voličů různých stran i v různých věkových a příjmových kategoriích. O existenci tajné skupiny mocných, která kontroluje války a ekonomické krize je tak přesvědčeno 43 procent voličů labouristů a 46 procent voličů UKIPU proti 27 procentům konzervativců a 17 procent liberálních demokratů. Mezi mladými do 24 let věku pak s tímto tvrzením souhlasí 20 procent oproti 41 procentům ve věkové skupině nad 60 let. Desetiprocentní rozdíl pak dělí skupiny s odlišnými příjmy. Podobný vzorec se opakuje i u otázky o záměrném rozšíření AIDS nebo zatajení kontaktu s mimozemšťany.

Části společnosti se výrazně vzdalují i v důvěře k médiím, kde se s těmito teoriemi mohou potkat. Podle Globsecu převažuje u drtivé většiny slovenských voličů důvěra k tradičním médiím až na dvě výjimky, voliče pravicově populistické Sme rodina a Kotlebovy fašistické Ľudové strany, u nichž dokonce důvěra v alternativní média převažuje.

Denikn.sk (Globsec 2016)

V Česku sleduje „alternativní“ zprávy podle průzkumu Mezinárodního republikánského institutu z roku 2017 několikrát týdně pětina populace a 40 procent alespoň jednou za měsíc. 12 procent čtenářů jim pak věří víc než hlavním zpravodajským kanálům. Podrobnější průzkum zjištující stranické preference konzumentů u nás chybí. Něco napoví analýza překryvů publik stranických webů se seznamem stránek z adresy konspiratori.sk podle nástroje Alexa SiteInfo. Nejvěrnějšími čtenáři konspiračních webů jsou podle ní návštěvníci oficiálních stránek SPD, kteří v počtu překryvů překračují ostatní strany víc než dvojnásobně.

SPD je také spolu s DSSS uváděn jako oficiální partner Svobodného rádia, které bojuje proti iluminátům a Bilderbergu. Poslanci SPD se pravidelně objevují jako hosté mnoha konspiračních a proruských webů. Například vysílání Svobodného vysílače, který se věnuje tajným technikám ovládání počasí a vyvolání zemětřesení, utajeným zprávám o Atlantidě a mimozemšťanech a rozhovorům se zajímavými osobnostmi. Mimo jiné s lidmi z Národní domobrany, bývalým velvyslancem v Rusku a na Ukrajině Jaroslavem Baštou, prezidentským kandidátem Petrem Hannigem či pravidelnému čtení z knihy Aleny Vitáskové.

Bylo by však zásadní chybou se jen posmívat. Z podrobnějších průzkumů v USA či ve Francii vyplývá, že v alespoň jednu konspirační teorii věří víc než polovina jejich obyvatel. Všichni jsme občas paranoidní. Nacházíme důvody, proč kolegové v práci ztichnou, když vejdeme do místnosti nebo se o nás baví za našimi zády. Nechce nad námi někdo získat převahu, napadne v takovou chvíli většinu lidí. Z výzkumů psychologa Daniela Freemana v roce 2005 vyplývá, že paranoidní myšlenky připustilo aspoň jednou za týden až tři čtvrtiny běžných zdravých studentů.

Jedeme v tom všichni

Pokud nedůvěřujete státním autoritám, pravděpodobně nebudete věřit ani jejich oficiálním vysvětlením. Víra v konspirační teorie rovněž silně koreluje s nedůvěrou v přátele, rodinu, sousedy či policii a další autority. Dalším silným prediktorem víry v konspirace je pocit existenciálního ohrožení či ztráty kontroly nad vlastním životem, kterou si kompenzujeme představou jiná síly či mocného nepřítele, který kontrolu přebírá.

Konspirace mohou báječně posloužit jako vysvětlení komplikovaných jevů, vztahů a situací a zesílit již existující podezření. Příkladnou ukázkou je porovnání názorů na viníky útoku na Newyorská dvojčata v různých zemích podle toho, jaký mají dlouhodobý vztah ke svým sousedům a dalším státům. Podle průzkumu World Public Opinion z roku 2008 podezřívají Jordánci a Egypťané nejvíc Izrael, a Mexičani a Turci americkou vládu skoro stejně tak jako Al Kájdu.

