V rámci hledání nových východisek v poválečných letech prochází výtvarné umění zásadními změnami. Dosavadní pohled na význam, funkci a formu uměleckého díla musel být přehodnocen. Vznikají nejrůznější směry a proudy a objevují se také i zcela nové formy uměleckého vyjádření. Tento přerod se nevyhnul ani grafické tvorbě, v níž se začínají prosazovat inovativní grafické postupy. Na našem území se zásluhou Vladimíra Boudníka začíná využívat především tzv. strukturální grafika založená na tisku z matrice s reliéfním povrchem. Pro své originální postupy Boudník navíc dokázal nadchnout celou generaci grafiků šedesátých let. Tento trend nebyl přerušen ani jeho smrtí v roce 1968 a pokračuje až do dnešních dnů. Proto je překvapivé, že dosud nebyla těmto netradičním grafickým technikám věnována žádná souhrnná publikace. Jedná se totiž i o určitý domácí fenomén, dokonce bychom mohli mluvit i o české škole. V zahraničí totiž pracovalo s inovativními grafickými postupy jen několik málo jedinců. Kniha Fenomén drsnosti je tedy prvním pokusem o zmapování české strukturální grafiky druhé poloviny 20. století v plném rozsahu a bohatství jejich projevů.

Kniha je rozdělena do dvou částí. V první, teoretické části, je definován pojem strukturální grafiky, který se odvíjí od termínu, již v roce 1958 zavedl Vladimír Boudník. Jiří Bernard Krtička však ve svém textu obhajuje i obecnější užití výrazu strukturální grafika: „V tomto smyslu je struktura označením kvality povrchu, který není dokonale hladký a synonymem slov jako drsnost, hrubost, zrnitost, vláknitost, zvrásnění, nerovný povrch, reliéfní povrch.“ Autor zároveň vysvětluje další pojmy, které jsou spojovány s tímto způsobem tvorby.

Následně je pojednán přínos Vladimíra Boudníka pro českou uměleckou tvorbu šedesátých let. Jsou vysvětleny základní principy jeho grafických technik: aktivní a strukturální grafiky, jako i principy techniky magnetické a exhumované. V kapitole s názvem Metody strukturální grafiky je nabídnut výčet způsobů práce s touto technikou. Autor textu do strukturální grafiky zahrnul tisky z matric, které vznikly odebíráním materiálu z tiskové desky, přičemž vzniká matrice s negativním reliéfem, matrici vytvořenou přidáváním materiálu na její povrch – do této skupiny by patřila Boudníkova strukturální grafika –, matrice vytvořené deformací, tavením či spalováním, přímé otisky přírodnin nebo jiných předmětů, matrice, které jsou negativní formou předmětu a matrice, které jsou pozitivním odlitkem předmětu. Všechny uvedené způsoby tvorby jsou popsány a exemplárně jsou uvedena i jména výtvarníků, kteří s technikou pracovali či pracují. Jak ale sám Krtička zmiňuje, jedná se o rámcové zobecnění, jelikož jednotliví umělci zachází s technikami strukturální grafiky osobitě a často kombinují dva a více postupů.

Následují Přesahy strukturální grafiky. V této části se autor zabývá knižní ilustrací v reprodukované podobě (Jaroslav Šerých) a ilustrací v podobě originálního grafického tisku (Jan Koblasa). Dále se věnuje Boudníkovým přetiskům tzv. derealizacím, zmiňuje objektovou tvorbu, u které se rovněž uplatňuje strukturální grafika (Oldřich Hamera) a uvádí i matrice strukturální grafiky, které jejich autoři následně uchopili jako objekty (Eduard Ovčáček a Jaroslav Šerých).

V další kapitole je rozebrán Boudníkův vztah k jeho současníkům. Jednalo se především o spolupracovníky ze Středočeských strojíren (Oldřich Hamera, Josef Hampl, Lubomír Přibyl), absolventy a studenty Akademie výtvarných umění (Jan Koblasa, Antonín Málek, Čestmír Janošek) a mnohé další. Následuje zhodnocení doby po roce 1968, po Boudníkově smrti. Autor zde poukazuje na fakt, že kontinuita tvorby ve strukturální grafice nebyla přerušena ani v sedmdesátých a osmdesátých letech (manželé Hladíkovi, Alena Kučerová, Romana Rotterová, Rudolf Zörner, Dalibor Chatrný, Václav Zykmund a jiní). Na závěr najdeme zamyšlení nad současností a budoucností techniky, ke které se dopracovaly některé osobnosti mladší umělecké generace (Lenka Vilhelmová, Šimon Brejcha, Lubomír Krupka, později Robin Kaloč a další).

Druhou část katalogu tvoří medailony jednotlivých osobností, ve kterých najdeme základní životopisná data, charakteristiku metody z hlediska časového zařazení, užívaných materiálů a technických postupů, jako i ukázku tvorby. Jednotliví výtvarníci jsou řazeni v abecedním pořádku ve dvou částech: Česká strukturální grafika ve dvacátém století a Česká strukturální grafika v díle umělců 21. století.

Tato kniha je jedinou publikací na našem trhu, která se pokouší o celistvý pohled na fenomén strukturální grafiky, a která mapuje jednotlivé tvůrčí subjekty pracující touto metodou, a tím posouvá náš dosavadní pohled na grafickou produkci v českém umění. Doposud byla totiž strukturální grafika spojována převážně s tvorbou Vladimíra Boudníka a byla prezentována jako fenomén spjatý s dobou šedesátých let. Toto paradigma Krtička překračuje a ukazuje strukturální grafiku jako fenomén značně většího rozsahu, trvání i významu. Poukazuje na fakt, že strukturální grafika není spojena pouze s informelním výrazem, ale může se uplatňovat i v geometrické abstrakci, lettrismu či figurativních tendencích. Publikace tedy čtenáři nabízí seznámení s šíří způsobů práce v této technice a jejím rozličným a osobitým uchopením u jednotlivých osobností. Protože se autor postavil před úkol představit předně technologii a projevy strukturální grafiky, vědomě upustil od obsahové interpretace a formální klasifikace jednotlivých prací.

Jiřímu Krtičkovi se podařilo shromáždit těžko dostupný a z části málo známý materiál, postavit jej do dobových a společenských souvislostí, čímž umožnil komplexnější pohled na podstatnou část našich dějin umění druhé poloviny dvacátého století, která byla až dosud poněkud opomíjená. Publikace je vhodná pro všechny, kteří si chtějí rozšířit povědomí o fenoménu strukturální grafiky, přináší totiž informace, které v takto koncentrované podobě nenajdeme v žádné jiné dosavadní publikaci. Nesporným přínosem knihy je dvojjazyčný česko-anglický text, který otevírá přístup k zasvěcení do české strukturální grafiky také zahraničnímu čtenáři.

Kniha vyšla u příležitosti výstavy Od Boudníka dnešku. Česká strukturální grafika, která proběhla na sklonku loňského roku v Galerii Hollar v Praze.

Fenomén drsnosti. Česká strukturální grafika. Text: Jiří Bernard Krtička. Grafická úprava: Zbyněk Hraba. Vydavatel: Nadace Hollar. Praha, 2016. 60 stran