Vznik pomyslného náhrobku k úmrtí Johna Winstona Lennona vytryskl přímo z duší svobodných lidí. Bolševici jej nechávali zamalovat, stavěli před něj plakátovací plochy. Každoroční smuteční vigilie „rozjížděli“ fízlboys služebními vozy, účastníky zatýkali, kradli zpěvákovo fotky i svíčky. Jak setkání zabránit, „ukrást“ pro sebe, o tom jednali šéfové tajných služeb, ústřední výbory SSM, KSČ, Národní výbor. V SSSR, kde to Se SeSeRe, už 20. prosince 1980 vydal zprávu i Jurij Andropov, šéf tamní KGB. Po „hadráku“ z roku 1989 zeď i se svou tradicí volně „spadla“ do spárů komerčnosti a obchodu. Vydáváním pohledů, reklamní akcí Škoda auto s pomalovaným vozem u zdi, nedalekou knajpou John Lennon Pub Restaurant, atakdále. Květinové hnutí hipís, ruku v ruce s ándrgrándem a disentem, se tím pádem ocitlo na vedlejší koleji…

Na zdi naproti barokní budovy francouzského velvyslanectví antropoložka Jitka Kotrlá prý našla vzkazy datované do počátku 20. století. První nápis křídou na fotografii Aloise Klímy je z 01. června 1906 na portálu Velkopřevorského paláce čp. 485. Na jaře 1939 Ladislav Sitenský (+14. listopadu 2009, bylo mu devadesát let) zde vyfotil nápis křídou „VŮL“. V podzimu 1973 písničkář Jakub Noha tu spatřil úryvky z básní Václava Hraběte. (05. února 1965 se v bytě otrávil unikajícím svítiplynem, bylo mu 25 let. Za prvního, kdo zde napsal verše, se prohlásil „malostranský Rimbaud“ Honza Badalec, pravidelně veršující v klubu Rubín. (+30. března 2016, den před 55 narozkama na Žižkově upadl před hospodou.) V šestasedmdesátém, když pozavírali členy kapely Plastic People of the Universe, se tu objevil nápis: „Pusťte Plastiky!“ Hudebník Jiří Popel tvrdil, že texty Beatles se tu objevily už v polovině sedmdesátých let. Ale je to na úvahu… „Zeď nářků“ měl založit Malostraňák Jirka Dvorský, básník a grafik, který stejně jako Jiří Popel, emigroval do USA. Obnovit původní nápis za nový, pomocí šablony, na počátku roku 1981 měl Stanislav Jirčík: „Za Johna Winstona Lennona – *09.10.1940 – + 08.12.1980.“ K propagaci zdi také přispěl televizní film „Chvíle pro píseň trubky“, který natočil Ludvík Ráža (1980). Pomyslné pomníky vznikaly v Liberci, na vrcholu hory Smrk v Beskydech, v lese u České Skalice, ve Starém Plzenci či na Slovensku v Karlově Vsi u Bratislavy. V Moskvě, na Leninských horách, se po smrti „exbeatla“ objevily letáčky na vysokých školách. Proto již 20. prosince 1980, několik dní po smrti Lennona, Jurij Andropov, předseda KGB, oznámením varoval. Naplnilo se heslo: „Oni S LENINEM, my S LENNONEM.“

1981

Před XVI. Sjezdem KSČ, za policejní asistence, byla zeď přemalována khaki barvou. Následně se na ní objevil text „komu se nelení, tomu se zelení“. Někteří účastníci, dle Jiřího Wolfa, se po 11:00 sešli na prvním nádvoří Pražského hradu, akce hlídána dvěma příslušníky a třemi pomocníky PS VB. Byli označeni za „flákače“. V návaznosti na vyhlášení stanného práva v Polsku, u zdi přemalovány nápisy a vztyčeno bednění.

