Cesta se stáčela k půlnoci

vzhůru na Oslí vrch

kolem pustého hradu

údolím mezi skalami

přes slané jezero

dál do země temnot

málo už bylo času

a podzim ne a ne skončit

vždy nové mlhy popadaly

ze skalních slují

a listí na zemi bylo vždy

o něco rozmočenější

bylo to bahno, po celém

lese bylo bahno

a buky se táhly do dálky

jako klenba vlhkosti a zmaru

jak krápníkové jeskyně tlení

všude kapala barva listí

chabé vězení

kap a plác, kapka čiré vody

a mrtvý hnijící list

věděl jsem, že jako žebravý

mnich sotva dojdu

všude po lesích číhají

zabijí tě z rozlícenosti

že nic nemáš

a jako potulný ozbrojenec

se také daleko nedostaneš

stáda roztrhají samotáře

a kdo tedy dostane ten

TĚŽKÝ LIST pro PÁNA Z ČERNÉ?

 

Kvíčaly, křivky a brkoslavové

dávno už šukají po větvích

hledají scvrklé plody jeřábů

zimní chrapouni udiveně

vylézají z hlubokých nor

a okrádají se tak o zásoby

životodárného tuku

rostliny uspaly vědomí

aby je mráz nezahubil

slunce bledne, slábne

slábne zimo, zimo!

Morano, Morano

bohyně čistoty

sestup a uzamkni

hnisající rány

klíčení a hnilobu

smích té nekonečné

války

zahub snažení

spal nemoc

ty pak odložíš svůj meč

kutnu na zem uložíš

listí se vrátí do větví

a slunce

 

nehraj si

to už bude věčnost

 

Tak tedy znovu přišel podzim…

pokolikáté už v mém životě?

jako kdyby mi přišel jemně naznačit

že číše života se plní

že je mně už přes dvacet

abych nezapomněl…

 

Ano, jsem stařec nad hrobem

plíce mi vyschly

ruce se klepou

a přece musím ještě makat!

to je v prdeli

neexistují děti

které by živily svého otce

 

Kopu krumpáčem díry

do té tvrdé matičky Země

které taky už vyschlo v krku

jak s ní zacházeli…

a se mnou prý zacházeli

velice špatně

neměl jsem se narodit

jako královský synek

Nedozírná a krásná jsou pole

jižní Moravy

zvlněná jak obrovské

vlny letního Balatónu

a krásně zbarvená

hněď, čerň a žluť, bohové

jak pták, racek-rybář

letím nad nimi

ach

a ruce roztažené

opisuji zakřivení

ach

a ruce od barev

a hlavu od svině

 

S mačetou v ruce

se prodírám

kukuřice lány

a připadám si

jako nějaký vaquero

v cukrový třtině

jako divoký kanec

rýpající lanýže

hledám tyče

podle nichž se prý

vyměřují dráhy

raket

abych je opravil

snažím se je natírat

opravdu poctivě

Je podzim, krásný podzim

můj nejmilejší čas

již přes týden lije

a já se již vyrovnal

se smrtí.

 

Jak přezrálá hruška

je to velice dobré to udělat

můžete tak chodit po polích

odejít si klidně pryč

s větrem

a když budete celý den

kopat krumpáčem

bude vás to bavit

 

Podzimem svítilo nebe

na opuštěné lavičky v parku

mokré listí padalo

na mou opuštěnou hlavu

studilo a nutilo

mě tak přemýšlet

 

Bylo to utrpení

Odjel jsem tramvají

 

Drkotala sady

plných podzimních košťat

dolů na Klárov

 

Na stanici přistoupila

starší paní

chytila se tyče

a zůstala stát u dveří

 

Z hloučku asi desetiletých

děvčat, sedících a postáva-

jících kolem tří sedadel

se ozvalo – holky, pusťte

tu paní sednout

Paní, paní, pojďte si

sednout – zvolaly dívky

a uvolnily jí místo

Paní poděkovala a sedla si

 

Tak přece jenom je nechytili!

údivem jsem otevřel pusu

tak přece nejsou ochočeny

přece jenom jich pár uniklo

 

Bože na nebesích… !!!

