Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho:

„Ty jsi židovský král?“

Ježíš odpověděl:

„Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“

Pilát odpověděl:

„Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“

Ježíš na to řekl:

„Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“

Pilát se ho zeptal:

„Ty jsi tedy přece král?“

Ježíš odpověděl:

„Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

Janovy pašije skvěle zachycují srážku dvou světů: dobových politicko-náboženských a mocenských zájmů – na jedné straně provinční židovské velerady a na straně druhé římského protektora – s královstvím, které „není z toho světa“. Ježíš ale do této dobové situace nevstupuje, nezasahuje do ní a je obviněn a odsouzen neprávem.

Ježíš říká učedníkům, že nepřišel Zákon rušit, ale naplnit jej, a když se ho farizejové snaží chytit za slovo, aby ho mohli obvinit jako toho, který ruší stávající pořádek, odpoví jim: Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.

V rámci svého učení a působení sice překračuje všechny úzké rodinné, pokrevní, etnické vazby, stejně jako vazby sociálně-historické a instituce – stát, národ, tradice, dějiny, kulturu, které zajišťují sociální soudružnost společenství, ne však, aby je zpochybnil, ale naopak aby otevřel cestu Člověku, protože bez lásky k druhému ztrácí výše uvedené, včetně rodinných vazeb, smysl, a taky účinnost!

Ježíš je všechno jiné, jen ne sektář: je pro svět, není proti světu, miluje člověka takového, jaký je, se všemi jeho slabostmi, nevztahuje se k nějaké chiméře, což má zcela jednoduchý, „praktický“ účel: žádný člověk není nikdy natolik špatný (nešťastný, nemocný, bezmocný, chudý…), aby se znovu nepostavil a nevydal se na cestu, která je život.

Ježíšovo učení představuje tak radikální pojetí lidství, že na první pohled vypadá jako čirá fantasmagorie, která je v rozporu se zájmy a životní vitalitou člověka, jak to hlásali černí proroci novověku. Zdánlivě prohrál úplně všechno – v rozhodující chvíli ho všichni opustili, jeden z učedníků ho zradil, Petr, první z apoštolů, kterému svěřil „klíče od nebeského království“, ho, než kohout zakokrhal, třikrát zapřel, byl bičován, vysmíván, korunován trním, potupně veden na popraviště, potupně ukřižován, nad hlavu mu přibili ceduli s výsměšným nápisem: Ježíš Nazaretský, král židovský, o jeho šat pohůnci metali los…

Ve skutečnosti to celé bylo naopak: římská říše zmizela v propadlišti dějin, zatímco Ježíš založil království, které pekelné mocnosti nepřemohou jednoduše proto, že „není z toho světa“. Ježíšovo radikální poselství lidství je živoucím dechem naší civilisace bez ohledu na to, zda někdo v pašijový příběh uvěřil, nebo ne.

Přejeme Vám naplněné svátky