97% současné literární produkce včetně té tuzemské má jednotný charakter: její hrdinky a hrdinové nechlastají, nekouří, nekadí, nemočí, nesouloží, neprdí, nesmrdí a nejedí. Podobni bezpohlavním andělům žijí vysněné životy šustící papírem a sáčky, ale s realitou je nespojuje ani zblo. Můžeme o nich říci, že jsou postavami ze schématických příběhů bez životní pravdivosti a projevem jalovosti.

O novele Bohumila Macháčka 2022 Město na konci času předešlé tristium neplatí. Jde o dílo pozoruhodné ve více ohledech, fantasticky realistické s tématem iniciace; autor si neklade ve výběru jazykových prostředků a popisů situací omezení. Vedle popisu notně žhavých erotických scén se dočkáme i mistrovských popisů přírodního prostředí a líbezně humorné nadsázky. Bohumil Macháček má krom skladebných dovedností a jazykových znalostí značnou erotickou inteligenci, což tvoří společně Macháčkovu nedostižnou uměleckou a kompoziční výbavu. Nezdržuje čtenáře gastronomickými lascivitami, jde rovnou k meritu věci: nečiní utrpení snesitelným, ale vede k otužilosti. Vína zná, i jiný kraj a mrav, procestoval na lodní palubě mnohá moře i oceány a jeho korma plula vstříc bouřím.

Od většiny autorů zvoucích k cestám a turistice se liší akcentem na poznávání mikrokosmu. Je psychonaut, a jeho snění o ženách vprostřed mořských pouští svědčí o značně ostřílené mušce. Vede zároveň k jisté sebereflexi, kdy není nouze o překvapivá zjištění. Bohumil Macháček zjistil kupříkladu v autoanalyse svojí arché, že místa jeho rodopisného původu se nacházejí v středoevropských mesolitických pralesích.

Nechci se o jeho knize více takto šířit, protože by to bylo jen mělnění prázdné slámy. Pro ukázku stojí za otisknutí jeho líčení atmosféry snového města:

Nikdy a nikde neviděl v ulicích, ve veřejném prostoru, tolik umělců, kejklířů, komediantů. Pomalu na každém plácku, v průjezdu, na náměstíčku se provozovala hudba, tančilo se, malovalo, předváděly se akrobatické kousky a frajkumšty. Cosi takového nepamatoval ani z Paříže a Středomoří. Lidé se smáli, bavili a radovali. Klobouky a talíře se plnily nejen mincemi, ale i bankovkami všech odstínů. Po setmění se rozzářily a rozezvučely šantány a vaudevilly, překypující nevázaností a lascívností. Žádný dav, nýbrž pestrá směsice originálů se pomalu a líně pohybovala ulicemi jako tekutý písek. Lidem evidentně nečinilo problém utrácet – činili tak s rozkoší.

Cítíte to štěstí?

2022 Město na konci času. Bohumil Macháček. Pestrá Zóna/ Café Filique, 2017. Stran 119