Když Babiš kdysi vyhlásil, že bude řídit stát jako firmu, smáli jsme se mu coby omezenému hochštaplerovi, která nemá o řízení státu ánunk (nemá). Najednou ale dáváme imprimatur lidem, kteří vidí stát jako laboratoř, i když jde de facto o ten samý princip, to samé sociální buranství, které je navíc extrémně nebezpečné.

Pandemie totiž není problém lékařský – je to problém lékařský, právní, politický, sociální, rodinný, vzdělávací, ekonomický a dokonce i kulturní, filosofický a teologický, a pokud to odborníci, co vystupují v médiích, myslí jen v rámci svého oboru a přitom říkají, co by se mělo nebo nemělo dělat, neberou v potaz, chovají se jako šarlatáni, jejichž tvrzení má stejnou hodnotu, jako expertů přes všechno a na všechno u piva ve čtvrté cenové.

Stát, společenství lidí založené na tradicích a obecně sdílených pravidlech totiž není firma, stejně jako to není vědecký ústav a lidé nejsou laboratorní krysy, i když by to jistě někteří vědci uvítali, protože by tak odpadly etické problémy, které jsou těžko řešitelné a zdržují od výzkumu. To za třetí říše měli biologové (a také lékaři) etc. v tomto ohledu pré.

Nacistická zdravověda

Nemyslím to vůbec jako invektivu – ten problém je totiž stále týž. Podle profesí největší procento nacistických straníků bylo za třetí říše mezi biology a lékaři – dokonce větší, než mezi učiteli, na které nacisté kladli obzvláštní důraz co se týče jejich ideové vyspělosti a toho správného světonázoru. Statisíce vědců, ne jen lékařů a biologů, kteří byli v NSDAP, pochopitelně nebyli perverzní – byli to kariéristé, konjunkturalisté, a také vědečtí idealisté, kteří se stali nadšenými stoupenci NSDAP proto, že jim režim umožnil neomezené bádání bez ohledu na nějaké právní, etické, kulturní, náboženské hranice a omezení. Jenže věda, bez kulturního backgroundu, filosofické či teologické reflexe, má vražedný potenciál, a to třeba ve jménu lidského pokroku, zdraví, mládí a síly.

Zúžit pandemii na problém zdravovědy, přiblížili bychom se velmi rychle praxi nacistů, kteří jako lékařský problém představovali „židovskou otázku“. Uzavření Židů do ghett se zdůvodňovalo hygienickou otázkou: „Oddělení Němců od Poláků a především od Židů – není jen otázkou principu. Je to také hygienická nutnost.“ Vybudování židovského ghetta v Lodži bylo představováno jako opatření proti šíření epidemických chorob. Nacisté přitom tvrdili, že pokud se nepodaří Židy isolovat v ghettech, nakazí celou Evropu. „Vzniká nebezpečí přenosu chorob ze Židů na nežidovské obyvatelstvo.“ Když nacisté zakázali Židům jezdit vlakem, nacistický tisk psal: „Bacilonosiči vykázáni ze železnice.“ Po roce 1940 byl styk s Židy považován za „ohrožení veřejného zdraví“. Nacistické zdravotní úřady měly rozsáhlé pravomoci, mohly uvalit karanténu na kohokoli, kdo byl podezřelý, že je přenašečem infekčních nemocí, stejně jako měly pravomoci ohledně pohybu osob mezi oblastmi. U zrodu holocaustu – největšího zločinu moderních dějin, stáli lékaři, kteří následně pomáhali celý systém továrního vraždění udržovat v chodu, přičemž dělali pokusy na lidech, které věda lékařská zúročila v následných poválečných desetiletích. Nešlo totiž o vraždění, ale o pokrok. Nacisté mimo jiné zahájili nejrozsáhlejší kampaň proti rakovině, zakázali používání rakovinotvorných materiálů, karcinogenních pesticidů, vedli kampaně za zdravý životní styl, zeleň ve městech, pobyt v přírodě, stejně jako kampaně proti kouření a nezdravým stravovacím návykům. Nacističtí ideologové interpretovali zdraví jako společenskou povinnost. Nejsme s nacisty (respektive komunisty, kteří na tom byli podobně) tak trochu pořád doma?