Několik jich uteklo

ze zoologické zahrady v Mnichově

a na Šumavě je dřevorubci

z neznalosti umlátili holemi

– četl jsem noticku

ze Světa kuriozit

až naprší a uschne

až budou sloni plavat v mořích

a kosatky plachtit na Měsíc

bylo mi zle, jak už dlouho ne

vál jihozápadní vítr, topoly

ve staré aleji se ohýbaly v pase

a já cítil nepříjemný, štiplavý

pach potu z toho snažení

vyvolávající v dutině srdce

tlak úzkosti

 

Potom napadl sníh, přešlo

jaro, léto a byl zas podzim

zestárl jsem o století a

zrovna jsem byl zděšen

že ta voda v potoku u mých nohou

odplyne a nikdy ji už nespatřím

a v další vteřině to byla další

voda a potom další a další

jektal jsem zuby jako šílenec

takový děs jsem ještě nezažil

jako malé dítě, nechtěl jsem

brát v potaz, že to bude mizet

věčně, že to nikdy nepřestane

aby se pocítil ten skutečný děs

Tak už mi zase ta kráva

říkala, že už to je

všechno jedno, ať si

dělám co chci

 

No konečně, ty krávo

řekl jsem jí

že jsi nepochopila

jak jsi blbá

 

Chvíli jí to trvalo

než škubla hlavou

ale to zas jenom kvůli

tomu starýmu

bylo to marný

 

Jaký si osobuješ právo?

tohle říkat

takhle se chovat

kdo jsi, prosím tě

co si o sobě myslíš?

všechno přezírat

kde v sobě vůbec bereš

tu drzost?

jak mně můžeš říct

že já musím a ty že

nemusíš vůbec nic

kdákala

svejma nevinnejma očima

a tak jsem jenom řek

chceš dostat

sekyrou nebo krumpáčem

měla už to příliš jasně

napsáno v obličeji

nevěděla už ani co chce

jestli krumpáčem

nebo radši sekyrou

Tak, koukáš zděšeně

sakra, co ti mám povídat

jak ten náš den je nepatrný

a tma všude kolem nekonečná?

ach, však dobře to víš

ale co s tím, jsi statečná

statečná, ale člověk musí

být sám, ty krávo

aby mohl být statečný

tak laskavě nerej do

druhého

nech ho plakat

a neztrácej pak víru

ach, ty huso

škube ti to žlučí

chovej se normálně

povídáš

nedělej ze sebe debila

a co já ti mám povídat

jak ten náš den je nepatrný

a tma kolem nekonečná?

ach, ty náno blbá

cože jsi to za tvora

jak šíleně nekonečně

nenávidím vulgárnost

mám zimnici hnusu

Byla honěná ve společenskejch vědách

taková psycholožka

Freudovo dítě

a křesťanka do toho

znáte tu ženskou blbost

nahoře zelená, na straně

ořechové dřevo

a zespoda vůně jahod

a nakonec, když mi přešla

černá kočka přes cestu

a já ve zlém tušení

udělal deset kroků zpátky

smála se jako americká

studentka historie

na staroměstskej orloj

stejně mě to nezachránilo …

stála tam rozkročená

levou nohou na levém

pravou nohou na pravém

břehu

ve vztyčené pravici

pochodeň

na hlavě korunu

svobody nového věku

5 000 mil dlouhý Nil

jí tekl mezi nohama

a před sebou nedozírné

moře

 

Dovedete si to představit?

 

Hluboké moře

zášti a nenávisti

já

Půda byla úplně suchá

posypaná jakýmisi bílými

kuličkami

a nebyl to sníh

a nebyl jsem tam ani já

bílé, vzdálené slunce

a ledový vítr

 

Bylo mi tak příjemně

tak zle se mi motala hlava

nemohl jsem vstát

a ležet byla šílenost

ani rty jsem nemohl

odtrhnout od sebe

a ulevit si nadávkou

modlitbou ne

už nikdy totiž nic neřeknu

ani nahlas ani v duši

zkameněl jsem

větší úleva pak

nemůže být

 

Fixloval jsem

a Bůh mě ztrestal

a je mně to jedno

protože jsem nesledoval

žádný prospěch

nechtěl jsem se nad

nikým vyvyšovat

vůbec nic jsem nechtěl

prostě jen tak

jemně nakopnout

 

