Dva roky trvalo české státní správě a justici shodnout se na tom, že se neshodnou na zásadní otázce dneška. Tedy jak hodnotit bohulibý či hrubě nezdvořilý akt házení vajec na prezidenta. Peripetie jsou známé, úředníci nejprve rozhodli, že nejde ani o přestupek, státní zástupce požadoval vyšetřování ve věci spáchání trestného činu výtržnictví a policie skutečně obvinila jakési dva chudáky, z nichž jeden to být prokazatelně nemohl. Více lidí se tehdy asi neobtěžovala perlustrovat. Soud pro Prahu 2 žalobu odmítl a předal věc do správního řízení. Rozuzlení zapeklitého případu budeme dál pozorně sledovat, byť je zřejmé, že je v nedohlednu.

Jaksi mimoděk se totiž rozhoduje o tom, zda se Pražané ještě dočkají nějakého vystoupení svého prezidenta, a to i téměř jistě, pokud by se Zemanovi podařilo obhájit jeho mandát.

Je celkem pravděpodobné, že dokud onen nešťastný důchodce nedostane nepodmíněný trest, prezidenta Zemana se na veřejném vystoupení v Praze již nedočkáme. Sice se pomstil hned o rok později, kdy si Albertov vyhradil pro sebe a Konvičkovy nácky, ani to ho však zřejmě neuspokojilo, protože jeho deklarovaně pronikavá inteligence mu umožnila tvrdit, že doc. Konvičku vlastně vůbec nezná. Od té doby jsme Zemana v Praze na veřejném vystoupení neviděli, a to ani během následujících státních svátků, v kontextu věci čin vpravdě nečekaně státnický. Při Zemanově „sloní“ paměti se jich můžeme dočkat ještě mnoha.