Ideologie

Stejně jako v demokracii nemůže existovat vláda bez opozice, věda, bez řádné a všestranné oponentury, té kvalifikované, ale i té nekvalifikované, není věda, ale šarlatánství. My ovšem problémy, které souvisí s pandemií, přecházíme. Pochybnosti ohledně vakcín, očkování, nebo vůbec otázky týkající se fungování a etiky farmaceutického byznysu a lékařství, které je s tímto byznysem propojeno, nediskutujeme, přičemž je setsakra o čem diskutovat. Odsouváme otázky stranou jako něco, co je mimo diskusi, na co se ve slušné společnosti nesluší se ptát. Tím se ovšem dostáváme na obdobnou ideologickou rovinu, jako byli komunisté opírající se mimo jiné o armádu vědců ze všech možných oborů, kteří vytvářeli tomuto po všech stránkách iracionálnímu, chceme-li protivědeckému režimu servis a taky křoví – podobně jako tomu bylo ve třetí říši, nebo kdekoli jinde.

Zrada vzdělanců

Společenské a vědecké elity, které by měly diskusi provokovat, zcela selhávají – mlčí nebo se chovají konformně nebo dokonce jako správní ideologové skeptické názory okřikují, ačkoli jsou placené z našich daní ne kvůli tomu, aby dělaly servis státu, ale aby vedly otevřenou společenskou diskusi, bez které se neobejde jakékoli smysluplné počínání a kvalifikované rozhodování – ve vědě, stejně jako v politice nebo v hospodářství. Jako kdyby byly university od toho, aby stále dokola aktualizovaly Zradu vzdělanců Juliena Bendy.

Jednou z podmínek pro jakoukoli veřejnou diskusi je, aby fungoval právní stát. Universitní rozumbradové zpochybňují dokonce i to. Slogan, že jsme ve válce, vypouští do éteru nejen různí političtí gauleiteři, ale stejně tak i vědecké celebrity. Profesor University Karlovy historik PhDr. Jan Rychlík, DrSc., dr.h.c. obhajoval v deníku Právo povolení vakcíny Sputnik bez schválení Evropské lékové agentury EMA. Nejdřív vlezl do zelí vědě lékařské („Vakcína byla už aplikována více než milionu lidí na celém světě; očkovaní kvůli ní neumírají, takže je bezpečná, a podle všeho je i účinná,“ sdělil veřejnosti a dokonce se i zeptal: „Není tato skutečnost lepším důkazem než vlastní klinické zkoušky?“ Au jau.), aby pak dodal na vysvětlenou: „Jsme ve světové válce s neviditelným smrtelným nebezpečím. Jestliže je ale válka, nelze vždy postupovat přesně podle předpisů, protože ty jsou tvořeny v době míru. Mimořádné okolnosti opravňují použití mimořádných prostředků…“

O to právě jde – být ve válce. Komunisté byli ve válce po celou dobu, co byli u moci – válčili nejen se skutečným nepřítelem, to spíše sporadicky, za to permanentně bojovali s nepřítelem imaginárním, ať už to byla centrálně řízená nevýkonná ekonomika, společnost chovající se po svém, nezodpovědně, mimo komunisty nastavená pravidla, nebo třeba počasí, neúroda, či záplava hrabošů na polích. A právě tento permanentně vedený boj měl ospravedlnit suspensi všeho práva a pravidel, nebo „jen“ lidskosti, solidarity, tolerance, která byla podle komunistů ovšem jen dočasná, než se „nemoc“ systému překoná a společnost dospěje ke světlým zítřkům.

Je dosti neuvěřitelné, že člověk, který se celý svůj profesní život zabývá dějinami 20. století, může tvrdit něco podobného, aniž  by mu snad přišlo na mysl, že by v tom mohl být nějaký háček, tedy hák z pankrácké či jiné věznice.