1982
V Karlově Vsi u Bratislavy se sešlo asi 150 lidí u sádrového portrétu Lennona na pařezu, že ho ve 12:00 odhalí. Poručík Bazovský v operaci „Dukla“ některé nechal rovnou zatknout, včetně dvou Belgičanek, a vyslýchat do 18-ti hodin. V Praze na Kampě se po 18-té shromáždilo několik desítek lidí. Přes 20 příslušníků SNB svíčky zlikvidovalo, od některých vybralo OP s tím, aby přišli ještě večer na oddělení VB ve Vlašské ulici. Po 18:20 byl prostor prázdný. Po 22:00 hodině se opět sešli lidi na Kampě a policisté u některých zkontrolovali pouze doklady.

1983

Portrét zakryt plakátovací plochou, přetřen šedivou barvou, svíčky s nápisy se objevily o 30 metrů dál s nápisem kapely „Jasná páka“. Účastníci rozehnáni, sešli se u schodů vedoucích na Karlův most, kdosi zahrál na kytaru, svíčky se objevily i v přízemí okolních oken. Znovu zasáhla policie a 40 lidí se sešlo u zdi. Hroznovou ulicí však byli vytlačeni na Kampu.

1984

Již 08. října 1984 (09. října by si Lennon užíval 44 narozeniny) se mládež sešla v Brně na Zelném trhu, 250 lidí došlo až ke KV KSČ a zpět na Českou. Mělo být zadrženo až 40 lidí. V Praze pokus o přestěhování pomníčku k Vltavě, nedaleko Rybářské bašty. Pro případ, že by okolí Kampy bylo hermeticky uzavřeno. V sobotu, v den 4. výročí úmrtí, na Kampě se začali příznivci scházet po 17-té hodině, přijeli z Brna, Plzně, Liberce a dalších měst. Po 18-té hodině služební vůz najížděl do davu, s pendreky v ruce a se psi policajti začali dav, o síle 200 – 300 lidí, vyhánět: „Uklidněte se, vy hovada.“ Jeden z fízlů u schodů na Karlův most roztrhl dívce fotku Lennona a dav byl hnán přes most do centra města a pomocí blokád policejními auty byli lidé rozehnáni do různých ulic a na nábřeží.

1985

Před symbolickým náhrobkem ve výklenku u můstku přes Čertovku s nápisem „A bude mír, Johne?“ začalo srocení už po 16-té hodině. Byly zapáleny svíčky, do zpěvu písní zazněla hesla, že „žádná raketa není mírová. Zrušte armádu!“ V 17:30 policisté začali vyzývat k rozchodu. Někteří odešli ke Karlovu mostu, ale po 18-té už příchozích na Kampu bylo kolem 600. Další příslušníci požadovali uvolnění můstku pro průchozí, vyzývali k rozchodu. A tak vznikl nápad pochodovat středem Prahy a dojít až před hradní Matyášovu bránu. Tady již čekala vozová hradba a tři antony. Dva muži šli s policisty vyjednávat, docílili slibu, že nebude proti nikomu zasahováno, pokud se v klidu do 21. hodiny rozejdou. Dle svědectví Zdeny Hrubé z Plzně, někteří policisté v kordonu měli v ruce pistole, ale od dalších svědků to potvrzené nemám. U Kajetánky Tomáš Dvořák vyzval přítomné k podpisu petice „nesouhlasu s rozmístěním jakéhokoliv počtu jaderných zbraní na obou stranách Evropy.“ (Tomáš Dvořák +23. prosince 2014, nedaleko =M= Malostranská vypadl z okna svého bydliště U železné lávky 6, s lahví vodky v ruce. Bylo mu 49 let.) Kampa byla místy obsazena policejními vozy, nebylo bráněno příchozím, a tak se u můstku přes Čertovku sešlo asi 40 lidí. Po 20:45 začali příslušníci opisovat údaje z OP, nechyběl policejní fotograf v civilu, po 21. hodině tu byl klid. Druhý den se někdo pokusil opět přemalovat nastříkané šablony pomyslného hrobu Johna Lennona. Zprávu o operativní situaci a pochodu na hrad vydal 3. odbor Správy StB, že u pomníčku se sešli lidé převážně ve věku 15-25 let v počtu 120 osob. „Shromážděné osoby zachovávaly klid, nedocházelo k žádnému provolávání hesel. (…) V rámci opatření bylo kontrolováno celkem 98 osob.“

