Místo a doba:

Děje se v Československu, převážně v Mariánských lázních a okolí, od 31. 12. 1964 do 10. 12. 1965

Osoby a obsazení:

Autorka a hlavní hrdinka: snad se jmenuje Marie, je lázeňská sestra v některém z léčebných domů v Mariánských lázních. Je jí okolo pětadvaceti (možná i dvacet sedm – viz zápis z 16. 3.). Autorka je svobodná (nebo rozvedená?), má malou dceru a blíže nespecifikované rodiče, kteří však zcela nerezignovali na její výchovu. Matka (stejně jako hrdinka) patrně mluví zčásti německy, otec je charakterizován jen tím, že umí mluvit a pít a je přitom agresivní. Marie má také sourozence, nejméně dvě sestry, jedna z nich se možná jmenuje Hana.

Jiřinka: dcera hrdinky

Mladší Marie: spolupracovnice autorky

Evžena (Evža): další spolupracovnice a přítelkyně autorky, vlastní byt nebo aspoň svůj pokoj, který jí může půjčovat.

Jarka Záribnická, Míla a Zuzana: další přítelkyně a snad spoluzaměstnankyně.

Další aktéry vyjmenovává pak sama autorka na předsádce desek: (viz faksimile na straně 16).

1. Jaroslav Hruška Ostrava
2. Zdeněk Topol d.p. Mar. Lázně
3. Jaroslav Kalina Litoměřice
4. Jaroslav Jankovič Trnava
5. Ruda Látka Praha
6. František Pánek Třinec
7. Arnošt Palzner Mar. Lázně
8. Harry Gärtner Erfurt – DDR
9. Jarda Červený Teplice
10. Jan Šlig M. L.
11. Franta M. L.
12. Jindra Ryšavý M. L.
13. Jarda Keler Praha
14. Karel Hoffman M. L.

 

Kromě vyjmenovaných vyskytují se v textu ještě jména dalších erotických spolupracovníků hrdinky: především hrdinčin favorit Jirka, hudebník z jakési kapely, možná otec malé Jiřinky (jméno by tomu napovídalo). Není jisté, zda je totožný s Jirkou Venclovským zmiňovaném v zápisu ze dne 27. 7. Potom jakýsi Eda (patrně také dřívější pacient – přítel – spolupracovník), který se v textu zčistajasna objevuje v zápisu z 13. 7., a za kterým autorka zápisků zřejmě jela do Bratislavy.

Láďa? Údajně fotbalista snad z Prahy nebo z Prostějova – nesmělý poctivý, nabízel hrdince sňatek i sehnání bytu. (Termín fotbalista může být autorčin výraz pro partnera, který „s ní kope“; tutéž „profesi“ uvádí Marie u Jaroslava Borovičky. Podobně autorka používá termín „kůň“, „koník“.) Dále nejmenovaný vrchní z baru Colibri s „pěkným pérem“. Honza, jenž je patrně totožný s Janem Šeligou. Ivo z Prahy.

Leden

31.12.64 Silvestra 1964 jsem slavila do půl desáté doma, pak jsem šla za Jirkou do Cristalu, do rána. Přišli jsme v 5 hod. nevšímal si mě, spal.

1. I.65 Jirka odjel do Plzně, kde hraje v Continentálu.
2. I. Přijel, ale nemá o mě zájem.
3. I. Šla jsem do práce uklízím v Ostravě. Celý týden nikam nejdu.
4. I. Jirka přijel, ale měla jsem m. tak jsem nemohla, on si mě stejně ani nevšiml takže to bylo jedno v pondělí odjel.
5. I. Jsem byla s Evžou u Labužníka na tataru odpoledne, pak jsem šla domů.
6. I. Přijel Jirka mluvila jsem s ním asi deset slov, pomalu ale jistě si odvykám 18. I. Už tři dny jsem v jídelně. Je tam pacient Jaroslav Borovička nějaký fotbalista strašně po mě jede asi ho nabalím.
7. I. Měla jsem svačiny tak mi řekl že na mě počká. Vzala jsem ho k nám naši spaly Dívali jsme se na televizi V 10 hod. jel domů.
8. I. Nic zvláštního přes den se nestalo. Večer na mě Jarka čekal, šel se mnou domů, byl u mě do rána, dobře píchá. Je u mě každý večer, většinou do rána.
9. I. Přijel Jirka, myslím, že mě už nezajímá, chvíli jsme byli doma, pak do Cristalu, nebavilo mě to.

