Před třiceti lety jsme vzdali hold legendární odbojové skupině Tří králů, jejichž hrdinství bylo bolševiky zamlčováno, zatímco žákům byl dáván za vzor hochštapler Julius Fučík, který „svou hrou“ s gestapem přivedl do neštěstí řadu lidí. Celý příběh byl umocněn, když jsme se z knihy Oty Rambouska Jenom ne strach dozvěděli, jak na odboj svého otce navázali synové generála Mašína Josef a Ctirad. Jestli jsme jako kluci hltali Rodokapsy, tak tohle byl boj s bandity v reálu.

… Mezitím jsme byli klást věnce k pomníčku štábního kapitána Václava Morávka, který 21. března 1942 zahynul v přestřelce s gestapem na Prašném mostě. Během dlouhých minut pronásledování dokázal Morávek vystřílet na úředníky gestapa z dvou pistolí desítky nábojů, čtyři plné zásobníky. Poslední kulku, která mu v hlavních zbyla, si nechal – obklíčený a zraněný – pro sebe.

Morávek, který spal s nabitými pistolemi a s Biblí pod polštářem, a takto vyzbrojen se několikrát zázračným způsobem dokázal prostřílet z obklíčení, byl členem legendární odbojové skupiny Tři králové, která bojovala proti nacistickým vetřelcům – spolu s Janem Balabánem a s jedním z nejstatečnějších československých důstojníků Josefem Mašínem, jehož synové, Ctirad a Josef, šli ve šlépějích otce a vytvořili v době poválečného komunistického teroru novou odbojovou skupinu. Po sérii diversních akcí v době, kdy StB kolem nich začala utahovat smyčku, se skupina bratrů Mašínů dokázala prostřílet přes východní Německo na Západ, ačkoli do boje proti nim byly nasazeny stovky příslušníků východoněmecké Volkspolizei a také sovětská armáda.

K Morávkovu pomníčku, id est k pomníčku Tří králů a jejich dětí, jsme položili kytku s trikolórou s nápisem České děti.

Ten samý den v půl sedmé večer jsme byli u sv. Jiljí, kde byla mše za politické vězně, a odtamtud jsme šli v průvodu – několik desítek lidí – k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí, kde jsme kladli kytky za vězně svědomí, zapalovali svíčky a zpívali hymnu.

úryvek z knihy Fízl