WorldPublicOpinion.org (2008)

Vhodná konspirační teorie vás vyviní ze situací, kdy byste si museli přiznat nepříjemnou pravdu. Podle průzkumů většina respondentů z arabských zemí nevěří, že unesená letadla byla řízena Araby a přes polovinu Rusů má podle průzkumu agentury Vciom za to, že přistání na měsíci bylo zfingované. Jak by ne, když tam první nepřistáli sami? Nejvíce rozšířenou konspirační teorií v dnešním Rusku je teorie o koordinovaném útoku historiků proti ruským dějinám, jejíž frekvence v tamních médiích vrcholila s rozžhavenými debatami ke stému výročí říjnové revoluce, dokumenty o vyvraždění carské rodiny a uvedením filmu o vášnivém vztahu posledního ruského cara a krásné baleríny Matildy Kšesinské.

Z druhé strany je třeba říct, že podezření a skepse konspiračních teoretiků se v celé řadě případů ukázaly jako odůvodněné. Stačí vzpomenout záminky k vyhlášení útoku na Irák a marné hledání zbraní hromadného ničení nebo odhalení masivního špehovacího systému americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). V českém prostředí představil ukázkovou konspirační praxi Vít Bárta, když v roce 2008 v hotelu Chateau Mcely prezentoval spolupracovníkům pětiletý plán na propojení ekonomické a­ politické moci. Projekt hodný českého Napoleona, který zahrnoval rozvoj vztahů s nejsilnějšími politickými i ekonomickými subjekty, „produkování projektů státních zakázek“, „dosažení dominantního postavení na trhu“ a „posilování vlastních pseudokonkurenčních firem“, ovládnutí radnic a vytvoření vlastní politické základny, skončil dva roky na to vstupem Věci veřejných do Parlamentu a usednutím Víta Bárty do křesla ministra dopravy.

Podobnými „čudly“ se ovšem konspirační teoretici nezdržují. Nerozhodí je divoký vichr na vrcholcích moci, který jako trávu vytrhává politické elity a rozfoukává někdejší ekonomické obry, aby jejich místa zaujímali jiní, neboť ví, že v samém oku uragánu zasedá stále tatáž skupina, jež rozpoutává hladomory a války mezi národy i celými kontinenty a s blahosklonným úsměvem vybírá šéfy nejmocnějších korporací a prezidenty států a nechává je, aby se mezi sebou škorpili.

Do centra moci

„Globální řízení světa funguje minimálně od dob starého Egypta a současné síly jsou dědici a potomci až do dnešní doby,“ vysvětluje svoji teorii Jan Korál. „Dnes je to třeba Bilderberg, dřív to byli zednáři, ale ti už zdaleka nemají takový vliv. Nejlepší je podívat se na seznam členů Bilderbergu, tam je vidět, že tam jsou šéfové všech velikých světových korporací, politici, intelektuálové, bankéři, lidé z médií, a příslušníci starých šlechtických rodů… ale ve výsledku se to dá těžko identifikovat.“

Součástí konspirace je dle Korála i samotný papež, který projevuje vstřícný pohled vůči uprchlíkům a migraci. „To od začátku ukazuje na spiknutí. Ruská skupina tohle nazývá biblický projekt globálního zotročení. Všechna tři základní náboženství a všechny ty církve jsou součásti jednoho spiknutí, právě té skupiny, která kdysi vyšla z Egypta a která je sama navázaná na Atlantidu. A kteří to náboženství vytvořili za účelem ovládání lidstva,“ doplňuje Korál svoji staronovou antisemitskou teorii.

Hledání tajemných vládců Zeměkoule u něj v poslední době ustupuje ve prospěch praktičtějších činností. „Sektor nezávislých medií se rozvinul tak, že už je to dostatečné. Když to srovnám se situací před sedmi lety, tehdy bylo potřeba sem informace donést. Teď ale vzniklo spousta médií, kteří svou práci dělají dobře,“ vysvětluje Jan Korál. „V posledním roce jsem utlumil práci na webu a mnohem víc se věnuju činnosti v organizacích jako je Asociace nezávislých medií a Výbor národní kultury. Snažím se vytvářet struktury, kde je víc lidí,“ popisuje své současné aktivity.

Asociaci nezávislých médií (ANM) založil Korál v roce 2015 spolu s vydavatelem konspiračního serveru AC24 Ondřejem Geršlem, bývalým policejním prezidentem Stanislavem Novotným a mediálním expertem Parlamentních listů Petrem Žantovským. Asociace vznikla „jako obrana proti omezování svobody na internetu a vůbec obecně jako obrana proti omezování svobody projevu ze strany Evropské unie a části našich politiků,“ shrnul hlavní důvod existence ANM v rozhovoru pro Haló noviny Stanislav Novotný.

