Vítězství Donalda Trumpa posílilo sebevědomí extremistů, radikálů, populistů, nacionalistů, eurofobů. Po celém světě. Média neustále spekulují nad budoucí Trumpovou politikou, ale nepřátelé liberální demokracie mají jasno už nyní.

Donaldizace nabrala kvapíkové tempo

Viktor Orbán, který nedávno odsoudil liberální demokracii coby přežitek, přijal Trumpův úspěch jako skvělou zprávu. „Nechceme měnit charakter své země. Chceme zůstat Maďary, udržet si svou víru a etnické složení,“ prohlásil Orbán, jako kdyby víra či národnost byl uherák, která se dá uzamknout ve spíži. Trumpa na dálku objímá i Jarosław Kaczyński, který řídí polskou politiku z pozadí. Turecký prezident Recep Erdogan na Trumpovi zase oceňuje jeho toleranci k represím, které v Turecku zavedl po údajném puči. Tolerance k represím… Ano, my demokraté musíme být tolerantní.

„Zvítězily síly oponující globalizaci, nelegální migraci a bojující za čisté etnické státy,“ prohlásil mluvčí Zlatého úsvitu Ilias Kasidiaris, což je řecká neonacistická strana, která má v parlamentu své zastoupení. Připomeňme, že před několika lety skončili za mřížemi předseda strany Michaloliakos, tři poslanci a dalších 12 členů Úsvitu. Policie obdržela od Nejvyššího soudu celkem asi 30 zatykačů v rámci vyšetřování této strany, jejímž členům a přívržencům se připisují mnohé ze zhruba 300 útoků proti cizincům, které se v Řecku odehrály po říjnu 2011. Řecká policie stranu v roce 2013 vyšetřovala i v souvislosti s vraždou hiphopového zpěváka Pavlose Fisase.

Zlatý úsvit šel do voleb s heslem: „Musíme zemi zbavit špíny a jejich zápachu.“ To už jsme kdesi slyšeli a aby ZÚ naše obavy potvrdil, má ve znaku svastiku připomínající hákový kříž a na jeho mítincích se hajluje. Michaloliakos na adresu holocaustu „proslul“ výroky podobnými těm Le Penovým, například: „Nebyly tam žádné pece ani plynové komory, považuji to za lež. Osvětim, jaká Osvětim? Nebyl jsem tam, co se tam stalo? Vy jste tam byli?“

Místopředseda francouzské ultranacionalistické Národní fronty Edouard Ferrand, druhý po Le Penové, se radoval: „Jejich svět se hroutí. Náš právě vzniká.“

Donaldizace po česku

Václav Klaus napřed Trumpovi lál do ubožáků a primitivů, aby ho poté vyzdvihoval do nebes – podle něj byl „poražen už čtvrt století dominující politický směr, který má v různých zemích světa různé názvy a představitele, u nás jim říkáme havlisté.“

Miloš Zeman ocenil Trumpovo chování během předvolební kampaně. Zemanovu obdivu se opravdu nelze divit, Trump urazil mnohem více lidí než on. New York Times napočítaly jen na Trumpově twiteru přes šest tisíc urážek namířených téměř na tři stovky terčů.

Podle Zemanova Ovčáčka „lze lež a nenávist porazit – normální Američané nám ukázali, že lze porazit mocenský konglomerát prolhaných médií a nabubřelé pseudoelity“. Úsměvné bylo i vyjádření oligarchy Andreje Babiše, který coby ministr financí sveřepě bojuje za vlastní zájem, až mu profesionální lobbisti krutě závidí. „Asi je oslovil svým pragmatismem a jasnou řečí. Sociologové i politologové velmi podcenili Američany, kteří mají už dost zavedeného systému klientelismu, ze kterého žije úzká skupina politiků a lobbistů,“ sdělil světu oligarcha Babiš. Kdy budou mít Češi dost jeho?

Podle českých „odborníků“ typu bývalého Klausova dvořana Weigela je Trump běžným demokratickým politikem, který se během kampaně snažil voliče pobavit, ale jeho politika v roli prezidenta USA bude normální. Weigel se v České televizi strašně divil, že někdo o tak skvělém muži říká, že nejde o demokrata, ale o čistokrevného burana.

Tomio Okamura to vzal v dopise Trumpovi z gruntu: „Je to vítězství zdravého rozumu, lidské upřímnosti a politické ‚korektnosti‘ nad prolhaností a pokrytectvím… Je to vítězství nad mocnou zbrojní lobby. Vážený pane prezidente… naše domovy zaplavují muslimští migranti vyhnaní z domovů americkými bombardéry prezidentů Bushe, Obamy a vaší protikandidátky Hillary. Naše domovy ohrožují teroristé financovaní a stvoření americkými jestřáby. Vaše zvolení pro nás znamená také konec agresivní politiky vůči Rusku a to pro nás znamená opět naději na mír v Evropě.“

Končí demokracie?

Jsme skutečně už tak daleko, že urážky, nadávky, lži a sprostota jsou běžným způsobem, kterak pobavit občanstvo? Viděno z našeho evropského podbřišku, křupanstvím Miloše Zemana a jeho vysokou oblibou, asi ano. ČR je ovšem postkomunistická země, zatímco Spojené státy jsou zemí se staletou demokratickou tradicí. Končí demokracie a s ní spojená politická kultura? Posun v tomto směru je na první pohled znát, a to v globálním měřítku. Rusko, které mělo nakročeno k demokracii, se vrací k autoritářství. Turecko je na tom podobně. Afghánistán, Pákistán a Írán patří stále k nejnebezpečnějším neuralgickým bodům planety. Jsou atomové zbraně v rukou teroristů jen otázkou času?

Nástup populistů a extremistů k moci je ale především vidět v celé demokratické Evropě. Krajně pravicové a populistické strany slaví úspěch a vnášejí do politiky prvky, které byly ještě nedávno považovány za hrozby minulosti. A dosavadní demokratické strany tyto manýry přebírají a legitimizují je tak. Terorismu, který usiluje o vzmach emocí, především strachu a nenávisti, se v našem civilizačním okruhu daří.

Posilování extremismu a populismu papež František odmítl s tím, že epidemie nepřátelství vůči náboženským a etnickým menšinám zraňuje nejslabší lidi ve společnosti. Na adresu Trumpa se vyjádřil v tom smyslu, že člověk, který chce postavit mezi lidmi zeď, není křesťan. Trump to označil za „ostudné“. Kdo ví víc o člověku, Trump nebo papež?