Martin Jindra, dnes již dobře zavedený autor ze střední archivářské a badatelské generace, dosud vydal několik pozoruhodných knih tematicky orientovaných především na moderní českou církevní historii často ve spojení se zachycením pohnutých životních osudů církevních představitelů i prostých služebníků a podporovatelů církví.

Ve své nejnovější, poměrně obsáhlé knižní publikaci (s velmi výstižným a přitom mnohovýznamovým titulem „Troje dveře do chrámu v nás“) vydané spojeným silami Galerie hlavního města Prahy a Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 se zaměřil na poněkud odlišnou, i když nikoli příliš vzdálenou oblast, v níž se snoubí několik velice zajímavých tematických okruhů, kterým v minulosti věnoval rovněž svou badatelskou pozornost a autorské úsilí, jejímiž výstupy se stala řada pozornosti hodných studií a statí.

V případě Jindrovy nové knihy se tedy jedná o obsažnou práci zahrnující tématiku kunsthistorickou (dílo a odkaz českého symbolisty XX. století, sochaře Františka Bílka), zabývající se biografickými tématy (neobyčejně pestré a vnitřně bohaté, byť nelehké životní osudy Františka Jaromíra a Berty, dvou dětí Františka Bílka a jeho ženy Berty, rozené Nečasové), stejně jako některými tématy obecně historického kontextu moderních českých dějin, v jejichž rámci se odehrával vezdejší život členů Bílkovy rodiny.

Obsah knihy je ve vztahu k tomu příhodně rozdělen do tří hlavních kapitol pokrývajících přehledně a přitom velmi podrobně, do nejmenších detailů výše uvedená témata:

I. Sny, jež měly křídla orla, se měnily v drobný let skrovného ptáka. Portrét Františka Jaromíra Bílka, faráře s kumštýřským srdcem. II. Odchází od nás bytost, která byla lepší, než jsme my. Berta Mildová-Bílková – od dětského šibalství k hluboké zbožnosti a účinné pomoci bližním. III. Jedinou slávu, jediné dobro žití naše skýtá, a to v bolestech se rodí a končí na kříži. Originální tvůrce František Bílek v posledním období života. Kniha je pak ještě vhodně doplněna statí českého kunsthistorika prof. Jana Royta: František Bílek a pomníky padlých.

Význam a přínos knihy Martina Jindry si zcela jistě zaslouží alespoň několik důležitých a snad dostatečně vystihujících poznámek. (Bohužel, po formální stránce je potřeba nezamlčet, že redakční a grafické týmy obou uvedených institucí neodvedly stoprocentní práci, neboť jim na str. 18 vypadla poslední věta autorova úvodu!)

Text Martina Jindry má vpravdě (Sit venia verbo!) „novátorský“ charakter v celé řadě ohledů, ale především je důležité a podstatné, že zaplňuje jednu z dosud existujících mezer v české historiografické a biografické literatuře vztahující se k moderním dějinám české společnosti a její kultury ve dvacátém století.

Sám autor v úvodu konstatuje, že (v okruhu odborné literatury) „prací věnujících se pohnutým životním osudům jeho (rozumí se F. Bílka – doplnil M. H.) dětí najdeme jen velmi poskrovnu.“ Bez pochyb se tedy v tomto směru jedná o významnou a záslužnou publikaci, kterou jistě ocení nejen znalci a obdivovatelé života, díla a odkazu sochaře Františka Bílka, ale také zájemci o historii moderního českého umění a kultury, kteří doposud takto podrobně a přitom přehledně zpracované životní osudy obou sochařových potomků neměli k dispozici a nemohli je využívat.

Význam a důležitost této publikace jsou navíc založeny a podtrženy v neobyčejně široké, pečlivé a důkladné badatelské práci, jež je pro Martina Jindru a jeho texty velice typická. Tímto způsobem totiž dokázal již ve svých dřívějších odborných textech náležitě využít a zhodnotit svou dlouholetou archivářskou praxi v bádání v pramenném materiálu a dobových dokumentech.

Ostatně je to patrné z velice rozsáhlého poznámkového aparátu, který čítá na 1 243 položky v podobě kratších či delších poznámek a odkazů. Zračí se v tom vskutku fascinující objem českých a zahraničních pramenů a odborné literatury, který autor badatelsky zpracoval.

Kniha je navíc pro případné potřeby čtenářů vybavena pečlivě sestaveným stručným životopisem Františka Bílka v datech, důkladným soupisem využitých pramenů a odborné literatury i vzorně sestaveným jmenným rejstříkem.

V autorském přístupu k celkovému využití a zpracování obsáhlého pramenného materiálu a informací ze sekundární literatury, který bezesporu náležitě ocení všichni případní čtenáři z řad odborné i laické veřejnosti, je důležité vyzvednout, že se autorovi podařilo vše důležité a podstatné zpracovat a přetvořit do podoby čtivého a čtenářsky vstřícného textu.

Je třeba to zdůraznit, protože něco takového u prací podobného typu nebývá vždy obvyklé, zvláště jedná-li se o tak podrobné a detailní zachycení složitých životních osudů, jaké se podařilo Martinu Jindrovi sestavit v případě dvou dětí sochaře Bílka, tj. Františka Jaromíra Bílka a Berty Mildové-Bílkové.

Pokud pomineme drobné nedostatky v koordinaci redaktorské a typografické práce, pak lze konstatovat, že také po grafické, či výtvarné stránce působí celá publikace neobyčejně přívětivým dojmem, který může zaujmout pozornost případného zájemce a budoucího čtenáře.

Jistě by bylo možno ještě pokračovat ve výčtu dalších příznivých charakteristik nejnovější knihy Martina Jindry, avšak mým základním úmyslem bylo v tomto krátkém hodnotícím příspěvku vyzvednout jen ty nejdůležitější rysy.

V celkovém pohledu nelze než konstatovat, že se zásluhou neobyčejně rozsáhlého badatelského a autorského úsilí a poctivé práce Martina Jindry konečně objevila v oblasti české kunsthistorické, biografické a historiografické literatury kniha, kterou zájemci o život, dílo a odkaz sochaře Františka Bílka a o bohaté životní osudy jeho syna a dcery dlouho a doposud marně očekávali. Ostatně v úvodu k celé práci Martin Jindra velmi správně upozorňuje na to, že „cesta k pochopení Bílkova díla vede přes pochopení jeho života“ a ten je třeba nahlížet „také prostřednictvím osudů a životních peripetií syna Františka Jaromíra Bílka a dcery Berty Mildové-Bílkové.“

Takový záměr se podařilo vpravdě naplnit, a proto právě a zejména v této oblasti je možné spatřovat nejdůležitější přínos Jindrovy zbrusu nové publikace.

V Hrusicích 2. ledna 2026         

JINDRA, Martin: Troje dveře do chrámu v nás. Symbolista František Bílek a jeho rodina v osidlech 20. století. Galerie hlavního města Prahy – Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2025, 362 s.