Vážení čtenáři, tohle číslo trvalo, protože byl pořád fofr, k tomu žádný čas a najednou lup, světe div se, je tady.

Na straně tři dole si můžete přečíst nové Zprávy Ivana Binara z oběžné dráhy o tom, jak si vyrobil prak a střílel s ním tři oříšky pro Popelku po AI havranovi, který pořád blbě civěl. A tahle jízda je každý pondělí u Budyho!

Náhodou přitom ovšem ne náhodou ale organicky se v tomhle čísle sešli druhdy zaměstnanci Vodních zdrojů, kde před listopadem našli asyl různí antisystémoví nadšenci, kteří jezdili do práce jako na dovolenou, aby v maringotce tiskli samizdat nebo si postavili loď, s kterou pak vyrazili po Nežárce směrem k Indickému oceánu, načež založili řeholní řád, který spočívá v rozvíjení daru umět se bavit, což není bohapustá prča, ale základ lidské existence na tomto světě – královská revue Babylon to má tak taky. O tom, co je Regula Pragensis, jak a kdy vznikla, jak funguje, jaké jsou její regule, jsme rozprávěli s řeholníky a jedním novicem v knihovně RP v Podbabě. Viz příloha Babylonu.

Na Vodní zdroje narazíte už na titulní straně, kde začíná rozhovor s Mirkem Svobodou, který tam v maringotce taky tiskl samizdat, aby pak po listopadu založil družstvo invalidů, kteří samizdat skenují pro web Scriptum.cz. Skvělá práce!

Vedle Vodních zdrojů to pak byly ještě Bohnice. Stejně náhodně, a tedy organicky, se v Babylonu, kde jinde, sešli dva výtvarníci, aby nezávisle na sobě, organicky, zavzpomínali na bohnický Pavilon 23.

„Ťapám si to po pavilonu, ťapy, ťapy, ťap,“ vzpomíná na Bohnice Roman Dvořák a aby čtenáři tu atmosféru víc přiblížil, přidá k tomu kresbu, zatímco jeho kolega Denis Anfilov mezitím skládá básně bez ohledu na českou gramatiku a podobné ptákoviny, zcela volně. „Bylo to tam skvělé, Ráj na zemi, ta solidarita, nás, magoři, byla dojemná až k slzám, a skvělý personál, to jsem napsal pro ně,“ píše Denis.

Už kdysi jsem v nějakém textu po návštěvě Bohnic, tedy tam hospitalizovaného kamaráda, napsal, že Bohnice jsou ostrůvek normálnosti – asyl pro normální lidi ve společnosti, která šílí. A není sám Babylon něco jako Bohnice! Ostrůvek psychického zdraví v šílícím světě? No, dobrá, taky máme DG, ale jenom 301…

A vůbec ne nakonec si můžete udělat výlet s Igorem Zahradníčkem do Pyrenejí, což mě fakt naštvalo, protože jsem chtěl jet taky, ale tenhle rok se toho nahromadilo tolik, že člověk ještě z českýho nočníku nevytáhl paty. Vytáhne ještě někdy?! Aúúú…

Hned pod Pyrenejemi najdete text Plaché filosofické myšlení Václava Havla, který přišel mailem od Mirka Vodrážky a po otevření přílohy se v něm zjevilo … – s Mirkem vedu většinou polemiku, ale tohle, výjimečně, sedí. Viz str. 7.

Příště se, dá-li (das) Bůch (Slovo se stalo tělem), v prosinci, ještě před Jeho narozením.