Když jsme šli ráno domů, tak mě vyčítal, že se s ním moc nebavím snad myslel tu minulou neděli, tak jsem řekla, že mě moc ublížil a že mu to nikdy nezapomenu já si to nezasloužila. Doma jsem musela píchat, brečela jsem protože mě to s ním už nebaví. Sliboval že mi všecko udělá tak mi tedy udělal přeliz jak on říká. Dřív jsem si to přála, ale to já ho zas nezajímala, teď je to naopak.

25. I. Odjel byli jsme ve městě. Chvíli v Atlantiku.
26. I. Přijel Zdenek, měla jsem odpolední krátkou tak jsme šli k němu je pořád stejně milý dělali jsme různé pozice, byla jsem spokojená. V 5 hod. jsem šla do práce večer domů. Jarkovi jsem řekla, že dneska se mnou nemůže jít až zítra byla jsem strašně unavená.
27. I. Měla jsem volno ráno k nám přišel Jarda myslela jsem že padnu přinesl holkám pomeranče, máma byla strašně vykulená kdo to je pak jsme šli na procházku večer ke mně bezvadný pich, kouřila jsem mu ho a on mě přelíz (xxx) – (škrtnuté slovo) je to bezva.
28. I. Šla jsem na odpolední. Večer jel Jarda se mnou a s Růžou, v trolejbusu jel Šimánek koukal po mě nevěděl jestli Jarda patří ke mně nebo k Růže, až když jsme vystupoval(y)i tak mohl vyrazit okno.
29. I. Byla jsem s Jiřinkou v poradně naočkovaly jí Večer Jarda u mě do rána 30. I. Měla jsem ranní. Odpoledne uklid doma pak do práce. Jardu jsem večer nevzala.
30. I. Neděle Přijel Jirka. Nikam jsme nešli, díval na televizi povidali si do 1 hod. pak pich. Bylo to bezva. Jirka byl milý. Možná, že mě má trochu rád.

Únor

1. II. Odjel – Já šla na odpolední. V práci Jarda Borovička. Večer šel ke mně se rozloučit. Bylo to pěkné. Bude psát.
2. II. Ranní. S Jardou ve Sluníčku. Odpoledne pich s Ottou. Domů a večer do práce. Jarda se mnou domů naposled.
3. II. Odpolední. Jarda odjížděl prý mu bude smutno, mě je to jedno. Je pryč. Měla jsem krátkou odp. šla jsem do prádelny pak za Ottou pich a do práce (…) nic 4. II. Ranní. Dostala jsem krámy. Přijeli noví pacienti nic zvláštního. Asi budu chvíli věrná. Večer domů.
4. II. Odpolední. Nic se nedělo. S Růžou ve sluníčku na kávi
5. II. Ranní. Odpoledne jsem byla s Otou pich, pak jsem jela do Plzně. Večer v Contiku. Jirka byl překvapen.

Spala jsem na hotelu. Ráno s Jirkou domů. Odpoledne u nich. Večer chvíli ve Slavii a ve 22 h. do Mariánek s Jirkou. Pich. Bylo to pěkné ale nebaví mě to.

8. II. Jirka jel domů chvíli v Hané. Večer jsem šla spát.
9. II. Odpolední. Pacientky říkaly že mě hledal pěkný kůň z Ostravy přijel autem prý je do mě blázen nevím o koho jde. Přijede.
10. II. Ranní. Pacient říkal že mi pošle ten kůň z Ostravy 1200 Kč nevím proč. Chce si mě odvézt, když bude trochu ucházející pojedu s ním. Večer jsem byla na víně v Atlantiku s jedním pacientem prohrál 1 litr neuhodl kolik je mi let. Přišla jsem v 10 hod. Večer. Doma zle. Tak mě to nebaví, už takhle nemohu dál žít.