A ta bolest

to bylo to nejmenší

mě to baví

každý svého štěstí

strůjcem, jak si

kdo ustele, tak si lehne

jak si kdo uvaří

tak si to sežer

Ta kráva, to je ale

moře všech blbostí

 

Všechno, co jsem kdy udělal

a řekl

jsem nikdy nemyslel vážně

ba nikdy jsem dokonce nemyslel

copak je to tak těžký to

pochopit

dyť i ta smrt se směje

a já se budu smát

až chcípne ta kráva

budu se smát tomu

jak bude překvapená

ta bude čučet

vykroutěj se jí

všechny ty oči zrcadlící

souhrn životních zkušeností

 

A ten debil

jako ten největší pařez

pořád ze mne tahal

nějaký rozumy

už jsem ani nevěděl

čím bych mu zaplácl

uši

byl jsem nervózní

hrozná společnost

nakonec došel k závěru

že jsem naprostej idiot

i když jsem mu to říkal

hned na začátku

ale to si říkal

jo, jo a v duchu si

opovržlivě myslil

že se dělám zajímavym

a dvě hodiny mě musel

otravovat

 

Takovýho kretena

bych přivázal za auto

a jezdil s ním dvě

hodiny po městě

aby si udělal reportáž

o městský dlažbě

Střelili ho přímo, rovnou

zlomila se mu křídla

a na zemi ho tloukli

šviháci v zelených kamizolkách

nesmírný strach a úzkost

vyvolávaná úsměvem ostrých knírků

pěstěné ruce se zlatými prsteny

a najednou jsem uviděl

že tam je ona

stojí mezi nimi

a s odporem a trapným

pocitem se dívá

ach, nevěděl jsem

že ji ochočili

moji deset let

starou manželku

nejdřív vyplivnout jazyk

pak střeva, žaludek a srdce

drůbky do igelitu

letěl po obloze

a zvracel krev

smáčela bělostné peří

bílá křídla

perutě anděla

zahnuté drápy sokola

a srdce hmyzí

jsem krtek

a ta kráva tam stojí

s těma frajerama v kloboucích

plive na tu kaši

úplně se jí z toho

dělá blbě

a říká

čemus mě to učil

jak jsem ti jen mohla věřit

a její tvář už nebyla vybledlá

a rty neměla popelavé

pěkně ji vykrmili

červená prdelka

masíčko do ruky

opravdu, vypadala spokojeně

bojovně rozkročená

Seifert by z ní měl radost

a ostatní? ty už

ani nepamatuju

zatím je to ještě sranda

ale za chvíli se užerou

vzteky

Když třeba

starosta New Yorku

dá po několik dní večer

vypnout ve městě pouliční osvětlení

aby amatérští astronomové

mohli nerušeně pozorovat

Halleyovu kometu

nebo třeba hasiči

když za parného léta uzavřou

ulici a stříkají do vzduchu

aby se nahým dětem změnila

jejich ulice v Mississippi

a když všechnu vystříkají

a zase odjedou

je mi smutno

protože tam to ještě je

jakžtakž nějaká civilisace

ještě tam přežívá

lidová zábava

středověk, antika

zatímco v našich srdcích

nezůstalo už vůbec nic

jsme totální barbaři

ani kousek něčeho

co by nebylo

pro zatvrdlý kmen

lidí hustého obočí

Libye je hnízdo teroristů

seděl jsem u Synagogy

a popíjel plzeň

protože jsem přestal šetřit

abych se aspoň na chvíli uvolnil

ale houby z toho

třásl jsem se strachy

že tam každou chvíli

musí nějakej Arab hodit pumu

rozvažoval jsem

jestli bych si radši neměl

jít sednout jinam

abych tak blbě nezahynul

blbou anonymní pumou

ale nakonec jsem opilecky

mávl rukou

zůstal jsem tam až do konce

všeho a měl jsem jedno tajný

přání, když si však něco přeju

nikdy mně to nevyjde

naštěstí

 