Stěžejní aktivitou Asociace je udělování Krameriových cen za „nezávislou žurnalistiku“, v jejichž porotě zasedá ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl či rozhlasový radní Tomáš Kňourek. Zakladatel Asociace Petr Žantovský, který byl letos za ANO zvolen do rady ČTK, prosazoval zařazení zprávy o předávání Krameriových cen do zpravodajství ČTK SMSkou jejímu řediteli a dokonce kvůli tomu s dalšími dvěma radními za ANO a SPD svolali první mimořádnou schůzi Rady v její novodobé historii. Žantovský však „opomněl“ kolegy informovat, že Asociaci a Krameriovy ceny sám spoluorganizuje a na zasedání, které se mělo zabývat i dalšími údajnými nedostatky práce ČTK, se pak nikdo ze svolavatelů nedostavil.

Vedle novinářské ceny se Asociace věnuje drobným kampaním, zasílání stížnosti mediálním radám či lobbingu. V červnu zaslala otevřený dopis britské premiérce Mayové (psaný v češtině), ve kterém hájila radikálně pravicového aktivistu uvězněného za porušení podmínky. „Občas tam vymyslíme menší akci. Když na začátku roku začala Bakalova média cenzurovat emailové zprávy, kde byly odkazy na servery z webu konspiratori.sk, lobovali jsme kvůli tomu u parlamentního výboru,“ naráží Jan Korál na skutečnost, že freemailové služby vydavatelství Economia (Centrum.cz, Atlas.cz, Volny.cz) filtrují do spamu maily s odkazy na weby ohodnocené serverem konspiratori.sk jako nedůvěryhodné. Dříve dokonce všechny maily s těmito odkazy nekončily ani ve spamu či koši a adresátům nebyly doručeny vůbec a server Aeronet, který zprávu jako první zveřejnil, si mohl výjimečně připsat bod za pravdivou zprávu. Zjevná snaha o cenzuru dala Asociaci hmatatelný raison d´etre.

Spřízněni konspirací

Tento vlastňák ukazuje na širší problém zápolení „mainstreamových“ a „alternativních“ médií, kdy se velká část obhájců „establishmentu“ dopouští zrady na vlastních principech. Neměl by ale zastřít schopnost vidět celkové proporce. Deklarované cíle Asociace z úvodního prohlášení zakladatelů, podle kterého chtějí „nezávislá média poskytovat co možná úplnou a nezkreslenou zprávu o světě, v němž žijeme“, naráží na bizarní realitu jimi provozovaných webů.

Web nwoo.org s denní návštěvnosti 12 tisíc (podle služby Similarweb, při přepočtu kolem 6 tisíc reálných uživatelů) publikuje průměrně tři texty za den. Zhruba 30 procent z nich tvoří články překládané z ukrajinského separatistického webu RusVesna a regionální zprávy z Luhanska a Donbasu. Dalších zhruba 20 procent tvoří komentáře vychvalující Rusko a většinou současně haníci Západ či USA. Zbytek pak texty proti sluníčkářům, EU, Německu, Ukrajině, Islámu, médiím a různým zrádcům. Tři nejčtenější články za poslední dva roky jsou „Svět podle Putina“, „Elity užívají krev malých dětí, aby si prodloužily život…“ a „Neověřený plán na zničení Německa“.

Silné zastoupení ruských témat a zdrojů a jeho pozitivní hodnocení vynikne při srovnání s tím, co server publikoval před pěti lety. Zhruba 20 procent textů zaujímala kritika USA, přebíraná ovšem z amerických zdrojů. Rusku byla věnována pětina článků, pozitivně pak bylo hodnoceno v 15 procentech článků. „U lidí, kteří pátrají a publikují, přibily do informačního prostoru zdroje z Ruska. Ukazuje se, že to na co přišli odborníci z Ruska, kteří se tím zabývají, je úplně to samé, na co přišli ti na Západě. Nezávisle na sobě. Takže další potvrzení toho, co od začátku tvrdíme,“ vysvětluje příklon k ruským zdrojům Jan Korál.

