Člověk nemusí být nadán schopností hledět do budoucnosti, aby mu bylo jasné už se značným předstihem, že se do Davida Černého pustí „veřejné mínění“ dávno před tím, než se otevřou brány jeho zlíchovského Musolea. Zvlášť když se do něj pouští kde kdo skoro pořád. Musí už být svým způsobem otužilý a jsem si téměř jist, že se na to docela těšil. Černý se rozhodně neproslavil díky skromnosti, ostatně ta není povinná, ač jsou o tom někteří z jeho kritiků přesvědčeni. Není pověstný ani detailním pilováním argumentace, pro silné slovo ani účelové zjednodušení nejde daleko, takže není třeba se bát, že by se s hejtry všeho druhu nedokázal vypořádat sám s odpovídající mírou hrubozrnné lexikální palety. Zbývá jen, aby se rozhodl, do jaké míry je při tom ochoten dělat ze sebe vola.  Na druhou stranu to, jací kreténi, ale hlavně jakým způsobem se do něj na diskusních fórech pustili, mu dostatečně uvolňuje ruce, aby se nemusel zdržovat kurtoasií, pokud ovšem v sobě nalezne chuť na jejich invektivy vůbec reagovat.

Černý není zdaleka první, kdo si ještě za svého života otevřel vlastní muzeum, o pěkných pár desetiletí ho předběhl „skromností proslulý“ (ale to poněkud předbíhám) kolega Salvador Dalí a přibližně o tři také kýčař Reón. Neměl jsem v úmyslu se k tomuhle tématu – tedy k muzeu a práci Davida Černého – vyjadřovat, ale po přečtení duševních splašků na síti, korunovaných mimořádně stupidním, rádoby lehkonoze vtipným článkem Muzeum Davida Černého je nedotažené. Velikán popkulturní ekonomie tam není vycpaný, který v deníku Fórum 24 publikoval jeho komentátor Jiří X. Doležal 2. 4. 2023 se tomu, bohužel, vyhnout nemohu. Budu si při tom pomáhat několika úryvky z jeho poaprílového pamfletu. Tak tedy:

David Černý, jeden z nejoceňovanějších, ale přesto i jeden z nejskromnějších žijících umělců České republiky, konečně má – zcela po zásluze – muzeum. Se znepokojením jsem zaznamenal, že mu toto muzeum nepostavilo ministerstvo kultury a nebudeme tak provoz moci financovat ze svých daní. Význam Mistra Černého pro popkulturu 21. století je tak obrovský, že by to bylo správné. Státní úředníci v čele s ministrem kultury ale asi usoudili, že tento projekt Davida Černého je nedotažený. I já mám takový pocit. Zvláště když právě začíná apríl.

Útok opakem toho, co chcete sdělit je dávná a poněkud prostoduchá kritická technika. Co nám má sdělit? Že je Černý, mimo jiné, také sebestředným náfukou? No to je mi novinka! Nebo že si muzeum nezaslouží? Proč si to pan JXD myslí? Nebo lépe – za koho mluví? Ke cti mu slouží, že se nesnaží naznačit, že stavba byla zbudována „z našich daní“. Takových domněnek je totiž na diskusních fórech dostatek. O tom, jaký význam má dílo Davida Černého pro pop kulturu, by bylo navíc lepší slyšet od někoho, jehož názor lze v této oblasti považovat za relevantní. Jaké má pan Doležal pocity v souvislosti s kalendářem, je mi pak naprosto fuk. Následují bláboly, tematizující Černého „pokoru a skromnost“ (nezapomeň obrátit do negativu, prostoduchý čtenáři!), kterou recenzent vyčetl z fotografií umělce. Zajímalo by mě, kam na představu, že umělci by měli být pokorní a skromní, lidé chodí? Někdo je zkrátka vejtaha a haur, jiný se drží za všech okolností při zdi a čerta starého při tom záleží, jestli je holič, stavební inženýr nebo umělec.

V pasáži nazvané Černý oceňovaný i vykrádaný nejprve JXD nastolenou inverzní řečí čtenářům oznámí, že: jeho známý „Autobus kliky cvičící“ koupil jeden z největších znalců českého a slovenského výtvarného umění a štědrý mecenáš kvality v gastronomických, chemických a mediálních lahůdkách Andrej Babiš. Dílo navíc umístil do sídla svěřeného holdingu Agrofert. Co jim tím chce sdělit? Že Černý musí být taky pěkný lotr, nebo že by si měl dávat větší pozor, komu svá díla prodává? Chce tím snad naznačit, že Babišovi by neměl nikdo prodávat nic? Nepopírám, že by to bylo praktické, umřel by hlady a bylo by po Burešovi. Jenomže on má, chlapík všemi mastmi mazaný, přece ty potravinářské podniky. Tak holt nic…

Ve stejném modu operandi následuje osočení z plagiátorství v případě Kafkovy hlavy před obchodním centrem Quadrio s upozorněním, že cena plastiky byla 30 milionů korun. V duchu vidím, jak se rozhořčeným čtenářům začíná otevírat kudla v kapse, když tu spravedlivý JXD přispěchá s informací, že ji zaplatil investor CPI Property Group společně s přilehlým komplexem Quadrio. Načež se vrátí k domnělému plagiátorství: Zde vidíme, jak je Mistr Černý inspirativní i v dalekém zahraničí. Gruzínská umělkyně Tamara Kvesitadze monumentální pohyblivou sochu z vrstev z lesklého kovu, jejíž princip je podobný Kafkově bustě Davida Černého, odhalila v roce 2010 v gruzínském Batumi. (…) David Černý prostě má ve světovém výtvarném umění tak silnou pozici, že se jeho sochami inspirují umělci dokonce o čtyři roky dříve, než Mistr své inspirativní dílo sám odhalí. Tak ubohou a zákeřnou argumentaci nemám sílu komentovat.