Četl jsem noviny

ty dny jsem neustále četl noviny

protože jsem stoprocentně věděl

že tam najdu něco

co mě konečně uklidní

nějakej chlap tančí v letadle

a prozpěvuje si

střelí izraelskou dívku

do týla

(to prase novinářský napsalo,

že ji popravil)

a zase tančí za svatou věc

její tělo vyhodí na letištní plochu

říkám si

jestli to bezvládné tělo

které nemělo o té svaté věci ponětí

– duše někdy ano

zapraskalo z té výšky rovnou

na betonu

anebo jestli se skutálelo

po schodech zraňováno

o ostré hrany

a najednou jsem se rozeštkal

protože jsem měl už slušnou můcu

mé pivem nasáklé srdce

ronilo krokodýlí slzy

znal jsem tu holku

byla moje, moje, moje!

láska a teď už není nic

je to možný

abych byl takovej blbec

všechno šlo pozpátku

přised si ke mně Afghanistán

Nikaragua a Kambodža

cítil jsem se vinen

řežte do toho, kluci

byl jsem jak březí koza

chvíli jsem zuřil vzteky

a pak slzel dojetím

hrůzou jsem se modlil

a najednou

mi to už bylo všechno fuk

tančil jsem

jako ten Arab v letadle

byl jsem zalitej pivem

až po okraj

na nic už nezbylo místo

tupě jsem jenom zíral na tu ránu

šla schválně přímo do huby

a vmžiku byly všechny mý krásný

silný zuby v hajzlu

prolítla patrem a utrhla půlku

hlavy

nikdy žádnýmu člověku

nemohlo bejt z toho

svinskýho piva víc

blbě, než mně

Tak jsem zase potkal tu krávu

vlastně jsem ji vyhledal sám

ve víru zmatení, přátelství

a když jsem se opil

chtěl jsem vyslovit tu hrdost

a on se toho hned chopil

byl to takovej českej Nezval

výbornej obchodník

anebo by se spíš hodil

někam jinam

dobrý, dobrý, jen dál

prohodil

hrůza mně přeběhla po zádech

já jsem chtěl bojovat

ještě že jsem to nevyslovil

nahlas

je to dobrý, ale seš ještě

hloupej, řekl

a myslel si navždy

v jeho hlase byla cítit jistota

o dvacet let staršího člověka

nevim, kdo z nás dvou je blbější

ale já to určitě nebudu

zmohl jsem se na odpověď v duchu

měl jsem nepříčetnej vztek

ještě z doby mýho mládí

že nemůžu nijak zranit imbecila

nemůžu si pomoct

byl to pro mě debil

přesně jsem viděl jeho tužby

a chtění

jeho snažení

jeho velikou, bystrou duši

plnou poesie

plnou ženskej a nesrání se s tím

s realistickým pohledem na věci

samozřejmě, člověk to má taky

snad eště desetkrát debilnějc

ale takhle z toho srát blahem

neřikám, myslel to asi upřímně

byl jsem pro něj blbec

a on pro mě naopak zas vůl

Tak, otočíš se a odejdeš

chceš mě opustit

prý za to, co jsem říkal

jak jsem se choval

a já se tak strašně dloubu v nose

tak strašně se nudím

jsem překvapený

kapr na poušti

nesmírně překvapený

pryč ty svině!

nebo mně blbost rozežere hlavu

stejně už vypadám jako

od neštovic

když už i ty

tak kdo jiný?

 

Bože

já

k čemu se mám ale přiznat?

Tak, odešla

a zvracel jsem bolestí

krev, hlínu a kamení

všechno to po léta střádané

všechno mi to padalo přes hlavu

srdce se utrhlo ze třmenů

teď leží v kaluži černé

černá, sražená krev

kroupy do toho

a bude prdelačka

už se mi chvějou

kytara a klarinet

a tak si zpívám blues

už je mně opravdu jedno

co kydám

hlavně rychle

utíkal jsem na fotbal

prohrávali 0:1

a říkal jsem si

jestli nevyhrajou

balim kufry

udělám ptáka z mostu

a basta

nevyhráli…

pitomci…

a přitom

Janečka s Mičincem

měli takové šance!

