Michal Matzenauer se narodil 20.11.1947 v Praze, v nemocnici Na Františku, kde byl hned, pro jistotu pokřtěn. Mládí prožil na Vsetíně na Valašku a střední chemickou průmyslovku vystudoval ve Zlíně. Od dětství se věnoval kresbě a malovat začal ve 14-ti letech. To se již začal věnovat rovněž literatuře. Ve Zlíně pak vydával s kamarády studentský literární časopis Plocha, určený pro zlínské střední školy, který s Matzenauerovým odchodem ze Zlína v roce 1967 zanikl. V letech 1968 – 69 vystřídal řadu zaměstnání a toulal se se skupinou amerických a evropských hippies po Evropě. V roce 1969 si vyřídil studium na Oxfordské universitě v Anglii na obor dějiny umění, ale uzavření hranic v srpnu 69, mu nedovolilo vycestovat a byl mu navíc odebrán pas. V následujících letech vystřídal opět řadu zaměstnání. V roce 1972 zakotvil na čas v tiskárně, kde pracoval jako pomocný dělník a později jako chemik. Měl na starost leptací lázně pro hlubotisk a odpadní vody. Na tiskařských strojích dělal kombinovanou technikou výtvarné tisky, ale to bylo samozřejmě mimo pracovní dobu. Oficielně, jako mnoha jiným, mu bylo znemožněno vystavovat, publikovat a v rozhlase byly zakázány i pořady, které byly už natočené. Od roku 1975 až do roku 1990 pracoval na vrtných a čerpacích soupravách jako dělník. V roce 1977 podepsal CHARTU 77 a v roce 1979 se stal členem VONSu. Působil v samizdatu, a to ne jen jako autor, ale rovněž redigoval některá periodika a katalogy a ke konci normalizace působil jako redaktor časopisu VOKNO. Po roce 1989 vydal několik básnických sbírek a měl celou řadu samostatných výstav a účastnil se mnoha skupinových výstav doma i v zahraničí.

Tvorba Michala Matzenauera je mnohovrstevnatá. Vždy je ale v jeho obrazech a kresbách vidět důraz na básnickou atmosféru. V různých obdobích jeho tvorby se na Matzenauerových malbách objevuje písmo, buď jako jejich součást, nebo přímo i jako námět obrazů. Toto písmo je někdy čitelné, i když je zároveň dosti zašifrované, jindy ale nejde vůbec o čitelnost, ale jen o symbol nebo znak – náznak. V těchto obrazech se Matzenauer naprosto odklání od lettrismu nebo jiných v Evropě známých postupech v použití písma jako obrazového vyjádření. Blíží se meditačním postupům zobrazení, které jsou známé a běžné v některých východních kulturách, nebo které používají někteří arabští mistři. Přesto je jeho snahou zůstat kompozičně i kresebně v evropském cítění i myšlení. Na počernické výstavě jsou prezentovány obrazy a kresby z posledních let, které jeho práci dokumentují v širším spektru. O.S.

P.S.: Michal Matzenauer vystavuje v Horních Počernicích již podruhé. Poprvé to bylo před šestačtyřiceti lety, tedy v roce 1975. Výstava se jmenovala Počernické bienále a odehrála se v hospodě Na kovárně. Byla to jedna z posledních výstav, která v Čechách proběhla bez policejního zásahu. Účastnili se ji jak někteří přední umělci, jako třeba K. Nepraš, J. Steklík, M. Čech, M. Hájek, R. Němec, Z. Sion, tak i začínající výtvarníci a dokonce i děti některých účastníků. Porota vybrala tři vítězné práce – třetí cena byly tři piva, druhá cena dvě piva a první jedno. Protože porotci vybrali jako nejlepší díla od autorů, kteří byli ještě nezletilí, vypili piva sami porotci. Dále tam hrála v uměleckých kruzích známá kapela Sen noci svatojánské band, ve které hráli dokonce tři počerničtí rodáci, V. Brabenec, M. Čech, M. Hájek, dále K. Nepraš, J. Steklík, básník P. Lampl, který se střídal u bicích /byl to buben/ s M. I. Jirousem, který byl hlavním organizátorem celého bienále. Kapela hrála většinou Vltavu od B. Smetany, která občas zněla jako Kočka leze dírou, pes oknem. I když se bienále mělo konat každý rok, jak bylo porotou rozhodnuto, bylo poslední, protože v roce 1976 bylo komunisty zakázáno a s některými účastníky začaly být vedeny politické procesy. Nadále už mohly být výstavy jen schválené KSČ, kterých se mohli účastnit umělci loajální k politice tehdejší strany a vlády.