Dramaturgie koncertu Orchestru BERG 1. máje 2018 byla speciálně zaměřena na zvuky, které slyšíme kolem nás, ale často je ani nevnímáme. Koncert začínal na pokyny pořadatelů na nádvoří Strahovského kláštera procházkou, při níž účastníci mlčeli a jen naslouchali okolním zvukům. Posluchači zvukové procházky (soundwalk) se sdružili do dvojic, přičemž jeden měl zavřené oči, aby mohl nerušeně vnímat zvuky, druhý ho vedl. Všichni měli možnost zachytit desítky různých zvuků počínaje kolemjedoucími auty přes pouličního harmonikáře, šumění dvou fontán, zvony, cvičení žáka na klavír z otevřeného okna HAMU, pípání a zvonění mobilů, štěkot psů, hlasy kolemjdoucích, vřískání dětí atp.

V zahradách pod Strahovským klášterem a na Petříně jsme navíc spolu se Zdeňkem Vermouzkem, ředitelem kanceláře České společnosti ornitologické zaznamenali zpěv či volání (to je rozdíl) 15-ti druhů ptáků: hned u kláštera vrkali zdivočelí holubi domácí, na kraji zahrad se „chechtala“ žluna zelená, ozvala se pěnice pokřovní a sýkora koňadra. Zpěv kosů bylo slyšet ze všech stran a druhým nejhojnějším pěvcem této procházky byl rehek zahradní. Dále k Petřínu zpíval drozd zpěvný, sýkora modřinka, pěnkava, červenka, budníček menší, hrdlička zahradní, houkal holub hřivnáč a jedenkrát vykřikl i strakapoud velký. Na rozhraní sadů a města jsme zaslechli rehka domácího. Žádný vrabec, což je tristní.

Ovšem smutný dojem z vymizení vrabců z Prahy vystřídala spontánní atmosféra následného koncertu v sále B. Martinů Lichtenštejnského paláce/HAMU, o nějž byl velký zájem. Všechna místa byla obsazena, sedělo se i na přístavcích a mnoho posluchačů stálo. Zde nelze nevzpomenout na úžasné bezprostřední atmosféry, kdy v Praze v minulém století vystupoval např. S. Richter či jiní slavní umělci: sedělo se na schodech a posluchači stáli všude, kam se vešli. To v dnešní době svázané nejrůznějšími předpisy a výnosy není bohužel možné.

Úvodem zazněla světová premiéra komorní verze orchestrální skladby Kapesní průvodce letem ptáků Slavomíra Hořínky (*1980), jejíž kompoziční materiál je odvozen ze zvukové analýzy nahrávky letu kolibříka. Dílo začíná tremolem kontrafagotu, jež je nástrojovým přepisem zvuku, který vydávají kmitající křídla kolibříka. Čekal jsem statickou skladbu složenou z bloků víření křídel jednotlivých druhů, avšak skladatel do ní vnesl řadu dramatických zvratů, které doznívají v závěru v pianissimu, kdy klavírista drnká na struny klavíru (nikoli na klávesnice) a přejíždí po nich nehty.

Následovala výkladová diskuse dirigenta Petera Vrábela se Zdeňkem Vermouzkem, při níž dirigent promítal snímky jednotlivých druhů ptáků, jejichž zpěv tvoří základ Messiaenovy skladby Exotičtí ptáci (Oiseaux exotiques). Na videu pak předváděl zpívajícího ptáka včetně jeho hlasového projevu. Úžasné bylo, že po příkladu zpěvu určitého druhu, orchestr v krátké ukázce předvedl, jak ptačí zpěv převedl Messiaen do orchestrálního partu. Dirigent také objasnil skladatelovu metodu transpozice ptačího zpěvu: „ptačí život je krátký, ptačí srdce bije velmi rychle“, proto skladatel zpěv ptáků ve skladbě obvykle zpomaluje. Někdy jej však zrychlí, jindy ponechá v původním tempu nebo zpomalí.

Také Messiaenova instrumentace ptačího zpěvu je velmi zajímavá: skladatel dobře rozlišoval v hlasech ptáků barvy, které osobitým způsobem přenášel do partitury. A to mnohdy tak, že v kombinaci s augmentací či diminucí ani dobrý znalec ptačích hlasů jednotlivé druhy nedokáže identifikovat. Ovšem na jiných místech kompozice ponechává autor ptačí zpěv ve své nejpůvodnější podobě a přizpůsobí barvu hudebního nástroje hlasu daného druhu ptáka. Ptačí druh je pak snadno identifikovatelný. V tom zřejmě spočívá tajemství Messiaenových kompozic – kdyby skladby sestávaly ze strohých přepisů ptačích zvuků, po čase by se skladba oposlouchala. Avšak Messiaenovým kompozičním mistrovstvím vznikne originálně vystavěné autonomní dílo plné zvratů a napětí.

Daniel Wiesner u klavírního partu velice důsledně dodržoval tempa a prodlevy vyznačené v partituře – přesně podle zpěvu jednotlivých druhů. Zvlášť nápadné a krásné to bylo v partu sólového klavíru, který zpodobňuje melancholický zpěv severoamerického drozda lesního. Celá skladba Exotičtí ptáci nejen na mne vždy zapůsobí jako jásavá oslava radosti ze života ptačích tvorů. Navíc skladba v podání BergOrchestru učinila ještě mocnější dojem, než slavná nahrávka z roku 1966 s Messiaenovou manželkou Yvonne Loriodovou u klavíru a V. Neumannem jako dirigentem ČF. Orchestru BERG, jeho dirigentu Peteru Vrábelovi a Danielu Wiesnerovi nutno poděkovat a vzdát hold nejvyšší. Bylo by výborné, kdybychom se dočkali v provedení Orchestru BERG i dalších „ptačích“ kompozic Oliviera Messiaena, např. Procitání ptáků (Réveil des oiseaux), Od kaňonů ke hvězdám (Des Canyons aux étoiles) či jiných.