 

A přece jsem se nezabil

fanatismus japonského

císařského vojáka

 

Co mi kupodivu udělalo

nesmírně dobře

byly děti

 

Nikdy jsem je neměl

v přílišné lásce

ale poslední dobou

jako kdyby se něco

změnilo

rozum se mi totálně

zakalil

Poprvé mě překvapila

ta děvčata v tramvaji

a potom jsem se

– opět v tramvaji

díval jednomu chlapečkovi

do očí a on do mých

hleděl s naprostou

vážností až s jakýmsi údivem

bez jakékoliv dětské pitvořivosti

– vypadal jako tele

praštěné kladivem

dítě bez matky

rytíř a sen

Jojo a já

 

Jako bych si pohrával s ohněm

oheň mě vůbec nepálí

spravedlivého nepálí

duše bez citu nic necítí

jsem krutý jak obrněný vlak

jedu jako prase na kolečkách

rozum jsem pustil do éteru

na svobodu, k ptákům

aby si poletoval

jako kosmickou sondu

poslanou někam do hajzlu

– k Marsu

a s chutí bych kopnul

svého přítele

toho trýznitele myšlenek

do prdele

ale je moc daleko

a já zas moc líný

a již mě štve

ta prolhaná morálka

buď ty nebo on

jako za starých časů

ale dneska?

dneska nikdo

všichni chcípneme na nemoc

já už sotva pletu nohama

jak chorá kráva pole obcházím

na hlavě léčivou kopřivu

kdyby tak zavál čerstvý vítr

ze všeho nejdřív bych zabil

tu svoji milou

tu pijavici co mi sedí za krkem

a žere mozek

A už vidim

až to ta kráva bude číst

jak se jí budou kroutit střeva

ten náš štědrej rozum

když jí řeknu, ale prosim tě

dyť sem to tak nemyslel

hystericky zavřeští

mlč, mlč, proboha ušetři mě

já vim, ty nikdy nic tak nemyslíš

ty seš prostě ten nejlepší, jedinečný

se všema a se vším to myslíš

vždycky jen nejlíp

 

Když jsem jí odpověděl

že konečně řekla jednu slušnou věc

hodila po mně vařečkou

 

Tydydydy dydydydy

skotské písničky

 

A až rudí zhebnou

na nedostatek čočky!

 

Viděl jsem náčelníka

kořalkou napitého

v té největší řeži

vítězoslavné, kruté rysy

tomu bylo všechno jedno

říkali, že to posral

na celé čáře

jemu patřilo už

všechno

 

Ptali se mě

koho myslím

tím „rudí“

řekl jsem

že kozí mláďata

ploutvonohé žirafy

dostal jsem obuškem

 

A až rudí zhebnou…

dostal jsem znovu

hubičku od Karlíka

dostal jsem naposled

chuť žít

 

Jak káže zákon

zvedli prst

ryba požírá rybu

 

Očividně si ze mě

dělali srandu

 

Než postavíš dům

pusť psa

který má podobu

osla, prasete a kozla

a tam kde lehne

ustel si i ty

Nebe bylo ocelově šedé

na stromech se nepohnul

ani lísteček, ptáci

na nebi se shlukli

do velikých hejn

a hladina řeky byla napjatá

jen prasknout

– něco se blížilo

pro mě byla katastrofa

třeba i konec dne

anebo jen svítání

 

Viděl jsem svůj vlastní hrob

a do kamene vytesanej epitaf

– stálo to za hovno a teď

to docela ujde

luskl jsem prsty a četl jsem

– docela to ušlo, zato

teď to stojí za hovno

 

Luskl jsem prsty

upadl a zase vstal

a ani jsem se neusmál

nějak mě bolel žaludek

mé tělo nesmírně zcitlivělo

všude mě bolí a píchá

nemůžu už kouřit ani pít

ba ani jíst nemůžu

mám nadmuté, citlivé, přejemnělé

narudlé břicho

divoké svině rypák

nesnese špatných věcí

cítí každý závan

zatímco má duše zatvrdla

jako klih z kravského kopyta

 

A tak jsem ho teda už čekal

velký havran si mi sednul na hlavu

tři komíny, deset komínů

tisíce střech, červené moře

a čtyři vysoké paneláky

– pohled z mého okna

přilítl, ačkoli bylo mokro

a slunce velikosti fotbalového

míče, rozpité po celé obloze

zabraňovalo jakékoliv aktivitě

 

