Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, zní známá poučka. Pád celé vlády, k němuž se Bohuslav Sobotka nakonec odhodlal, je nejspíše právě oním zoufalým gestem zoufalého muže, jímž pravděpodobně jen nahraje svým největším soupeřům, neboť pány situace jsou nyní, do značné míry, Miloš Zeman a Andrej Babiš. Sice nelze zcela vyloučit, že Sobotka sleduje nějaký chytrý plán, že ví něco, co veřejnost zatím neví, ale co se v brzké době vyjeví. Avšak sázet na podobné představy znamená nejspíše situovat se do role Němců z jara 1945, marně čekajících na nějakou tu wunderwaffe. Zoufalství se tedy nyní každopádně jeví jako skoro jediné racionální vysvětlení premiérova kroku.

Zdrojem jeho beznaděje byl nepochybně pozvolný pokles preferencí ČSSD na úroveň jen těsně nad deset procent, ostře kontrastující s dlouhodobě vykazovanou podporou Babišovu hnutí ANO ve výši téměř třetiny hlasů. Přičemž onu „Babišovu hromádku“ zčásti tvoří i bývalí voliči sociálních demokratů.

Sobotkova vláda měla nepochybně štěstí, že její funkční období shodou okolností připadlo na dobu hospodářského růstu, nejen u nás, ale v rámci globální ekonomiky. Tím spíše se mohl Andrej Babiš ukazovat jako dobrý hospodář, avšak tím spíš mohl i Bohuslav Sobotka dopřát lidu o něco víc na sociálních dávkách. Babiš z toho dovedl politicky těžit, Sobotka nikoliv. Ano, je to spíše úřednický suchar než miláček davů, ale kolik „přitažlivých charismatiků“ v české politice vlastně máme? A Bohuslav Sobotka mohl určitě nabídnout stabilitu, schopnost překlenovat rozpory nebo velmi pragmatický přístup k Evropské unii. Vše marně, on body ztrácel, Babiš bodoval.

A Babiš navíc bodoval navzdory EET, Čapímu hnízdu, dluhopisům za korunu, díky nimž sice možná legálně, leč s pěknou dávkou kupecké mazanosti, „podojil“ stát o miliony, či neschopnosti vysvětlit, odkud vlastně vzal peníze na Agrofert. Co by jinému dávno zlomilo vaz, jemu zatím hladce prochází a stále zůstává hlavním favoritem nadcházejících voleb.

Není divu, že to premiéra Sobotku frustrovalo, a když nic normálního nezabíralo, odhodlal se nakonec k zoufalému a dosti zbrklému činu. Nicméně hlavní otázka nezní, co teď bude s vládou, co udělá Zeman či jak zareaguje Babiš nebo třeba Kalousek. Má jinou podobu: proč se zhruba třetina české společnosti tak vytrvale, skoro jako klíště, drží Andreje Babiše? Proč jí jako vysvětlení často stačí jeho cynické rádobyvtipné „Sorry jako“?

I kdyby si totiž Bohuslav Sobotka najal kouzelníka, po jehož triku Andrej Babiš nadobro zmizí, co pak udělá ona „agrofertní“ třetina české společnosti? Ke komu se upne? K demokratickému politikovi, který má k dokonalosti jistě hodně daleko, nebo k nějakému novému politickému mágovi, jenž dovede veřejnosti nabízet takřka dokonalý marketingový obraz? Otázka je to samozřejmě tzv. řečnická, leč odkazuje k hlavní bolesti naší doby, kterou určitě nepůjde vyléčit snadno a rychle. Když navíc třeba přes deset procent voličů hlasuje pro komunisty a zhruba šest procent hodlá podpořit Okamuru…