Tournay Královny Poesie 2017

Regent bylo historické označení pro dočasného vládce v království. Regent byl potřeba v případě, kdy byl následník dědičného trůnu ještě nezletilý a příliš mladý na to, aby se ujal vlády, případně v situaci, kdy bylo potřeba nového panovníka teprve najít. Regentem mohl být někdo z příbuzných, někdy jako regentky vládly královny – vdovy, matky následovníka trůnu.

Albert Joseph Pénot: Sabbat, 1910.

S přicházejícím podzimem loňského roku zvedám telefon a tam Ticho-ano básník, jehož jméno svádí k slovním hříčkám a samo otevírá prostor královny Poesie. Tenkrát mě zval do hospody U prince Miroslava na TURNAY KRÁLOVNY POESIE. Já přijal, jako už před lety do Řetězové, či Druhého patra a s vypětím všech sil ku svému podivu vyhrál. Magorovu sněhobílou labuť z jeho pozůstalosti od spolku Magorova studánka, mám stále na dohled. Po roce opět telefon a sama bujarost mi volá (Kremlička), že jako vítěz minulého ročníku bych měl uspořádat tuto slovní bitvu. Využiji pravidelný pořad Poesie Mezi Řádky v kavárně zmíněného názvu naproti Švandově divadlu a naháním básníky po všech fejsbukách.

Výběrem zbraní jsem inspirován z minulých ročníků, kde padaly disciplíny jako: balada, trochej, jamb či přírodní lyrika, což jsou formáty veršů a básní. Takže letošní rozpoložení jest: Pásmo, Sonet, Milostná poezie a Epitaf. Co také jiného na závěr čtyřech kol, na které se mohli všichni dvanácti přihlášení připravit. Přeci jen panuje lehká nervozita, když v dnešních časech všude kolem stříká krev pseudobásníků na Slam Poetry i Poetry Battle. Na bitevní pole kavárny Mezi Řádky se tak dostavilo už jen osm veršotepců. Filik a penzista-junior Bohumil Macháček, malapropista Struno Lam, básnířka Věra Dumková, známá neznámá Michaela Kadečková, laureát ceny J. Ortena – Vít Kremlička, šermíř Calcath Obecný, squaterský bojovník a kníže básníků Ticho a moje drobnost-Ondřej Linhart.

Než Žaneta Odložilíková, která je královnou turnaje již asi po desáté, se svou dvorní dámou Aničkou Kotrbovou Rejchrtovou, vylosují pořadí ve dvojicích, hudebně vyladí básnickou nervozitu i natěšenost zpěvák Naska Jj se svou kytarou. První zbraň tasí Struno Lam a je to pásmo, se kterým jako novým básnickým tvarem  přišel Guillaume Apollinaire ve stejnojmenné básni z roku 1912. Proti němu, bez zbytečných papírů a displejů přichází recitovat básník Ticho a to zcela z paměti, jak je jeho dobrým zvykem. Po každé dvojici dojde k hlasování všech přítomných, přičemž královna má jeden tajný hlas navíc. S velice přímočarým a nejdelším pásmem přichází Vít K., jenž čte z lehce nemocného laptopu, avšak neúnavně. Přichází první oddychový čas, většinou cigareta, či trochu vzduchu před onou kavárnou a doplnění i vypuštění tekutin. Druhou disciplínou je sonet – Shakespearovská klasika, též známá jako znělka. Její pevnou čtrnácti-veršovou strukturou dostává souboj rychlý spád. Na všech soutěžících je znát recitační zkušenost a to nejen z dob Pražských vajec na základce. Naska Jj odlehčuje tance se slovy anglicky zpívaným grunge. Body se zapisují a nikdo mimo královny ani neví, kdo si jak vede. Přichází Milostná poesie, která se prožene myslí i tělem od lásky k bohu po eroticky vymazlený chtíč.

Od začátku v rohu naslouchá poeta František Lomec, v kapse třímá svou sbírku, která je plná sonetů a je na něm vidět, že by nejradši také vdechnul svým básním život. Téměř tříhodinové klání končí epitafy, jejichž formy jsou různé, jak už to u konců života bývá, avšak myšlenka zůstává stejná. Kvalita textů se v interpretaci žhnoucích, poeticky namasírovaných básníků jeví jako téměř vyrovnaná. Čtenářovo nezkreslené oko bude možno tento pocit posoudit v Almanachu, který by z tohoto večera měl vzejít. A to minimálně jako E-kniha dostupná na Camelquerque.cz, což je „spolek neformálních umělců“, který také věnoval vítězům dárkové poukazy do knihkupectví a hlavní cenu sošku Věstonické Venuše v bílém a 40 duhových kuliček…. Tu si zaslouženě odnesla Věra Dumková, jako REGENT POESIE. Při tak působivě vyrovnaném zápolení bylo nejtěžší spočítat a vybrat finálního vítěze. Věra měla jistě královninu přízeň již z minulého roku, kdy stála “Za branami”, tedy na pomyslném druhém místě. Na tom se letos uchýlil Struno Lam a s velkým úsměvem přijal i cenu “Miláček publika” – Bohumil Macháček. Gratulujeme Všem!!!!!! A za rok snad na slyšenou.  O.L.

