V roce 1987 proběhla architektonická soutěž na dostavbu Staroměstského náměstí. 227 návrhů od různých architektů bylo vystaveno v budově Staroměstské radnice. Na výstavu jsme se byli podívat coby studenti SPŠ Stavební v Dušní 17, včetně spolužáka Zdeňka Bergmana, převozníka pražského. Tehdy jsme poprvé viděli původní podobou Staroměstského náměstí včetně Mariánského sloupu, Krocínovy kašny a zničené novogotické budovy Staroměstské radnice. Bylo zde totiž i 12 návrhů, které rehabilitovaly tento prostor obnovením těchto původních objektů. Tyto výkresy se nám samozřejmě líbily nejvíce. Většina veřejnosti socialistické Prahy nezblbla a měla to stejně. To potvrdilo i anonymní hlasování o jednotlivých návrzích na výstavě. Egomanské obludnosti, které navrhovali moderní architekti do těchto historických míst, lidé odmítli. Žádná první cena však udělena nebyla. Od oné výstavy jsme věděli, že Staroměstskému náměstí prostě něco chybí. Na prvním místě vertikála architektury Mariánského sloupu, který se stal postupně naší srdeční záležitostí.

Jedním z návrhů, který by v podstatě vrátil Staroměstské náměstí do stavu před rok 1918, byl návrh mého kamaráda, v té době disidenta Ing. Arch. Pavla Naumana. Se Zdeňkem Bergmanem, pozdějším mecenášem Mariánského sloupu, jsme pro Pavla rýsovali tuší na pauzák jeho výkresy. Moc jsme si tím pravda nevydělali. O Šalounově pomníku Jana Husa si samozřejmě myslel své, ale bral ho jako realitu, se kterou nemá smysl bojovat. Jeho návrh dostavby Staroměstského náměstí tento, co do hmoty naddimenzovaný pomník také obsahoval.

Pavel Nauman už v osmdesátých letech šířil petice na znovuobnovení Mariánského sloupu. Ihned po revoluci založil Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, jejímž se stal prvním předsedou. Jako architekt si vzal za své vytvořit plány pro výrobu Mariánského sloupu. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož žádná dokumentace ke sloupu se nedochovala. Výkresy vytvořil podle fotogrammetrického zaměření, starých fotografií sloupu a podle rozměrů fragmentů Mariánského sloupu v Lapidáriu Národního muzea. Rozměry původních fragmentů doplňoval plány sloupu vzešlé z metody porovnávací fotogrammetrického zaměření a dobových fotografií. Jako velký znalec architektury znal i proporce a poměry obdobných korintských sloupů. Vycházel z korintské hlavice původního Mariánského sloupu, která se zachovala, sice potlučená, ale dobře změřitelná. Kombinací těchto metod a vědomostí vznikly přesné plány, které posloužily sochaři Petru Váňovi po celou dobu 22 let, kdy na sloupu pracoval. Prováděcí projekt byl vytvořen v měřítku 1:25 pro větší celky a 1:5 pro menší části.

Po vypracování dokumentace nechal Pavel Nauman dle svého návrhu vyrobit základní kámen pro sloup. Byl to velmi dobrý nápad. Kámen měl podobu pěti čtvercových žulových desek, které přibližovaly lidem dispozici samotného sloupu a jeho čtyř podstavců. Desky vyrobila kamenická firma Credu Prostějov, jejíž cena byla nejpřijatelnější. Idea sloupu se částečně zhmotnila a na Staroměstském náměstí vzniklo místo, díky němuž si lidé mohli představovat, jak by náměstí vypadalo, pokud by byl sloup obnoven. Na deskách bylo v češtině, latině, angličtině a němčině vytesáno „ZDE STÁL A OPĚT BUDE STÁT MARIÁNSKÝ SLOUP“. Slova naděje „A OPĚT BUDE STÁT“ se po 27 letech ukázala jako prorocká. Povolení Magistrátu v době, kdy jsme pokládali kameny do dlažby Staroměstského náměstí, jsme neměli.

Samotná akce probíhala takto: Sešli jsme se v říjnu roku 1993 nad ránem před domem Pavla Naumana ve Špálově 24 na pražské Ořechovce. Nikdo jiný kromě nás dvou o celé akci nesměl vědět. StB už sice v té době neexistovala, ale návyky z dob konspirace zůstaly. V bílé Škodě 105 byly připraveny kameny, nářadí a pytel s pískem. Dojeli jsme doprostřed liduprázdného Staroměstského náměstí, kde jsme zaparkovali u místa, kde sloup stál. Pavel od známé architektky dostal přesné zaměření, kde byl do roku 1918 střed sloupu. Rozmotali jsme klubko a provázek přiložili podél kovového poledníku a dál směrem k bývalému sloupu. Věděli jsme přesně, jak daleko od konce poledníku byl střed této památky. Po změření pásmem jsme toto místo označili. Následovalo odstranění dlažebních kostek pomocí pajcru a krumpáče.

Práce šla dobře, náměstí bylo téměř prázdné, ovšem hlídce policie jsme pozornosti neušli. Ptali se nás, jestli k tomu máme povolení, my jim lhali, že ano. Oni pak, jestli ho můžou vidět. My, že ne, že ho nemáme u sebe, že jsme jenom dělníci, kteří mají za úkol tam ty desky zadláždit.

To jim naštěstí tehdy jako vysvětlení stačilo a my i oni pokračovali dál. Kameny jsme vyrovnali do pískového lože a písek nasypali do spár. Po zarovnání do roviny pomocí prkna výsledek vypadal velmi dobře, písmo tehdy ještě svítilo zlatě. Dlažební kostky, které musely ustoupit žulovým deskám, jsme naložili do kufru auta a odvezli je k Domu U Kamenného zvonu. Zde jsme z nich na rohu domu udělali pyramidu, která tam ještě asi měsíc stála. Poté jsme odjeli zpátky na Ořechovku s tak povznášejícími pocity, jaké člověk zažije jen párkrát za život.

Základní kámen se stal pro některé kamenem úrazu. Brzy po instalaci bohužel nějaký aktivista slova „A OPĚT BUDE STÁT“ zalepil eprozínem. Následně Magistrát rozhodl, že tato slova nechá z kamenů vysekat zcela (Dr. Pošlová). U anglického nápisu udělal vysekávač chybu, když nevysekal slovo „will“. Tento chybný tvar ponechala magistrátní cenzura v anglickém nápisu dodnes. Pokuta za instalaci bez schválení ve výši 2.000,- Kč byla ale myslím si velice milosrdná. Zaplatila ji Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Ve výroční den stržení Mariánského sloupu 3. listopadu 1993 byl základní kámen po slavnostní bohoslužbě a procesí z Týnského chrámu posvěcen. Obřady vedl P. Michael Josef Pojezdný, OPraem, opat Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově.

Tyto desky zde vydržely skoro 27 let a posloužily v úsilí o obnovení Mariánského sloupu. Konaly se u nich bohoslužby, modlitby, lidé na ně kladli svíčky a květiny. 17. února 2020 byly sochařem Petrem Váňou a jeho bratrem Tomášem vyjmuty, aby mohla začít stavba samotného Mariánského sloupu. O žulové desky projevil zájem historik Petr Blažek pro vznikající Muzeum XX. století a Muzeum hl. města Prahy. Další možností je kameny využít jako podlahu sanktuária vznikajícího Mariánského sloupu. Uvidíme, jak rozhodne vlastník kamenů – hlavní město Praha.