Aby tu jednorozměrnou akademickou idiocii podtrhl, doplnil Rychlíka imunolog prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. „Zdraví je víc než nějaká abstraktní svoboda,“ prohlásil pan profesor, který se zřejmě rozpomněl na staré dobré časy za normalizace, kdy byla společnost založena na vědeckém světovém názoru, marxismu odporující humanistické obory byly brány za pavědu a dilema zdraví versus svoboda se nemuselo řešit, protože životní prostředí bylo natolik otrávené, že průměrný věk obyvatel druhdy království českého byl o sedm let kratší. Pan profesor by se měl starat o imunologii, do které mu také nikdo nekecá, a svobodu ať nechá být, protože vůbec nechápe, o čem mluví.

Válečná vláda

Za války je možno navrhnout a prosadit jakoukoli pitomost, aniž by prošla standardním schvalovacím procesem, byla by podrobena kritice a korekci. Přesně tak, jak to navrhuje profesor Rychlík, se od počátku pandemie chová Babišova vláda – napadne ji zhůvěřilost, a aniž by k tomu měla nějaké podklady a data, odborný rozklad, prostě ji nařídí – je vláda, a tak vládne. Tak třeba vláda nařídila občanům nosit roušky v lese. Místo, aby se nadýchali čerstvého vzduchu, museli se v přírodě se rekreující občané dusit hadrem plným škodlivin pro legraci veverkám, což by si člověk myslel, že něco podobného nemůže napadnout ani toho největšího pitomce. A napadlo, Babišovu vládu.

V ovzduší „válečné hysterie“, která je součástí vládního marketingu předstírané starosti o blaho obyvatel, což má zakrývat chaos a neschopnost cokoli koordinovat, totiž neplatí zákony, stejně jako zcela obyčejný rozum.

O pitomost či paralýzu i toho minimálního intelektuálního procesu se ovšem jedná v tom lepším případě – v tom horším jedná vláda na objednávku, přičemž lékařské hledisko nehraje ani vedlejší roli. Tak třeba ministr obrany Lubomír Metnar (ano ANO) v pořadu Události komentáře ČT tvrdil v době, kdy vláda otevřela velké obchodní domy, které navštěvují desetitisíce lidí denně, že supermarkety a hypermarkety představují menší riziko nákazy covidem-19 než malé krámky a živnosti, kam přijde několik lidí za den, a které nechala vláda zavřené. Když se moderátorka zeptala, na základě čeho to tvrdí, když z logiky věci by to mělo být právě naopak, ministr uvedl, že na detaily si už nepamatuje, ale že se vláda na tom shodla. To by skoro jeden řek, že to není vláda, ale že zasedá nějaká mafie, která vybírá od velkopodnikatelů výpalné. Nebo velkopodnikatelé od ní? Zřejmě tomu i tak bude, protože z malých krámků otevřela vláda životně důležité květinářství, načež se ukázalo, že síť těchto prodejen patří do holdingu Agrofert. To je ale náhodička.

Made in China

Podobně jako s Českou republikou, řízenou jako firma, jsme se smáli, když prezident Zeman v Číně prohlásil, že se do Říše středu přijel učit, jak stabilizovat společnost. Ti samí lidé, kteří z toho tehdy měli legraci, berou dnes jako normální opatření, které se zavádějí všude po Evropě – tedy on-line kontrola občanů, stejně jako návrhy na používání sociálních benefitů jako nástroje restrikce proti „nepřizpůsobivým“ (zlobíš, ztratíš body a nebudeš moct používat hromadnou dopravu, třeba). Jako kdyby Evropě zcela chyběla zkušenost z její obludné historie v minulém století. Historikovi 20. století Janu Rychlíkovi bezpochyby.

Počítačové firmy se ochotně pustily do vývoje technologií, které umožní rozeznat člověka i s rouškou na obličeji, protože identifikace je základ k jakémukoli správnímu, policejnímu, sociálnímu, zdravotnímu, hygienickému úkonu a opatření – bez ní ani ránu: identifikace, dezinfekce, selekce, izolace, likvidace. Arbeit macht frei! Vždy připraven.

