NEBE

Dým z komínů

dráždil nosy netopýrů.

 

Po sněhu utíkali psi,

oči na zemi,

tížilo je nízké nebe.

 

Skákali jsme,

kdo se dotkne hvězd.

(1978, Holub na střeše)

 

KLIDNÉ RÁNO

Takové klidné ráno,

chléb je upečen a leží v okně.

Zelné záhony jsou zality

a také se kradou do okna,

oknem do světnice,

světnicí k peci.

Otvírají dvířka a opatrně se rozhlížejí,

jedna hlávka za druhou –

hop – do ohně.

Před skokem můžeme zahlédnout

potměšilý úsměv – podařilo se.

Hlávky skáčou do ohně,

plné bělásků, ožrané housenkami.

některé vlekou zahryzlé zajíce,

jedna i strýce s motykou.

Tajně a ve spěchu.

 

A na plotně

míchá hospodyně v hrnci cosi

a neví o ničem.

Chléb je upečen a leží v okně.

(1990, Vyznamenání za prohranou válku)

 

NUTNOST

Někdy je zcela nepochybně důležité

přidržet se všeobecně platných morálních zásad.

Třeba při nákupu rukavic

v rukavičkářství na rohu ulice,

ve které jste doma.

 

Někdy je zcela nezbytné podřídit se konvencím,

všeobecně panujícímu názoru.

Ano, je nutné o rukavičky požádat,

nevrhat se přes pult,

nevyhazovat je ze šuplat,

nepřehrabovat se v nich,

nezkoušet chaoticky –

všechny najednou.

(1993, Situace)

 

KLID

Z lesů stoupá pára,

lišky pečou chléb.

 

Před dveřmi našeho domku

poletují křehké kostřičky ptáků

ve větrných vírech.

(2020, Hlasy ryb)

 

OTÁZKY EVOLUČNÍ

Když se žena arcibiskupa z Canterbury

dozvěděla o teorii, podle které člověk pochází z opic,

takto se modlila:

„Pane, dej, ať to není pravda,

a kdyby snad to pravda byla,

učiň, ať se to nikdo nedozví!“

 

Když doslechli se totéž muži průměrných zájmů,

po svém se bavící v hospodě naproti arcibiskupství,

radovali se z té zprávy

a jejich písně animální

a pohupování zvířecké

bylo jim toho večera mostem

klenoucím se přes nedozírné věky.

 

Když došla o tom zpráva k opicím ve zvěřinci,

plivaly po divácích obřadněji,

s jakousi patriarchální rozvážností předků.

(2020, Čtení z ohně)

 

BIBLICKÝ VÝJEV

Šupinu vyňal z úst král Šalamoun,

na stůl položil červenou kartu.

Sňala z vlasů lopuchový list královna Makeda,

položila na stůl zelenou kartu.

Sundal se zdi trubku plechovou král David,

modrou kartu na stůl položil.

 

Když všechny karty byly vyloženy,

počalo rozpočítávání:

„Za horou, za dolem, stojí mísa s tvarohem,

tvaroh lžící nabírá pes v klobouku třírohém!“

 

Když bylo rozpočítáno,

tančili v zahradě mezi cedry.

Když dotančili, kolem právě srdce vnímavé jelo na kočce,

hlavou bystrou doprovázeno.

(2021, Nemocný měsíc)

 

ŠEŘÍ SE

Šeří se, všichni už zamkli skříňky,

džin vrátil se do láhve.

Odlétli z polí ptáci,

ryby skryly se do bahna.

Je hodina, kdy se v řece voda obrací

a teče na opačnou stranu.

Smrt má hlad.

 

Sousedé už jsou doma,

jak by ne, za chvíli přijde počítání.

Hromada už je navršena.

Za chvíli budou čtvrtit sele,

obecní pacholci už nesli pilu.

Všechny okenice už jsou zavřené.

(2022, Do domu vešel stín)

 

ZA ROKEM ROK

Trhá se černobílá mapa,

z loutkového divadla vyběhla tlupa kašpárků.

Oranžový brambor odklopil pokličku,

z hrnce se vynořil a rozepjal křídla.

 

Už kašpárci rabují Vinohrady,

už brambor letí nad Žižkovem.

Já běžím Rajskou zahradou,

z Domu Radost stoupá kouř,

hoří staré časy.

Odněkud bzučí theremin.

 

Trhaně pohybují se postavy v černobílém filmu,

páchne hořící celuloid, dým vyvalil se do Strašnic.

Školní děti jdou do kina Vesna,

divná slova Libuše volá ze sna.

Veselé dívky jdou z tanečních,

červené tramvaje vezou je do ráje.

 

Z Vršovic leze had, dlouhý jako týden,

stráž z ramene strhla pušku.

Zabila správcová zlatou mušku.

Ve velkoprodejně Vlasta

do košíku kompot dávám.

Odněkud vříská chamberlin.

 

Do nebe stoupá elektrický výboj,

něco divného děje se v kolonii^.

Vyhlížejí z oken tiší blázni.

Z puklého měchu čas teče

až někam do Záběhlic.

Z puklého měchu čas kape.

 

Krok sun krok, jde za rokem rok.

Dobré jitro, hvězdo, dobré jitro, měsíci.

Už zhasněte.

(2023, Básně s oblohou)

 

JAK MÁM ŽÍT

V najatém bytě je ticho,

smutné ticho s množstvím hran.

Divoká žena řetězem uvázaná k plotně

vrčí.

 

Jezdci na lamách pomalu projíždějí obývacím pokojem,

tichá sobota beze spěchu roztáčí setrvačník.

V předsíni gentlemani v cylindrech rozhazují hnůj,

i do nápovědní budky sklopili fůrku.

 

Do nápovědní budky,

ze které mi neustále někdo radí,

jak mám žít.

(2024, Kurdut)