Rozhodla jsem se že odjedu s malou. Jirka ať si dělá co chce. Potřebuji klid nic mě nebaví, alespoň budu svou paní, ale takhle bych přišla o nervy. S Jirkou pořád nevím na čem jsem tak tomu udělám konec je to nejistota.

14. II. S Jirkou v Tabarinu. Namazala jsem se. Bezva pich, snad to Jirku trochu bavilo. 15. II. Odjel. V práci nic zvláštního pacient Jaroslav Kalina bere na mě, není špatný. Asi ho utrhnu.
15. II. Nic. Odpolední krátká. Pich s Otou. Do práce. Večer domů.
16. II. Ranní. Odpoledne chvíli u Jarky Záribnické pak domů. Večer s Jaroslavem u Evženy prima pich. Evža šla pryč já tam s ním byla do 22 hod. Pak jsem šla domů. 18. II. Odpolední. S Mílou ve Sluníčku na grogu. Byl tam pěkný kus. Večer domů. 19. II. Ranní. Večer mě zval pacient na víno, ale šla jsem domů . Slíbila jsem že půjdu zítra, nevím jak zmiznu, nezajímá mě, ale špatný není.
17. II. Odpolední. Volal Honza Šeli. Měla jsem jít na flám ale nešla jsem nikam nemohu mám to všechno na nic.

Také pacient mě zval na tatara, ale řekla jsem že mi přijel manžel tak ho to dost mrzelo, ale co mohu dělat.

21. II. Neděle. Ranní.

Březen

3. III. Odpolední krátká. Šla jsem ke Zdenkovi, bezva pich. Říkal že si dobře rozumíme má mě pořád rád. Byla jsem namazaná víno červené od pacienta u Zdenka whiska no měla jsem pěknou náladu a strašně mě bavilo píchat. Večer do práce nalinkovaná ani nevím jak jsem udělala večeři. Domů.
4. III. Ranní. Dostala jsem krámy. Po obědě domů. Večer taky.
5. III. Ranní. Oslava MDŽ odpoledne. Pak ještě v Colibri namazaná vrchní v Colibri mi chtěl opíchat pila jsem s ním za rohem kiraso měla jsem ho jen v ruce má pěkný péro. V 6 hod. (…nečit. Slovo, snad večer) domů. Spala oblečená.
6. III. Jirka přijel nic zvláštního nebaví mě v pondělí odjel.
7. III. Zbalila jsem pacienta. Večer u Evženy pich, Ohromný dostala jsem hrozně do těla je to hrozný píchač. V 10 hod. Večer domů.
8. III. Ranní. Byla jsem rozbitá jak mraky. Odpoledne s ním v Colibri na kávě. Pak domů. Chtěl píchat, ale byla jsem ještě nemožná.
9. III. Odpolední krátká. Odpoledne s Otou udělal mi přeliz dost dobré. Při večeři mi říkal Jarda Jankevič (ten pich); že na mě počká v Colibri abych přišla. Já jela domů. Už mi nebaví jen tak jednou na zkoušku pak může jít k šípku.
10. III. Ranní. Odpoledne s Jardou v Colibri ve Sluníčku, mírně napařená, večer u Jardy na pokoji dobrý pich prima V 10 hod trolejbusem domů.
11. III. Odpolední. Jarda na svačině pak v Colibri na (pro) kávu. Vrchní libal mám s ním lauf 16. III. Narozeniny 27. Večer jsem měla volno. Měla jsem umluvený pich s vrchním z Colibri, ale přišla jsem pozdě byla jsem ve Sluníčku a on mě hledal v tajze škoda naštval se na mě. Já šla večer k Jardovi na pokoj dobrý pich pak jsem jela domů.
12. III. Jarda odjel. Chtěl abych šla s ním na pokoj já mu to slíbila ale šla jsem domů poslala jsem ho napřed že za ním přijdu, ale klusala jsem domů takřka bez rozloučení.
13. III. Odpolení. Nic se nedělo. Přijel pěkný kůň.
14. III. Nájezd na koníka tak pomalu. Půjde to.
15. III. Ranní Umluvená schůzka v Labužníku. Vzala jsem s sebou Růžu a šly jsme s Rudou do kavárny Cristal poručil láhev vína. Později přišel Honza Šeliga, my pak s Růžou domů musela jsem do práce stačila jsem to akorát. Večer umluvený pich s Rudou, ale nešla jsem nikam domů.
16. III. Odpolední krátká v Colibri s Rudou a Jarkou říkal že mě včera čekal, tak jsem slíbila dnes večer. Po večeři jsem šla. Je bezvadný dost něžný a milý krásný pich 3x v 10 hod. večer jsem jela domů. 25. III. Ranní. Nic. Rudu splachuju stačí jen jednou tak na zkoušku sportovně. Ptal se proč si ho nevšímám a jestli večer přijdu já řekla že ne prý ho to mrzí.
17. III. Přijel Jirka šla s ním na nádraží pak do práce.
18. III. Pacienti mě zvali na flám a Ruda taky já pro Hanu do divadla a domů.
19. III. Ranní. Odpoledne s Otou Mám volno v pondělí pojedu do Plzně.
20. III. Odpoledne v Colibri (příl.se – nečit. slovo) Šimice. Pak jsem jela do Plzně. Večer s Jirkou ve Slávii dobré pak ještě v Jadranu na kávě asi ve 3 hod ráno domů. Chtěl píchat ale měla jsem krámy tak jsem mu ho vykouřila ovšem blbě prý to neumím brečela jsem, mrzelo mě to.
21. III. Ráno jel Jirka do Prahy a já do Mariánek brečela jsem bylo mi smutno že odjíždí i to že nic neumím.