Položil mi čtyři otázky

– což říkám životnímu prostředí

jakou platíme činži

jaký je můj vztah k ženám

a jestli mi nevadí chlorovaná

voda

 

Nevěděl jsem, jestli ho mám

kopnout do prdele hned

nebo až později

 

A hned s půlnoci

přiklusal ten grošák

a vší silou mi dupnul

na nohu

 

Svalil jsem se, křičel

a plakal hrůzou a bolestí

ten kreten se smál

až mu tekly slzy

a hladil si lesklé břicho

najednou však strnul

hystericky zařval

ty svině jedna sebejistá

a začal mě škrtit a smýkat

se mnou o zem

 

Potom se mně poved

ještě lepší kousek

jak se mnou tak třepal

zjistil pojednou

že vlastně škrtí

jen jakési hadry

v kterých nic není

to už opravdu nevydržel

a posral se strachy

celé to jeho obrovské

sametové břicho

vyteklo po nohách na zem

kde zůstalo na věky

jako pomník snaživosti

dobře myšlené

Roztáhl jsem ruce

chvíli jsem se díval

a pak se odrazil

začal jsem padat jako hruška

zatnul jsem zuby

oči mně div nevypadly z důlků

pád skutečně v poslední

chvíli

přešel v let

stále jsem se však blížil

k zemi

teď mně ta svině

zkrvaví břicho

se zlobou a závistí

rozpáře křídla

napíchne na větev

námahou jsem se klepal

 

Najednou se to utrhlo

prolít jsem mezi baráky

ani nevím jak

stačil jsem zarejdovat

mezi vražednými stěnami

nikdy bych nevěřil

že dokážu tak rychle reagovat

že mám tak bystrej úsudek

a tak silnou vůli

 

Měsíční světlo dopadalo oknem

na moji pětiletku tváří

přitisknutou ke studeným

dlaždičkám

 

Podívala se na něho

jak tam leží

kšandy od huby

otřásla se hrůzou a odporem

neštěstím, zoufalostí

a beznadějí

 

Bože, copak už opravdu celý

svět zeslabomyslněl!

 

Ty že seš pokornej

vřeštěla

ty vztekloune povýšeneckej

ty sobče zlej a netolerantní

to je teda ten největší fór

co jsem kdy slyšela

 

Přišla a opět odešla

její oči byly jak

naložená rybí těla

oddaně vlhká

měla pokorný, prosící hlas

a já jsem už opravdu nevěděl

jestli ji mám vůbec rád

tohle byl život?

takhle jsme si ho představovali?

no, přece jenom ji mám rád

velmi rád

ale kdykoliv budu chtít

stejně jako život

pošlu vás na Sibiř

diktátor, stop

 

Členové tajných věd vypočetli

že 15. listopadu nastal zlom

Zánik, přerod, něco jiného?

 

Čert ví

ale od té doby

opravdu cítím něco jiného

jako kdybych snad ani nebyl

tělo bez duše

hlava bez rozumu

srdce bez citu

předvěké Království rovnosti

Přešla kolem mě

jako 100 miliónů kilometrů

dlouhá kometa kolem Země

a nos se jí pohoršeně nadzvednul

jakoby údivem

že může existovat

taky takový smrad

a já jí říkal

nedělej, nedělej

máš mě ráda až

k zbláznění, ty huso

mě neoblafneš

jen pojď

a zuj mi boty

nebo tě kopnu do prdele

až se ti rozsvítěj panenky

 

Ani se neohlídla mezi hvězdami

buďto byla ještě blbější

než jsem si myslel

anebo nevím

 

Vyndal jsem z kapsy sýkorku

a vyhodil ji do povětří

kolikrát jsem ti, má lásko

říkal, že jsi blbá jak štoudev

a ne a ne

čepýřila ses jak slepice

normální česká nanda

náš člověk

radost

tradice

 

Četl jsem rozhovor

s aktivistou Solidarity

a pocítil jsem něco starého

dávného, radost

stín hrdosti

Mácha a Polsko!