V závěrečné pasáži, nazvané Několik málo srovnání JXD soudí, že muzeum je nedotažené a srovnává ho s Institutem Václava Klause, mauzoleem V. I. Lenina a pyramidami (sic!). Tam – s výjimkou Klausova institutu (prozatím?) – leží protagonisté „vycpaní“ a doporučuje Černému, že by se měl nechat vycpat také. Mě by přišlo mnohem případnější, kdyby se šel vycpat Jiří X. Doležal, jen bych měl jedno přání – nikde ho prosím nevystavujte!

Ale zpět k práci Davida Černého. Je pravda, že se nikdy nesnažil chovat tak, aby si získal obecné sympatie, což ho na jednu stranu šlechtí a na druhou činí poněkud komickou postavou, když pak reaguje podrážděně na ty, kteří jeho hru přijali a oplácejí mu stejnou. Svým ostentativním náfukovstvím a specifickým druhem konjunkturalismu popouzí zvlášť ty, kteří si ho jako konjunkturalistu a náfuku přejí vidět, v čemž jim sám silně pomáhá svými nešťastně siláckými projevy v médiích. Přesto ale stále existuje mnoho důvodů, proč se ho zastat před hloupými útoky, které vycházejí ze stejných zjednodušení a bulvarizace, z jakých je obviňován on sám. Ano, těžko popřít, že Černý pracuje často na samé hraně nevkusu, jedním z jeho důležitých pracovních postupů je kýč v mnoha smyslech tohoto slova, pohrává si celkem obratně s veřejným míněním, je zdánlivě povrchní a zřejmě i vypočítavý. Mnozí jsou ochotni mu vyčítat i marketingovou obratnost a to, že nežije v pro umělce obecně přijatelné bídě.

To všechno by se ovšem dalo říci za jistých okolností i o Andy Warholovi a přesto lze v jeho osobě nalézt společenského kritika s mimořádně pronikavým vhledem do traumat své doby a jejích mechanismů. Proč tedy tolik předpojatosti k Černému? Protože jeho veřejný „autoportrét“ není zrovna lichotivý? Nebylo by rozumnější podívat se také na Černého práci jako na obraz doby, v níž žije, vnímat ji jako celek a nezastavovat se s jejím hodnocením u často marginálních jednotlivostí, protože to nikam nevede. Já sám například Kafkovu hlavu i sochu obří ženy v Karlíně považuji za pitomosti, což ovšem neznamená, že jsem nepřítelem díla Davida Černého jako celku, právě naopak – některé z jeho prací řadím mezi to nejpodstatnější, co od počátku devadesátých let v místním „uměleckém provozu“ vzniklo. Namátkou třeba cyklus Umělí, nebo svého času tolik diskutovanou Entropu.

Na závěr bych ještě jednou rád upozornil na to, že David Černý je stejně dobrý obchodník jako čas od času umělec a umí své často velmi nákladné projekty finančně zabezpečit. O jejich kvalitě musí tedy být schopen investory buď přesvědčit, nebo se částečně vydat naproti jejich vkusu. Ne nadarmo se říká, že výsledek může být tak „chytrý“, jak chytrý je investor. Tato premisa platí absolutně v oblasti užitého umění. Zbývá tedy otázka, jaký přívlastek připojit k výkonům Davida Černého. Myslím však, že na tom příliš nesejde. Jeho práce vzbuzuje emoce a vášnivé diskuse, do jejichž ohňů rád přilévá olej a nestará se o to, že ho někdo může považovat za blba, podvodníka a megalomana.

A co se megalomanů týče – kdo ví, jak to bude s Musoleem dál. Možná neuplyne ani tolik let a objeví se nějaký stejně sebevědomý umělec v nejlepších letech. Protože v tom taky bude „umět chodit“, nechá vyházet Černého práce na dvůr (v lepším případě uložit v nějakém depozitáři) a zaplní prostor svými díly. Pak uběhne zase pár roků a jakýsi jiný umělec, vybavený ještě větším sebevědomím, arogancí a konexemi se rozhodne… Ale dost, už takhle jsme na dohled písničce Pes jitrničku sežral. Zbývá tedy konstatovat, že Černý nad svými hypotetickými následníky už teď morálně zvítězil, protože on nikoho odnikud vyhazovat nemusel.

P.S. V komentářích na diskusních fórech se opakovaně traktuje častý výskyt pohlavních orgánů v Černého dílech a zmínky o pornografii, aniž by si hněvem zaslepení kritici byli schopni uvědomit, že jejich zobrazení nemusí být za všech okolností pornografické a že pornografii se mnohem více blíží jejich rozhořčené reakce.