Duben

4. IV. Odpolední s Růžou brzy hotovo 1 h na Lunapark tam Ruda jestli večer přijdu slíbila jsem že ano. Pak se mi nechtělo. Růža říkala že Zdenek na mi čeká tak s ním k němu dal mi whisky slivovici neskafe a bezva pich pak mě odvezl autem domů.
5. IV. Ranní. Franta se mnou k nám fotili jsme se hlavně Jiřinku. Pak já do práce on u nás s tátou na zahradě. A večer se mnou zas k nám dívali jsme se na televizi, pak pich nic zvláštního a ráno jsem ho poslala pryč.
6. IV. Odpolední pořád mě otravoval byl celý nešťastný že prý jsem na něj zlá (x) atd. 10. IV. Ranní. Odpoledne jsem šla do Colibri na kafe parta známích Pak autem na Luňas. Arnošt zbalila jsem ho je pěkný. Večer u něj v bytě bezva pich. V půlnoci domů taxíkem byla jsem rozbitá jak mraky sotva jsem chodila sem tam modřina, ale prima. Asi týden si budu léčit (neč. – nečitelné slovo) 11. IV. Zas ranní krátkou. Odpoledne domů večer brzy spát.
7. IV. Odpolední krátká. U zubaře s Jarkou Záribnickou pak do Colibri tam jsem nabalila Němce z Kavkazu pěkný koník. Večer k nám Bavil se s mámou pak šel domů, ale předtím mě také čekal Arnošt, ale šla jsem s Henrim k nám. Průser. Arnošt je pěkný škoda, ale chtěla jsem zas Němce. Arnoštovi je 25 let a je také Němec. Dělá tu kuchaře číšníka a cukráře prima. Zítra lauf s Henrim (přepsáno na Harry).
8. IV. Ranní. Odpoledne v Colibri s Henrim (přepsáno na Harry) pak jsme jeli k nám. Večer na mě čekal a zase k nám. Nic.
9. IV. Odpolední. Večer s Henrim (přepsáno na Harrym) k nám, zůstal do rána. Pěkné mazlení bezva předehra pak pěkný pich, ohromné. Je strašně milý mám ho ráda. To špatně dopadne. Chce abych s ním jela do Německa.
10. IV. Ranní. Večer volno a zítra také. Večer jsem zašla do Colibri, tam s Jindrou pich. Pak domů.
11. IV. Odpoledne přišel Harry Pak jel na večeři a zas přišel, ale nic jen líbání a jel ve 22 hod do Kavkazu. Škoda.