Web AC24.cz druhého zakladatele Asociace publikuje kolem 10 textů denně a navštěvuje ho průměrně 20 tisíc uživatelů (podle služby NetMonitor). 60 procent z nich tvoří články přebírané z české verze ruského státního média Sputnik (dříve Hlas Ruska), které se věnují úspěchům ruské armády, představování jejich zbraní a toho jak se ty americké rozbíjejí, ukazování slabosti Západu, bezmocnosti NATO a jeho obkličování Ruska. Za zmínku stojí, že Sputnik není jako jiné zdroje u textu uváděn, ale figuruje jen v lincích textu článku. Zbytek vyplňují překlady textů zaměřené proti migraci či homosexuálům a klasická konspirační témata jako jsou pyramidy na měsíci, Rothschildové, ovlivňování počasí a různé bizarnosti jako je varování vědců před nebezpečím zubní pasty nebo zpráva o kostrovém džusu z egyptského sarkofágu. Vlastní texty server nepublikuje.

„Mě šlo vždy o to, abychom lidem předali kvalitní informaci,“ vysvětluje Ondřej Geršl. „Účelem projektu bylo doplnit informace, které lidé dostávají z hlavních médií a mohli si názor udělat sami. Aby dostali informace, které jim dáme, aby život převzali do vlastních rukou a začali řešit věci, které jsou mnohem důležitější než to, aby se zabývali tím, co se stalo Trumpovi nebo Putinovi.“ Na otázku, že články z jeho serveru o ničem takovém nevypovídají a dělají spíš pravý opak, odkazuje na to, že si to musí vnitřně ujasnit a že to teď právě s někým řeší.

Na důvod velkého množství zdrojů ze Sputniku a dalších ruských médií odpovídá. „Také jsem si pokládal tu otázku. My jsme nejdřív hodně přebírali americké zdroje, ale pak vznikla platforma Russia Today a měla hodně podobný koncept jako my. Říkal jsem si, jak je možné, že ruská stanice, která určitě podléhá nějakému politickému tlaku, chrlí věci, kterými jsme se zabývali sami,“ podivuje se Ondřej Geršl. Nutno dodat, že zvyšující se zájem o konspirační teorie vychází i z druhé strany. Jak zjistil letošní průzkum společnosti Medialogy a deníku Vedomosti, zvýšil se jejich výskyt v ruských médiích za posledních sedm let šest až devětkrát.

Průzkum společnosti Medialogy ve spolupráci s deníkem Vedomosti zjistil, že za posledních sedmi let se výskyt konspiračních teorií v ruských médiích zvýšil 6 až 9 krát (2018)

 

Nadšenci v bublině

Setkání konspiračních teoretiků a clickbajtových podnikatelů s ruskými médii byla láska na první pohled. „Postupně jsem si vyhledával nové zdroje. Dostal se do kontaktu s lidmi, kteří mluví rusky, doučil se jazyk a začali jsme sami vyhledávat ruské zdroje,“ popisuje svůj vývoj Korál, který je dnes s dalšími konspiračními teoretiky zván na Všeslovanské sněmy do Moskvy a Petrohradu či Jaltské ekonomické fórum na anektovaný Krym.

Ruský akcent chytila v posledních letech většina konspiračních webů, ale jejich zastoupení není nikde tak zjevné jako u ac24.cz a nwoo.org. Nejsilnějším spojujícím prvkem většiny amatérských webů, které do „zpravodajství“ míchají konspirace, je vymezování se vůči nepřátelům: multikulturalismu, muslimům, migrantům, EU, Západu a Spojeným státům, neziskovým organizacím, mainstreamovým médiím a běžným novinářům. Současný svět líčí jako apokalypsu a totalitu nebo aspoň jako novou normalizaci. Vše je skandál, lež a podvod. Merkelová je Hitler, Západ je v troskách, nastává doba temna. A oni přináší PRAVDU, kterou jim v médiích neřeknou.

Veřejnoprávní média a vydavatelství Economia tvoří podle Jana Korála jednu názorovou skupinu. „Oni tvrdí, že EU děla všechno dobře, že Amerika dělala do nástupu Trumpa všechno dobře, zastávají hodnoty a názory Demokratické strany, obhajují NATO a systematicky popírají veškeré zločiny těchto organizací, skupin a celků. Nedozvíme se, že válka v Sýrii, Libyi byla rozpoutána v zájmu moci, že se staly konkrétní válečné zločiny,“ rozhořčuje se Korál. „Rusko ale děla všechno špatně. Tam se nedozvíme, že Rusko zachránilo Krym a Donbas, aby se z toho nestala válečná zóna. Že Rusko války ukončuje,“ říká Korál.

