Aktuální výstava Oldřicha Hamery, která právě pobíhá v galerii Maldoror, ukazuje nejen jeho nejnovější dílo, které určitě překvapí, ale je také oslavou jeho 75. narozenin. Je to o to důležitější, že Oldřich před několika lety při transplantaci nejméně čtyřikrát zemřel. Naštěstí se lékařům podařilo přivést ho znovu do našeho světa. Jak sám říká, musí si odpracovat „přesčasy“ a napravit všechno, co zanedbal. Jeho život visel ne na vlásku, ale na malém chatrném vlásečku. I doba rekonvalescence byla dlouhá a velice náročná. Pomohlo mu kromě lékařů to, čemu se věnoval celý svůj život – láska ke kamenům a k umění.

Protože o jeho znovunarození se nám nedochovalo mnoho přesných zpráv, chtěla bych uvést něco o okolnostech jeho narození prvního, které se Oldřich dozvěděl od své rodiny:

Moje matka Božena Hamerová byla Sokolka. Tak ji všichni formovali. Když byla v jiném stavu, tak mimo jiné cvičila a sáňkovala. Při jedné sáňkovačce v Úvalech na „Homolce“ po ní někdo z blízké osady Klondike nad Výmolou vystřelil. Psal se rok 1944, 3. 3., 17 hodin odpoledne. Máti se lekla a hurá směr vila „Ema“. Tím fofrem jsem vykoukl na svět. Byl sníh a mráz, a tak mám od té doby červený nos. Matička doběhla na Úvalák a děda zavolal porodní asistentku rodinného lékaře Dr. Fidlera, paní Dufkovou. Venku půl metru sněhu, a tak se nedalo jet autem do Českého Brodu k lékaři. Proto porodní bába vytáhla pupeční šňůru na kuchyňský stůl a uřízla ji nožem nebo srpem. To si nepamatuji.

Matčina mladší sestra Hela, která cihličkou žehlila moje pleny, ze samé radosti, že se v rodině konečně narodil kluk a ne křivochcalka, jak říkal děda, mě tou cihličkou jakoby pohrozila. Cihlička se vysmekla z držáku a cákla mě do palice. Děda ze samé radosti, že má nástupce firmy „Oldřich Verner instalatér, vodovody, čerpadla, Raisova 407 Úvaly“, dopsal vápnem na ceduli: „a vnuk“. V tu chvíli se zlomil žebřík, děda spadl a zlomil si obě nohy. To byl první den mého života. A tak to šlo den ze dne.

Další Oldřichův život se opravdu odehrával v podobném duchu. Problémů, nejen zdravotních, nasbíral tolik, že by vystačily na několik lidských životů. Nikdy se však nepřestal smát. Je známo, že za svůj život potkal mnoho významných osobností naší kultury. Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka, který nasměroval jeho uměleckou dráhu, musíme jmenovat na prvním místě.

Na výstavě jsou vidět Oldřichovy nejnovější práce. Po letech, kdy se věnoval grafice, začal pracovat s úplně jiným médiem. Tento přerod nebyl náhodný, ale byl vyvolán jeho životní situací. Oldřich přišel o ateliér, nemůže již tisknout, a proto doma ve své garsonce trhá obaly na vajíčka a vyrábí z nich obrazy. Všechno zlé je k něčemu dobré. Oldřich se vyhnul problému mnoha výtvarníků, kteří se po jistém čase začnou opakovat a rozmělňovat své dílo. Tohle mu nehrozí. Postavil se problému se svou vehemencí a představuje nám něco úplně nového. Závěsné obrazy. Papírové plochy, barevné struktury, které jsou samy o sobě výrazově nosné. Dospěl k překvapivým realizacím, ve kterých se projevuje bravurní zvládnutí techniky, smysl pro výrazové možnosti materiálu, zejména jeho struktury a textury.

S papírovou hmotou tímto způsobem nepracuje mnoho výtvarníků. Papírovina se využívá především k výrobě papíru a papír je v umění hlavně nosičem. Nosičem grafického nebo literárního díla, někdy se mění i v trojrozměrnou věc, nejčastěji knihu. Oldřich ho od této úlohy osvobodil a ptá se po jeho vlastní estetické kvalitě. Papír až na malé výjimky nebarví, ale zkoumá jeho přirozenou barevnou škálu. Celým dílem pak prostupuje myšlenka recyklace, tedy přeměny něčeho nepotřebného, starého na nové. Recyklace je symbolem dnešní doby. (Nosíme tašky z recyklovatelných materiálů, třídíme odpad, budou zakázány nebo omezeny plastová brčka, příbory na jedno použití i vatové tyčinky, abychom zachránili oceány…) Jeho práce mohou tedy symbolizovat i přerod jedné životní etapy jak člověka, tak i celé společnosti. Podobným symbolem je i vejce, v mnoha kulturách považováno za základ vesmíru, ale i krystal, který roste, vyvíjí se, a do kterého můžeme uložit vědění lidstva.

Divákovi nabízí Oldřichovo dílo možnost zamyšlení se a vcítění se do ploch, které odkazují k Boudníkovi, jenž nabádal lidi kolem sebe, aby hledali v různých bezpředmětných strukturách své nitro. Ale nebyl to jen Boudník, této možnosti si všimli i další v čele s Leonardem da Vincim, od jehož úmrtí letos uplynulo přesně pět set let.

Ve svých pracích uplatnil Oldřich i jev známý z mineralogie, který se používá jako pomocná metoda k určování minerálů. Je jím fluorescence. Při osvícení UV lampou začnou totiž některé minerály a horniny světélkovat. Oldřich zjistil, že podobné vlastnosti má i papír, do kterého jsou často přidávány různé příměsi. Na jeho práce se proto můžeme dívat i po tmě.

Nesmíme zapomenout, že součástí výstavy jsou i Oldřichovy starší grafické práce, které vycházejí především z technik Vladimíra Boudníka, jenž však Oldřich rozvíjel a upravil po svém. Tematicky se v nich setkáváme nejen se světem minerálů, hornin a fosilií. Musím upozornit také na jeho knižní tvorbu, která se v posledních letech manifestuje ve spolupráci s nakladatelstvím Ve Stráni manželů Krupkových.

Na rozdíl od produkce jiných umělců, jsou Oldřichovy grafické listy originály. Sám je nazývá strukturálními monotypy, a proto se nám někdy podaří najít dva podobné, ale nikdy ne stejné. Nerad se totiž opakuje a tiskne klasicky: jedna až dvě stě. Nechce se nudit, a naopak rád zkoumá, vytváří, přetváří a zažívá.

Práce na papíře Oldřicha Hamery

Galerie Maldoror

Přemyslova 9/97

128 00 Praha 2-Vyšehrad

středa – pátek 13 – 18 hod.

(V galerii Maldoror je možné zakoupit i katalog k výstavě a monografii Oldřicha Hamery, která právě vyšla ve vydavatelství Arbor vitae.)