Ministr kultury Antonín Staněk odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Audit, na jehož základě byl Fajt údajně odvolán, byl do NG narychlo poslán v pondělí, a už ve čtvrtek se konala tisková konference, na které to bylo ministrem kultury oznámeno. Konference, na níž bylo minimum novinářů, se konala s hodinovým předstihem v době, kdy probíhala význačná galerijní událost – vernisáž výstavy Josefa Šímy, navíc den před Velikonocemi, kdy všichni odjíždějí na svátky.

Přesně tak se věci dějí v různých klientelistických, polomafiánských režimech – vše se dohodne v zákulisí a k tomu se pak ex post přidá patřičná omáčka, která zákulisní intriky legalizuje a legitimuje před veřejností neznalou pozadí věci. Ministr kultury Staněk zároveň vyhlásil, že kvůli některým pochybením na Fajta podává trestní oznámení. To by se ale musel především činit u svého šéfa: premiér – na rozdíl od Fajta – trestně stíhán je. Staněk by tak nejspíš musel odvolat sám sebe.

Ze způsobu odvolání si můžeme být jisti, že o kulturu a Národní galerii v celé věci vůbec nejde a můžeme se dohadovat, co za tím vězí. Podle mne nebudeme daleko od skutečnosti, když za Fajtovým odvoláním budeme vidět prezidenta Zemana. Fajt v prezidentských volbách podporoval Zemanova protikandidáta Drahoše, což je ovšem v očích Zemana zločin z největších, který se nejen neodpouští, ale ve světě alkoholem nasáklého vědomí mstivého hradního ubožáka se musí stůj co stůj potrestat.

Výše uvedené byl důvod k tomu, aby Zeman odmítl jmenovat Fajta v květnu 2015 profesorem, čímž se postavil nad akademickou obec, kterou odsoudil do role svého poradce coby arbitra nad vědou. A do stejné role staví i ministry, jakož i vše ostatní v této zemi – na prvním místě blbý lid, kterým pohrdá a on ho za to volí. Můžeme si to lehce představit: při konzultacích před jmenováním nového ministra kultury se lehce připitý, žoviální Zeman se zapálenou cigaretou mezi prsty Staňka v ležérním tónu, ovšem „sugestivně“, zeptá, zda si myslí, že je ředitel Národní galerie Fajt člověk na svém místě a ještě než Staněk stačí odpovědět, Zeman dodá, že on si to nemyslí. Zeman tak totiž „nezávazně“ radí, doporučuje a mstí se na všechny možné strany – ať jde o vládu, justici, akademickou obec, nebo kulturu.

Pana Fajta v čele Národní galerie jsem nemusel – při výstavě Charta 77 v Salmovském paláci se choval jako arogantní idiot. To ale nic nemění na tom, že tímto způsobem se ředitel Národní galerie neodvolává a že argumenty, které vedení MK předložilo, jsou z velké části zástupné. Je to jen další pěkná respektive nepěkná ukázka arogance zdejší moci – toho, jak si poličtí koryfejové zcela bezostyšně rozdělují mezi sebou veřejnou sféru, kterou pojímají jako své osobní vlastnictví, ačkoli jsou to správci v našich službách, které si platíme ze svých daní. – Fajta nahradil „krizový manažer“ bývalý pekař z Agrofertu premiéra Andreje Babiše.

Jestli si tohle nechá kulturní obec líbit, tak si podobné chování zaslouží – dnes, v minulosti a stejně tak i v budoucnosti. S kulturou, která se lísá k moci, je s ní podle toho i zacházeno – jako se součástí řepkového etc. byznysu. Ať žijí Spojené galerie a pekárny!