„Jsou za tím hodně emoce, je tu informační válka a oba tábory v ní jedou a ztrácejí nadhled. Je to soubor ideologií – jedni vytváří seznamy, tamti říkají, že ti druzí lžou,“ vysvětluje vydavatel časopisu Šifra Milan Vidlák, který se snaží boj mezi alternativou a běžnými médii usmiřovat a jím psané texty dodržují žurnalistická pravidla. „Jsou to nadšenci, kteří to dělají na koleni. Vychází to z jejich možností, přijdou z práce a nafrkají to tam a často to vůbec neumí. V alternativních médiích se tomu věnuje pár lidí, kteří to dělají z přesvědčení jako koníčka a kvalita textů, teď nehodnotím pravdivost či podstatu, pak bohužel není taková jako u klasických novinářů,“ popisuje svoji zkušenost Vidlák, který pravidelně čte běžné noviny i zprávy z alternativních webů.

Problém podle něj je, že „alternativci“ rezignovali na sledování mainstreamu. „Dělají to samé, co kritizovali na mainstreamu, jsou jen v jiné bublině,“ říká kriticky na adresu jednoho tábora Vidlák. Na druhé straně mu vadí, že už jen zájem o alternativní pohled vede k nálepkování. „Když se začnu zabývat seriózně 11. zářím, začne se mi podsouvat, že si myslím, že to udělali Američani. Já ale nevím, kdo to udělal. Nepíšu o tom, co a jak se stalo, ale o tom, co a jak se zcela určitě nestalo. To, co se mi podařilo na základě dvou let studia zjistit, bylo, že závěry vyšetřovacích komisí byly asi na podobné úrovni, jako by to udělala parlamentní vyšetřovací komise v Česku. Bylo to zpolitizované a zfušované a je jasné, že oficiální vyšetřovací verze nemůže obstát,“ říká Vidlák. Manipulují podle něj obě strany – první tím, o čem neinformuje, když se to politicky či ideologicky nehodí, druhá překrucováním faktů a špatnou prací se zdroji. Oboje je pak způsobeno určitým druhem aktivismu.

Propojení desinformačních serverů a mainstreamových médií (Information laundering: dezinformační weby v českém kontextu (2018) – https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/95324

Zprávy – nové, tekuté a lidové

Rozšíření konspiračních teorií asi nejvíc souvisí s proměnou mediálního ekosystému. Pokud sečtete denní internetovou produkci hlavních internetových titulů (idnes.cz, ihned.cz, novinky.cz, lidovky.cz, aktualne.cz a připočtete iRozhlas.cz a ct24.cz) dostanete se k počtu mezi 450 až 500 články. Produkce hlavních konspiračních webů a clickbajtových zpravodajských serverů, u kterých se překrývají publika i obsah (Parlamenilisty.cz, Eurozpravy.cz, Prvnizpravy.cz, Sputnik, Ac24.cz a Czechfreepress.cz) se pohybuje mezi 250 až 300 články, tedy na víc než polovině „seriózního“ zpravodajství. Jde jen o vzorek, ale poskytuje rámcovou představu toho, co se v informačním poli děje.

Velkou část obsahu přejímají clickbajtové servery z mainstreamových zdrojů, ale přerámují je perexy a dryáčnickými titulky, které pozměněný obsah pohání na sociálních sítích. K šíření a konečnému příjmu zprávy dochází v desítkách kanálů, jako jsou zpravodajské agregátory, mobilní aplikace a notifikace, maily, vyhledavače či zdi sociálních profilů, kam jsou doručovány na základě personalizovaných algoritmů, jejichž hlavním cílem je udržet nás co nejdéle na dané platformě a vypěstovat zvyk, který nás donutí se vracet. K doplnění obrazu je třeba připojit tzv. dlouhý ocas (longtail) v podobě tisíců názorových stránek, blogů a mikroblogovacích platforem, který roste úměrně se zapojováním čím dál většího množství lidí do virtuálních sítí.

Statistika vyhledavani konspiracnich teorii na Googlu a Seznamu (interaktivně na https://infogram.com/vyhledavani-konspiracnich-teorii-google-seznam-1hnq411odl3k43z)

Informace se v tomto prostředí chovají jako améby. Reagují především na emoce a přizpůsobují se individuálním očekáváním a sociálnímu kontextu. Hlavní poháněč je novost a signál potencionálního ohrožení, které nesou. Sociální sítě do procesu přidávají sociálně psychologické faktory skupinového potvrzení a sebepotvrzení a vymezení se vůči jiným (nepřátelským) skupinám, které nás shlukují dohromady. Virtualizace sítě navíc umožňuje částečné odpojení od času a prostoru, čímž zvyšuje počet vzájemných propojení a proměňuje dynamiku interakcí. Nejlépe se tak šíří výroky politiků (většinou vytržených z kontextu), které vytvoří dvě symbolické skupiny, jednu z nich urazí, druhou potěší a poštvou je proti sobě.

