Clemens J. Setz vyhrál se svou sbírkou povídek Die Liebe zur Zeit des Mahlstädter Kindes (Láska v časech Mahlstadtského dítěte) Lipskou knižní cenu 2011.

Někdy, když dosáhne okamžik absolutní perfekce, se může stát, že se člověku zastaví srdce. Čas se pomate, zpomalí se, přestane plynout nebo se zrychlí. Internet je plný videozáznamů takovýchto okamžiků, například ten s dvojčaty, co chtějí přes ulici a zajedou je dva souběžně jedoucí autobusy. Ještě krásnější je, když člověk takové okamžiky zažije sám. A nejkrásnější, když je sám vyvolá.

Tak píše „hrdina“ povídky Die Blitzableiterin oder Éducation Sentimentale, Hromosvodka čili Éducation Sentimentale. Po rozvodu, však ne po rozchodu, zažívá se svou ženou zcela novou formu sexuálního naplnění: sadomasochistickou hru, která časem pohltí i lidi z jejich prostředí.

Svět, nímž se Setzovi protagonisté pohybují, je pln lidských propastí, sloužících jednak k maximalizaci slasti a jednak fungují jako nevyzpytatelné pasti, jež postavy pohltí, aniž by se někdo ptal, jak a proč. Tak najde mladý muž mimochodem v obýváku mrtvolu a jedné paní onemocní papírové vizitky hnusnou nemocí, což vede posléze k jejich sociální izolaci.

Autor těchto temně skurilních scenárií Clemens J. Setz (1982) se narodil ve Štýrském Hradci, kde nadále žije. Má to město docela rád a odstěhovat se by nemělo žádnou větší výhodu. Už se svými romány Söhne und Planeten (Synové a planety), 2007 a Die Frequenzen (Frekvence), 2009 byl médii podezříván, že je génius. Zdá se, že jeho nová kniha toto podezření řadě kritiků potvrdila.

Osmnáct povídek sbírky je velice různorodých, nejen co se délky týče. „Většinou jsou u mě recenze buď totálně negativní nebo totálně positivní. Jen zřídka někdo napíše: Cosi je dost dobré a jiné zas špatné,“ pravil Setz v jednom rozhovoru a přesně ta jeho poslední věta by pro posouzení jeho nové knihy seděla. V několika povídkách právě chybí první nebo druhý nápad, aby opravdu zaujaly.

Všem povídkám společná je hrůza pronikající do každodenního života protagonistů. V titulním textu Láska v časech Mahlstadtského dítěte postaví jistý umělec do jednoho maloměsta skulpturu dítěte koncipovanou jako interaktivní dílo. Obyvatelé si zvyknou na týrání nového souseda do takové míry, že vůbec nevědí, co si počít, když je socha konečně znova odstraněna.

„Každé vyprávění potřebuje trochu vyhnání z ráje,“ říká Setz. Zrovna ráj asi není jinde vzdálenější než v povídkách této sbírky.

(Překlad Ondřej Cikán.)

Clemens Setz: Die Liebe zur Zeit des Mahlstädter Kindes, Suhrkamp 2011, 350str.