Kdy jsi začala s kytarou písně pět a skládat? Můžeš čtenářstvu blahé tísně tím zjevem hádat?

Nerozumím druhé části dotazu. Pic kozu do vazu.

Zaumně řečeno: můžeš to sdělit čtenářům? Ech, těžko být průkopníkem nových trendů v žurnalistice. Ale pokračujme. Zdá se, že se bereš vážně; potřebuješ lázně? Jak skládáš dílo, text následuje melodie, vílo?

Zdá se … zdá se… pouhý sen. Lázně blázně … z kosmonosoplen. Skládám dílo do komínků jak svý fusekle, spořádaná ženušenka – nohy useklé.

Co máš s blázny společného, připadáš si tak? Co života realita, vážnost i banalita, jejich kauzalita?

Života realita… a kde je normalita… žádná není… S blázny mám společné kuro pění … kolem krku šálenou šílu….šálky z války….šílené opodálky…decimující decimálky….víly Amálky….lidoopodálky….klidoopodálky….odhalené zahálky…

Jsou časoprostory rozvážné a časoprostory rozsáhlé. Kam se vydají posádky kosmonautů odvážné?

Kosmonauti odvážní do Kosmonos letí, do Dobřan i Kroměříže…. nosí si své kosmokříže….

Všichni dobře vědí, říkaj i šeptem, že jseš světem zcestovalá, píšeš, hraješ, leptáš leptem – nejsou to životní houpačky? Kdy odložíš toulavý kozačky?

Deptám deptem, šeptám šeptem, jektám jektem, reptám reptem,….neptám neptem… toulavé kozačky…podešve zteřelé….sójová kůže….boby jsou zemřelé…

Což boby, ale k nim coby? Omáčku ze sáčku, neb jinou pochoutku… co přináší za děje život umělkyně, co nesedá v koutku?

K bobům cokoli…sójové sáňky, po nich jsou sháňky.Panenko, ty se dávej pokoutně …  brzy začnou praskat struny na loutně…  Co přináší kuro pění za děje? Kurosawí oči ? Kur děje?

Hytara strumy rozchvěje, zhatí se lempra u gurděje. Čto slýtáš v kolepcích, gdyž hněji lontry nat lefcích?

Slýtám v kolepcích patrně ni zbla… zblo zblité…oči očité..

Kýháš rokoty akordům do noty. Jak skládáš písně, by v nich občas pobývaly plísně?

Dím: písně udím. Nevergreen…

Na tvoji kytaru hraješ pěkně postaru. Používáš experimenty a elektronické vehementy někdy? A kdy?

Experiment nebo rutina – zajímá mne živej tvor, všichni včetně putina. Nepasu stádo krabiček… Na past – vinách srabýček.

Ptal se Vít Kremlička

 

 

Uvnitř plodu strom

Jana Šteflíčková

 

Babičkám

Když jabkám rostou stromy

Culíkům holčičky

Když otevřou se domy

Odchází babičky

Musí být na to ticho

Tak jako v kostele

Na slunci dlouho hrály

Varhánky na čele

Knížku si založily

Pohledem od dědy

A pak mu odeslaly

Dva modré pohledy

Tisknou nám dlouho ruce

A chtěj nám něco říct

My na to jednou přijdem

Na poli slunečnic

 

Broskev

Když se ti to hodí

Tak vezmi kladivo

V ruce držím broskev

A ty máš střelivo

Uvnitř toho plodu

Je velikej strom

Jestli tomu nevěříš, rozbij to na atom

To dáš

Ty všechno znáš

V ruce držím broskev

Jako nebe plane

Uvnitř velkej strom čeká, co se stane

Čeká a čeká a chce růst do nebe

Na koho se asi čeká

Možná na tebe

 

Déšť

Déšť je můj bubeník

Bubnuje na okapy

Hraje na kapoty

Bubnuje na parapet

Hraje mi do noty

Déšť je můj bubeník

Vítr je moje dechová sekce

Vítr dává mi lekce

Hraje na píšťaly, na flétnu Panovu

Hraje na varhany

Hraje na sovu

Vítr je moje dechová sekce

Mám kapelu, ta generuje hity

Chodníky, to jsou mý klávesy

Podpatky lidí dáme si

Kašlu na metronom a všecky roboty

Všecko mi hraje

Hraje mi do noty

Déšť je můj bubeník

Mám kapelu ta generuje hity

Hraješ i ty…