Policie versus akademici

Pandemie je celospolečenská krize, která může děsivě narůst, pokud se vzdáme naší kultury a pravidel, která z ní vychází, a dáme volný průchod strachu, hysterii a emocím. Z evropských moderních dějin víme, jak lehce se společnost dokáže semknout ve vystrašené stádo, kde nic neplatí, silnější se neohlíží na slabšího, každý chce být první, až se splašené stádo vrhne z hrany propasti dolů.

Nehledě na profesory z UK (některé) a jiné nedomysly, jediná obrana proti iracionalitě je držet se pravidel, hájit autonomii institucí a rozdělení a kontrolu moci a zachovávat důstojnost všech lidí bez rozdílu, jejich lidská a občanská práva, jak to obyvatelům této země garantuje Ústava – když už tedy nemáme žádné vyšší cíle. Česká justice to zaplaťpánbů dělá a osvícenější než akademici je v tom dokonce i policie, která ústy svého mluvčího odmítla kontrolovat dodržování některých pirátských vládních nařízení, že na to nemá právo, že ji to zákon neumožňuje.

Chováme se jako stádo ovcí, přijímáme pravidla, která omezují lidská práva, bez jakékoli diskuse, jako kdyby to byla houska na krámě. A ona to houska na krámě bohužel je. Nedorostli jsme ke svobodě. Stále ještě vězíme v době normalizace, která má zase kořeny už v době protektorátu, s kterýmžto obdobím jsme se nevyrovnali dodnes, stejně jako s následnou III. republikou (1945-48), která byla jen můstkem mezi nacistickým a sovětským protektorátem v rámci paktu Molotov-Ribbentrop. Vězíme v tom podnes.

Vražedná kombinace

Nevím, jak to dělat, aby se zachovala důstojnost a lidská práva všech lidí bez rozdílu a přitom se společnost efektivně chránila před šířením koronavirů, a taky to není moje starost. Jsem ale zásadně proti tomu, aby se lidé rozdělovali do nějakých kategorií, vůči neočkovaným se uplatňovaly nějaké restrikce a zacházelo se s nimi jako s občany druhého řádu, což říkám – pro klid některých duší – jako člověk, který očkovaný je.

Jakmile totiž připustíme, že existují lidé, které je možno podrobit „zvláštnímu zacházení“, jsme na přímé cestě do pekel, což nakonec postihne všechny a všechno. – (Ministr zdravotnictví navrhoval něco podobného – rozdělení podle očkování do kategorií – pro děti ve školách, aniž by této technokratické nebo jen blbé zrůdě v lidské podobě vůbec přišlo na mysl, jakou děsivou paseku to může udělat v psychice malých dětí. Jak to, že se rodiče a dětští psychologové nevzbouřili a netáhnou na Strakovku? Je v téhle společnosti už úplně všem všechno jedno – točí se tahle společnost i na bezbranných malých dětech? Asi ano, protože preference Babišovy po všech stránkách nekompetentní vlády opět stoupají – důchodci a státní zaměstnanci, profesoři z UK dostali přidáno. Tfuj tajbl.)

Kombinace úzce specializované vědy, která má celospolečenské ambice, s populistickými politiky neschopnými cokoli řídit a koordinovat, kteří mají Českou republiku jen za dojnou krávu pro své soukromé podnikání, s bulvárními a zcela nezodpovědnými médii, která, aby zvýšila svou prodejnost, vytváří ovzduší strachu a paniky, spolu se sociálními sítěmi, jejichž algoritmy jsou záměrně nastaveny tak, aby podporovaly kontroverzní názory vzbuzující iracionální ničím nepodchycené emoce, protože o to větší jsou pak příjmy z reklamy… – má potenciál násobně vražednější než samotná pandemie. Verstehen Sie, Herr Professor Hořejší etc.?

* Titulek je odkaz na skvělý esej Maxe Picarda Hitler in uns selbst, který autor vydal bezprostředně po éře nacismu v roce 1946 a více méně výše uvedené popisuje.