Mácha a Polsko!

svatý Vojtěchu, Slavníkovče

veliký Evropane

ty, patron polské země

bratři

hledal jsem slova

kterými bych to vyjádřil

ale jazyk a hlavu mám

jak Karel od Glaubiců

ve jménu Revoluce

zdvihněme prapory

ve jménu

Otce, Syna i Ducha svatého

Amen

 

Jediné co mi dělalo srdce

Polsko a fotbal

 

Kometa se vrátila

a vrány se už houfují

válka je neodvratná

 

Jak bezstarostně si lidé žijí

to je takový nesmysl

že jim to ani na tu mysl nepřijde

 

A já si také bezstarostně žiji

protože mně je to fuk

protože bomba na Hirošimu byla spravedlivá

tak proč by zrovna mé město mělo být vynecháno?

 

Prase, slabomyslné prase

říkaly její oči

ty si myslíš, že tyhle

problémky máš akorát ty?

 

A vůbec, seš demagog

stejnej jako celej tenhle národ

divím se, že nekandiduješ

na prezidenta tohohle státu

ty by ses tam náramně hodil

mezi tu sebranku

tam bys byl konečně doma

se svými

tam by ses cítil dobře

divím se, že na to ještě nepřišli

prase, prase líný

spokojené drbátko v rozkroku

všechno to vyvalování pysku

všechno si to vokecáš

 

Nech mě žít, blesklo mu

hlavou

nech mě žít, ty bestie

ta vulgární, oplzlá huba

prolezlá vším možným neřádem

ty těhotně nevinné oči

sakra, dej mi pokoj

tak tohle je ta princezna

místo růže ropuší dech

padej, bestie, nebo ti votřískám

fasádu

A jak jsem o tom tak přemýšlel

šel bych bojovat za našeho

pana presidenta, za otčinu

za tu loutku, za stát

které nehrají ani tu nejmenší roli

proč ne? jaké jiné hodnoty

může mít člověk

než tu loutku

ten psinézní stát

kde se narodil a

žije?

 

Beze srandy bych šel

a střílel bych

při světle veliké Luny

která volá touhou po krvi

protože být loajální občan,

to je ta poslední naděje

 

Tak už to dál nejde

rozhodl jsem se

že se stanu členem

Solidarity

protože matka mýho

otce byla Polka

a matka otce mý matky

byla Polka

z matčina rodu mám

prý divokou krev

i když má matka

je nejtolerantnější člověk

jakýho znám

ovšem podle toho

jak se to vezme

 

Jsem nejlepší tanečník

v celém městě

vzdychají vlahé noci

možná, že vypadám

trochu neohrabaně

ale to je tím

že se trochu stydím

pustit tomu uzdu

 

Nějaká ženská se mě v podzemce

ptala, jestli nevím

kolikátá je ta a ta stanice

a ačkoliv tam jezdím každý den

a všechny stanice na té trase

znám podle pořadí nazpaměť

najednou jsem si nemohl

vzpomenout ani na jednu

nejistě jsem odpověděl

že druhá

 

Stoupla si vedle mne

a já se modlil

aby to nebylo na druhou stranu

protože mě chtěla chytit

dostat na takovou pitomost

a mohl jsem jí tisíckrát

řikat, že nevim

i když jsem to věděl

ale to nic nedělá

ty krávo, protože

každej to vidí jinak

anebo ať to bere s rezervou

nebo ať de do prdele

že všechno je jen teorie

a největší ta největší blbost

že čert ví, dyť je to tak

jasně napsaný

tak tady tak blbě nebrzdi

každýmu je přece jasný

o co jde

Zjistil jsem

že neznám ani jednoho člověka

že nemám ani jednoho přítele

že nic nemá smysl

nic neexistuje

Bůh – čert ví

a přece mám ohromnou radost ze života!

to dokáže jedině prase

 

Tou námahou mě tak šíleně bolela hlava

copak jsem opravdu takový blbec

dítě blbců

už po stý pořád dokola

četl jsem jeden biblický verš

a nemohl, nemohl jsem

to pochopit

už vůbec nic

zuře vzteky proklínal

jsem tu slabomyslnou

dobu

která mě zplodila jako

čtvrtý zpředu zákaz

stání na Václaváku

 

Svatá Agáto, panno čistá

když ti prsy trhali

stojíš při mně

 

1985