1986

Každoroční setkání začalo v 18:00 hodin, již v 18:30 byli zatčeni Lenka Marečková, Jiří Gruntorád a František Stárek, signatáři Charty 77. O něco později byl zatčen Ota Veverka. Zadržen byl i Jan Hupka, zabavena mu byla kytara a všichni převezeni na MO VB ve Vlašské ulici. Veverka byl následně držen ve vazbě v Konviktské ulici. Na Kampě jsem byl také zatčen, odveden do průjezdu, abych vyndal naexponovaný film. Argumentoval jsem členstvím ve Svazu českých fotografů, požadovaný a předložený průkaz o členství pak stejně neplatil. Ještě na Kampě jsem si vyžádal stisk ruky a „hornické slovo chlapa“, že mi StB aspoň zdarma vyvolá film. 15. ledna 1987 na pruhy rozstříhaný negativ mi vrátili v „kachlíkárně“ (Bartolomějská 7). Od té doby jsem už ani jednou nereagoval na písemná předvolání k výslechu. Museli mně „ukrást“. V práci se jim to povedlo jednou, na ulici vícekrát. Z eSteBácké zprávy bylo při bezpečnostní akci perlustrováno 342 osob, z toho 161 mimopražských.

1987

Už v říjnu 1987 StB navrhovala, aby TOMOS rozšířil plakátovací plochu nebo dal souhlas k provedení hrubé omítky do výše cca 2 metrů. StB také navrhovala předláždění spojovací uličky přes Čertovku, „že tyto práce budou pokračovat přes datum 08. 12. 1987.“ Již v polovině listopadu někteří účastníci předchozích „Lennoniád“ byli předvoláváni k výslechům. Od 05. prosince byli zesíleny policejní hlídky u zdi a v okolí. V úkolech pro zásahové skupiny, k likvidaci protispolečenských vystoupení, policisté „budou vybaveny komůrkou AVIA pro převoz zadržených osob“. Podepsán Náčelník správy StB Praha, plk. JUDr. Antonín Chmelíček. Vstup na schody z Karlova mostu na Kampu byl zadrátován pletivem. V inkriminovaný den u Městské knihovny stál policejní autobus, u Filosofické fakulty nastartovaná dvě hasičská vozidla. Na Křížovnickém náměstí a na Kampě parkovalo několik antonů. A ve Vltavě nechyběl ani policejní člun. V Městské knihovně se konal koncert „Dejte šanci míru“. U zdi se sešlo kolem 500 lidí, přesně tolik, kolik by se vešlo do sálu Městské knihovny. Zapalovali se svíčky. Krátce po 18:40 byly rozestavěny přenosné zátarasy. Funkcionáři Národního výboru Prahy 1 megafonem vyzývali k rozchodu, protože „shromáždění brání provozu“. Příslušníci VB účastníky vytlačovali do postranních uliček a nechávali projít po jednom. Do přilehlého parku se vydalo asi 300 lidí, ti se pak seskupili u mostu 1. máje. K Národnímu divadlu se všichni nedostali, ale u obchodního domu Máj se jich sešla asi stovka. Na Václavské náměstí projít ani dojet nebylo možné. Vstup do stanice metra na Národní třídě byl uzavřen.