Nový mediální ekosystém a technologické platformy, které definují jeho DNA a pobídky pro tvůrce obsahu, se zásadním způsobem podílí na vytváření prostředí příznivého pro šíření lživých zpráv a konspirací. Bývalý vývojář Googlu Guillaume Chaslot opakovaně prokazuje, že algoritmus YouTubu, který dnes funguje jako druhý nejpoužívanější vyhledávač na světě, nabízí v seznamu doporučených videí rozdělující, skandalózní a konspirační obsah. Během amerických prezidentských voleb tak YouTube šestkrát krát víc doporučoval Trumpa ve videích, které dokazovaly, že jeho protikandidátka má syfilis, sexuální vztah s Yoko Ono nebo je zapletená do satanistického kultu, který zneužívá děti. Výsledky průzkumů Chaslot nabízí také k volbám v Británii, Francii Německu nebo v Itálii na webu Algotransparency.org.

Výmluvný je rovněž rozsáhlý průzkum, jehož výsledky publikoval časopis Science, který dokazuje, že lživé zprávy se na Twitteru šíří šestinásobnou rychlostí oproti těm pravdivým a sdílení nepravd preferuje drtivá většina uživatelů. Přestože výzkumníci variovali různé podmínky a skupiny uživatelů včetně těch s ověřenými účty, sdíleli lidé lež s pravděpodobností o 70 procent vyšší než u korektní (a nudné) zprávy.

V Česku se manipulace a lži šíří hlavně pomocí Facebooku. Přestože fanoušci profilů klasických médií převažují pětinásobně počet fanoušků dezinformačních webů, vedou v celkovém počtu interakcí (olajkování, okomentování či sdílení příspěvku) suverénně média dezinformační. Podle analýzy Martina Jandy vyprodukují jejich příznivci třikrát více postů, které mají na Facebooku víc než čtyřnásobný počet sdílení ve srovnání s mainstreamem.

Information laundering: dezinformační weby v českém kontextu (2018)

Konspirační teorie ovšem nejsou výplodem chorých mozků, ale do absurdna dovedené sociální heuristiky, kterými si ověřujeme a potvrzujeme realitu. Nejde o ohraničené jevy, které bychom mohli uzavřít do patologického katalogu, ale spíš nepřiměřený způsob, jakým se vyrovnáváme s vnějším světem. Současný mediální ekosystém podporuje produkci množství (často bezcenných) informací, zvyšuje rychlost jejich oběhu, znesnadňuje ověřování a personalizuje obsah a sociální interakce způsobem, který nás uzavírá do bublin. Vytváří tak prostředí, které akceleruje a zesiluje již existující sociální patologie: polarizaci, nedůvěru, pocit ohrožení a ztrátu kontroly.

Téhle nejistoty dokáží dobře využít bezskrupulózní politici, pro které se dnes lži a konspirační teorie stávají výtahem k moci. Prezident Trump v kampani využíval konspirační teorii o zfalšovaném rodném listu Baracka Obamy, čímž si na svou stranu získával desítky procent republikánů. Konspirace o rozsáhlém spiknutí příznivců Fethullaha Gülena umožnila tureckému prezidentovi Erdoganovi poslat do vězení 50 tisíc lidí a dalších 150 tisíc zbavit zaměstnání a potlačit tak veškerou opozici. Konspirační teorie, ve které George Soros plánuje islamizaci Evropy a ovládá všechny maďarské opoziční strany včetně radikálně ultrapravicového Jobbiku, pomohla vyhrát volby Viktoru Orbánovi. Smolenská konspirační teorie, podle které za havárií letadla a smrtí 94 polských politiků a vysokých armádních představitelů stojí Rusové, pomáhá opakovaně k volebním vítězstvím konzervativní straně Právo a spravedlnost.

V Česku pak s volebními výsledky zamíchala Kauza lithium vypuštěná tři týdny před volbami zprávou z konspiračního webu Aeronet. „Jedenáct procent voličů kvůli kauze změnilo volenou stranu a ve třetině případů se přiklonili k hnutí ANO,“ potvrdil Dan Prokop v z výzkumné agentury Median v České televizi.

No nevypadá to celé jako spiknutí konspiračních teoretiků?

Foto Museums Victoria, 1928