Foto pařížský anonym. 20. léta.

Vítězkou letošního Tournaye Královny Poesie 2017

se stala

Věra Dumková [ *1969 ]

Česká spisovatelka Věra Dumková je známá svou otevřeností, které je v jejích knihách opravdu dostatek. Hlavními tématy je erotika a vše co k ní patří – tedy vlastně všechno. V povídkách se autorka zaměřuje na všemožná erotická témata od latexu, po různé druhy hrátek s nástroji, ale také s kamarády, milenci, či sadisty. Svým dílem Dumková bortí tabu, která stále ve společnosti existují, a to zejména v komunikaci o erotice a sexualitě. Mezi díla této autorky patří „Moje kozičky – Malý ilustrovaný průvodce světem ženských prsou“, „Lolitky a jiné povídky“, nebo „Moje frnda“. Níže uvedené básně jsou z vítězného tournayového setu Věry Dumkové.

 

PÁSMO

Vidím ostrov Pustý Žlutě mihotavý

Nad sirnatými výpary rejdí víly

Na nose mi sedí brýle Dokud nesklouznou

Mnu si oči Vidím

Sotva ochmýřená mláďata Ary ararauny

Zní trubka Rozsvěcuje úbočí

Slunce prorazí mračna

Nad Pyrenejemi proudí teplý příliv vzduchu

Moje jahodová zmrzlina se zvolna rozpouští

Nechce se mi do tramvaje Sedí tam ten frajer

Co ho nechci potkávat už vůbec nikdy

Hlava se mi rozskočí nad vrčením ledničky Co je jí ?

Máme se pokoušet být si blízcí?

Je taková otázka oceňována nahoře?

Odpověď je ANO Říkala šablona v mém telefonu

Naskočila mi píseň Ale tropím alotria Moc křičím

Nebe je plné černých ptáků Snad havranů

Zdobíme dorty a dáváme vejslužky

Ale chlebíčky sníme všechny sami

Nenechavá labuť se obouvá do rákosových střevíců

Neslyším úpění moře Jen řeka volně šplouná

Máme se na mušce Kdo z koho? Říkáme si

Dej mi už svátek Vyberu si den

Vandalové vytloukli mozaiku na sídlišti

Jeden kluk z baráku zvonil na cizí zvonky

Pak řekl do mluvítka Za málo peněz hodně hub

Yorkšírek se vymočil a prohnal kosa

Je mi zima a nemohu se zahřát

Nalétává na mne cosi Ale není to chřipajzna

Je to můra s lebkama na křídlech

Křídlovka dohrála Teď slízne smetanu

Tabáku nasypu si plnou hrst

Nakládačky ve sklenici tak hezky trčí

U televize se dobře kdáká

Mám ráda vůni pomerančů

Zadýchávám okno do spíže Aby mne zvenčí neviděli

Kradu klobásy a podsadová vejce

Nezlob se na mě Tohle dlouho nevydrží

Draci se slétávají Je jich plný hangár

Paragánovi se neotevřel padák

Padl do kupky hnoje

Celou cestu mě otravovali revizoři

Na celtu spustil se déšť

 

Sonet

Osedlán Pegas! Jen trhnout opratěmi,

a rýma rýmů lehce se rozkýchává.

Naléhám na verš, však zdá se skoro němý,

ždímám své srdce, až teče rudá šťáva.

Myšlenka moudrá zda shůry snese se mi?

Vyrvu ji zevnitř? Snad napomůže tráva…

Nějaká změna? Jenom se blbě tlemím.

Marno je sonet od sebe očekávat.

Zní zvony z dálavy, zdaleka bouře hřímá,

zda jako na kopci zableskne v tupé hlavě?

Kůň s křídly zahrabe kopytem, rychle cválá.

Sonet se potácí, má naléhavost mima,

snaží se zaujmout, však nejde to tak hravě.

Na zemi chvěje se s pocitem desperáta.

 

Milostná poezie

ležíš vedle mě schoulený

jako Ježíš

a mně se po Tobě stýská

protože spíš

Foto pařížský anonym. 20.-30. léta.

Epitaf mystičky

To, co nenašla jsem za života v sobě,

to už nyní sotva

naleznu já v hrobě.

 

Závěrečná exhibice

V noci spí se lehce

Ráno se nechce

V celou budíku tvrdá lekce

Jak zpěvce vysoké cé

Zatneš ho lehce a kouříš

Cigáro v ručce

Ticho v lebce

Jen pět cigaret v krabce

Na parapetu potkáš vrabce

A zlaté slunce

Za oknem den vycíděný jako pohlednice

Cení se křepce

Cucáš kafe ochucený jako cecek sladce

Jak říkala dcerka matce

Za pár chvil už do kopce v roli pěšce

A jako každý den prokousáváš se kašlem prudce

Zase o něco více zdevastované plíce

Nahoře u silnice zadýchaně vzýváš Boha Otce

Na vozovce potkáváš dva bezdomovce

A jako ovce cestuješ do práce

Jestlipak cenu má ta každodenní štrapáce

Jen trochu více ovoce

Pro cvoka lovce