1988

Režim v „osmičkovém“ roce chtěl uzmout výročí pro sebe. Návrh opatření „o aktivitách nepřátelského prostředí“ pro ÚV KSČ již 01. prosince předložil ministr vnitra ČSSR František Kincl. Stranou nezůstal se svou zprávou ani náčelník II. Správy SNB Pplk. PhDr. Karel Vykypěl. V návrhu byly preventivní pohovory účastníků vigilie, uzavření hospody Na Kampě. A konání hudební produkce přímo na Kampě pod hlavičkou ÚV SSM. Ale již ve středu 30. listopadu 1988 v 11:00 byla porada Městského výboru SSM, Ústředního výboru SSM, Ministerstva vnitra a Pražského kulturního střediska. Následovala prohlídka okolí, kde „dochází každoročně dne 08. 12. ke srocení osob“. Ve Starém Plzenci „Sdružení českého folku“ na tamním MNV oznámilo, že 08. 12. 1988 se sejdou u zdejšího Lidového domu k pietní akci, což nebylo povoleno, protože „nejsou organizací sdruženou pod Národní frontou.“ A protože Prahu měl navštívit Francoise Mitterrand a přespat na ambasádě nedaleko pomyslného pomníčku, státní orgány uvažovaly o konání venkovního koncertu již 07. prosince, ale to by koncert neodlákal účastníky z druhého dne.

1989

V den výročí přispěchala ČsTV a ve svém zpravodajství informovala o činnosti MKJL s tím, že setkání na Kampě byla několikrát rozehnána, „likvidována státní mocí.“ Večer na Kampě moderoval Heřman Chromý, první písní byla „Imagine“, zahrál Pepa Nos, politický vězeň Váša Petřík varoval mládež, aby „se nenechala opít rohlíkem“. O surovém bití, věznění a dalších represích hovořil Jirka Wolf.

A CO BYLO DÁL?

V roce 1990 zde portrét vytvořil Mariem Torer, objevil se i na pohledech. Přes MKJL v roce 1998 a po dohodě se Suverénním řádem maltézských rytířů, jemuž zeď náleží, zde portrétem Lennona exhiboval František Flašar, vytahující se titulem akademický malíř. V úterý 14. listopadu 2000 skupina „Rafani“ přebarvila zeď na tmavozeleno, vprostřed s nápisem „Láska“. Protože „tmavě zelená barva byla zvolena záměrně, co nejpodobněji barvě, kterou příslušníci bojovali proti vlasatcům, zároveň vzbuzuje asociace na armádu…“ Rozvodněná Vltava si v srpnu 2002 sáhla až na zeď. Po záplavě 11. prosince 2003, na zeď, pod barevný portrét svého manžela, svým podpisem a vzkazem si také sáhla Yoko Ono. A v prosinci 2006 Olinka Broadfoot, americká sochařka českého původu, zde do výšky pověsila keramický portrét Lennona, zmizel o dva roky déle. Na Den země 22. dubna 2019 aktivisté z české skupiny Extinction Rebellion zeď nabílili a opatřili nápisem: „Klimatická nouze“.

KDO ŠLOHNUL PORTRÉTY?

V prosinci 1989 Heřman Chromý napsal: „A málem bych zapomněl na Pepíka Maracziho. Stejně jako před lety ani teď mu nikdo nemusel říkat, co je třeba. Jeho Johnové opět poutali velkou pozornost. Tak velkou, že si je nakonec někdo u zdi Johna Lennona vypůjčil. Pepa Maraczi vzkazuje, že ho zájem o obrazy sice těší, ale přeci jen by rád věděl, že jsou jeho obrazy ve správných rukou. Napište mu, prosím vás, na adresu…“ Šlo o dva nadživotní portréty namalované na historických okenních roletách. Dodnes nenalezeny…

VĚNOVÁNO PAMÁTCE:

Tomáše DVOŘÁKA a Honzy BADALCE, se kterými jsem se samozřejmě znal. A originálnímu Václavu HRABĚMU, jehož ve 25 letech potkal tak šílenej osud.

PODĚKOVÁNÍ:

Tomovi „Bobrovi“ KULHÁNKOVI za archivní materiály k textu a jeho ANTIKVARIÁTU „BOBR“ a galerii „1 a půl“ v Haštalské ulici 28, v úterý 05. července 2022 zde nově otevřenému.