Na první i druhý pohled se zdá, že za „zdrženlivostí“ českého prezidenta Miloše Zemana vůči připomínkám 50. výročí okupace Československa státy Varšavské smlouvy pod vedením Moskvy v roce 1968, stojí jeho svázanost s neprůhlednými mafiánskými kruhy, které mají své podnikatelské zájmy v Rusku a které Zemana na Pražský hrad protlačily.

Fakt, že se prezident neúčastnil pietního aktu u budovy Českého rozhlasu, kde probíhaly nejtvrdší střety s okupanty a řada lidí zde přišla o život, může mít důvod prozaičtější, který ovšem výše uvedené nevylučuje. Podle mne za neúčastí prezidenta na připomínce srpnové okupace stojí obyčejný strach: od vajíčkiády v listopadu 2014, kde demonstranti počastovali Zemana plody kura domácího, se Zeman na veřejných shromážděních v Praze neukazuje, a když už, tak po policejní uzávěrce prostoru, kam je vpuštěna jen proprezidentská klaka, jako bylo vystoupení Zemana s fašizujícími Konvičkovci na Albertově o rok později, zatímco studenty tam police nepustila, ačkoli byli na domácí půdě.

Zeman je klasický tlučhuba, který je silný rétoricky, v diskusích, ve vysílacím studiu, ale když je vystaven nějaké přímé konfrontaci, sesype se jako domeček z karet. Když se před něj na tiskové konferenci postavila ukrajinská aktivistka, vyzbrojená jen protestním nápisem na nahém těle, vypadalo to, že Zeman zkolabuje a trvalo několik minut, než v zákulisí našel opět psychickou rovnováhu.

Zeman, respektive jeho mluvčí Ovčáček neúčast prezidenta na pietním aktu omlouval tím, že své řekl v době, kdy o něco šlo, tedy v roce 1968 a dnes nemá potřebu to opakovat. To je směšné. Tehdy se kriticky vyjadřovali prakticky všichni a jako Zeman byly i statisíce lidí na začátku normalizace postiženy. Následujících bezmála dvacet let „normalizace“, kdy skutečně „o něco šlo“, se Zeman neozval, ani když byli jeho kolegové perzekuováni.

Bezpečnostní opatření, které Zeman zavedl, nebyly na Hradě ani za války. Bezpečnostní rámy jsou instalovány i na pěší komunikaci spojující Hradčany s Dejvicemi, která je vzdálena od prezidentské kanceláře stovky metrů a odděluje ji několik budov a pater. Bezpečností opatření, která nemají žádné opodstatnění a jen zatěžují pěší spojení mezi dvěma pražskými čtvrtěmi, byla bezpochyby vyvolaná strachem, který má rysy paranoi – Zeman straší společnost islámskými teroristy, aby získal politické body, a sám pak strachu podléhá. Nebojí se ovšem jen pomyslných džihádistů (džinů z lahve), ale stejně tak i Pražanů nebo studentů University Karlovy a k smrti vylekán byl i bezbrannou polonahou dívkou. Na Pražském hradě sídlí mstivý stařec s paranoidními rysy.