Majitel hnutí ANO Andrej Babiš přišel nově s tím, že je pro zdanění církevních restitucí, což je podmínka komunistů pro podporu vlády ANO. To je úplně jako z komunistické Pyšné princezny: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuju, co jsem slíbil.

Ponechme stranou historicko-politickou stránku věci, která ostatně měla a dodnes má rysy bolševické pohádky, a podívejme se na věc čistě technicky: Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi přijal parlament v roce 2012 s účinností od počátku roku 2013, přičemž v něm nešlo ani tak o zmírnění některých majetkových křivd, ale norma měla především upravit vztah mezi státem a církvemi, připravit odluku církví od státu a s výhledem do budoucnosti zajistit jejich samofinancování. Tím byl odstartován proces, který nelze jen tak, z něčí vůle, jiným zákonem zase zastavit jen proto, že někdo v této zemi vyhrál volby. Demokracie funguje v rámci právního státu, a ten má svá jasně daná pravidla, která nepodléhají lidovému hlasování – jsou jednou provždy daná, tedy dokud trvá demokracie jako systém.

Pokud tedy nepřiznaná koalice hnutí ANO s extremisty (vedle komunistů tento nápad podporuje i Okamurův fašizující Úsvit) zdanění církevních restitucí prosadí, vyvolá to bezpochyby vlnu soudních sporů, které český stát sotva vyhraje. Následné odškodnění, včetně nákladů spojených s procesy, ovšem nepůjde z kapes Babiše, ani těch, kteří Babiše volili a fanaticky ho podporují, ať se děje, co se děje, ale nás všech. Babiš svým protiústavním postupem získá politické body – de facto politickým podvodem, a my mu to pak ještě všichni pěkně zaplatíme.

Výše uvedený postup má přímo zločinné rysy v případě tzv. zajišťovacích příkazů, s jejichž pomocí Finanční úřad, spadající pod Babišovo ministerstvo financí, likvidoval prosperující podniky, aniž by se něčeho nekalého dopustily. Sicilská Mafie konkurenci likvidovala bezskrupulózním nátlakem – Babiš likviduje konkurenci zcela legálně pomocí oficiálních státních institucí, které má pod kontrolou, ale jejich chod platíme opět my z našich daní. Neprávem zlikvidované firmy, kterých je, jak se ukazuje, celá řada, bezpochyby vysoudí na státu stamiliony korun odškodného (jen v l. 2015-16 šlo o zajišťovací příkazy v částce 7 miliard korun), které ovšem opět nezaplatí Babiš nebo jeho nezákonným způsobem postupující úředníci, ale zase jen daňoví poplatníci. My všichni zaplatíme za gangsterské jednání, skrývající se pod rouškou legálního úředního postupu, likvidující podnikatele, kteří nejsou zapojeni do Babišova podnikatelského impéria. Český stát, který platíme ze svých kapes proto, aby sloužil nám, občanům, zneužívá velkopodnikatel a zároveň politik Andrej Babiš k další koncentraci své ekonomické a politické moci, ke svým ryze soukromým účelům na hraně zákona nebo i za ní. Mohou pro soukromý byznys ze Slovenska pocházejícího oligarchy existovat užitečnější idioti, než jsou Češi a jejich stát?

Babiš je jako postava z Moliéra, která je v přímém přenosu schopna křivě přísahat na zdraví svých dětí, nebo je i zatáhnout do trestního stíhání, což je tedy opravdu hodně silný kafe, jen proto, že by z toho mohl mít nějaký prospěch (jak to bylo s Harpagonem?), byť třeba pranepatrný či jen domnělý.

Není třeba se pozastavovat nad tímto svým způsobem psychicky nemocným člověkem, jehož existence je závislá na hromadění zisku a moci, k čemuž je ochoten použít jakýchkoli prostředků: od permanentního lhaní, přes soukromou armádu slídilů, která sbírá kompro na politickou a ekonomickou konkurenci, a Babišova média, která je ve vhodnou chvíli „pustí“, až po systematický „sběr“ nejrůznějších výhod, úlev, dotací, podpor, protože každá levně získaná koruna je, tomuto miliardáři, dobrá.

Problém není Babiš, člověk bez vlastností odchovaný normalizací. Babiš je takový, jaký je, byl tak vychován svými rodiči, komunistickými kariéristy, kteří ho naučili, že platí jen to, co mu přinese nějakou výhodou, ať už je to KSČ či StB, nebo dnes ministerstvo financí, český stát nebo Evropská unie – všechno, co se dá nějakým způsobem využít, oškubat, lidově řečeno „ojebat“ je Babišovi dobré, a když mu to přestalo vycházet na Slovensku, zkouší to nyní v Čechách.

Chová se přesně tak, jak mu to daná společnost umožňuje nebo toleruje. Třicet procent lidí, kteří mu dali v říjnových volbách hlas, není žádný deklasovaný proletariát, na který vždy cílila všechna antisystémová hnutí. Babiše vedle důchodců volila nemalá část střední a vyšší střední třídy, která k Babišovi přešla od dvou dominantních stran polistopadového vývoje ODS a ČSSD. Tito lidé volili jmenované strany několikrát po sobě, ačkoli byly spojeny s celou řadou korupčních skandálů, což dosáhlo vrcholu, když spolu uzavřely mocenský pakt tzv. opoziční smlouvu, která zabetonovala kontrolní mechanismy, paralyzovala funkci opozice a rozdělala zemi na pašalíky mezi ODS a ČSSD.

Ač mohla média psát horem dolem o tom, co se děje kolem těchto stran (stejně jako kolem Zemana, Klause, Grosse, Paroubka, Topolánka…), získávaly ve volbách svých 50%, 60% i bezmála 70% procent hlasů a mohly si díky věrným voličům léta dělat, co chtějí.

A ti samí lidé, kteří to těmto stranám opakovaně umožňovali, naprosto nepoučeni, s tou samou naivní představou o správě věcí veřejných dnes volí – jako toho, kdo má v této zemi udělat pořádek – oligarchu, který v sobě spojuje politickou, ekonomickou a mediální moc: udělají kozla zahradníkem ve slepé víře, že jim jejich salát pohlídá a ještě jej ošetří.

Tato nepoučitelná část české veřejnosti, která od obnovení svobodných voleb volila vždycky špatně, tu méně tu více stále bohužel převažuje nad částí společnosti, která přes všechen populismus, demagogii, propagandu, mediální či jinou masáž si dokáže spočítat, že jedna a jedna jsou dvě. Tedy, že problém korupce atd. nevyřeší spasitelé, kteří – jak se vždy znovu ukáže – kradou ze všech nejvíc, ale že na nejrůznější nešvary platí jen vyváženost a pluralita moci, fungující kontrolní mechanismy, důraz na nezávislost ústavních institucí …

Pokud se z nezodpovědné masy, jejíž důvěru dokáže získat sebeprůhlednější šarlatán a nakukat jí, že hájí její zájmy, ač jí má jen za instrument ke svému „byznysu“, nestanou za sebe i za tento stát odpovědní občané, kteří jsou imunní proti volání sirén, lákajících tuzemskou kocábku na útesy, máme řádně našlápnuto k všestrannému kulturnímu, politickému a nakonec i ekonomickému úpadku. Tentokrát se nebudeme už moci vymlouvat na Mnichov nebo bolševiky – budeme si za něj moct na sto procent sami.