12. IV. Odpolední. Večer s Harrym domů, televize. Pak jsme šli spát, on je bezvadný krásně píchá 3x hrozně mi to s ním baví, jeho taky. Ranní to bylo horší 18. IV. Ranní. Odpoledne domů Harry šel (nečitelné slovo, snad štápu n. spát?) Já večer do práce Harry se mnou domů Ve 22 hod do Kavkaz 19. IV. Odpolední (xxxxx přeškrtnuté slovo Večer) Odpoledne s Harrym v Colibri pak do práce večer (xxxx) do Jizery jeho kamarádi z Kavkazu prima zábava. Pak domů. Harry také 20. IV. Ranní večer volno. Odpoledne s Harrym v Corze v Atlantiku pak k nám bezva pich 2x ve 22. hod musel do Kavkazu. 21. IV. Odpolední. Sloužila jsem. Večer Harry čekal, ale poslala jsem ho pryč řekla jsem že chci jít dnes brzy spát byla jsem hrozně ospalá.
13. IV. Odpoledne s Harrym k nám psal Haně úkol pak jsem šla do práce a on večer čekal k nám televize 1 pěkný pich pak jel do Kavkazu.
14. IV. (Odpolední – přeškrtnuto a pod řádkou připsáno: Ranní krátká) Večer s Harrym k nám nic. Jel do Kavkazu. Mám ho ráda. Proč mám takovou smůlu, je tak strašně hodný milý, proč to není Čech? Až bude odjíždět to bude strašné. Proč nemá Jirka alespoň takových vlastností j a k Harry, jsou ještě hodní muži, nevěřila jsem tomu, ale u nás ne.
15. IV. Ranní krátká. S Harrym odpoledne i večer krásný pich 2x byl do rána naplno.
16. IV. Ranní krátká. Zase s Harrym ale jel v 10 hod do Kavkazu.
17. IV. Odpolední krátká. Jela jsem se Zuzanou volhou do Frant. Lázní. S pacientem prýma výlet. Večer s Harrym u nás pěkný pich 1x jel do Kavkazu až ráno dlouho jsme se bavili pozítří odjíždí, proč je ke mně tak hodný? Já se snad uřvu až odjede.
18. IV. Odpolední. Večer jdu s Růžou domů a čekal mi Arnošt abych s ním šla slavit Jardu. Harry před Tajgou ještě nebyl tak jsem utekla s Arnoštěm. Dostala jsem krámy. S Arnoštem u jeho známích slavila jsem tedy Jaroslava kecalo se asi do 1 hod. Pak u Arnošta přes noc. Pich. Celkem dobrý až na ty věci. Měla jsem zrovna ranní.
19. IV. Ranní. Od Arnošta. Po snídani jsem jela domů, ale celkem žádný kravál. Večer s Harrym v Corse tančit a zároveň jsme se loučili. Bylo to pro mě moc těžké brečela jsem on skoro také ještě teď řvu ale co je mi to platné. Bude mi hrozně scházet měla jsem ho moc ráda ani sama tomu nemohu věřit, že se to ještě někomu povede aby mě zblbnul víc než Jirka ten je nula. Arnošt také to jen tak sportovně, líbí se mi, je to hezký chlapec, ale nic víc.
20. IV. Mám volno. Harry odjel. Pojedu s pacientem do Varů ve(z)mu Hanu. Byla jsem ve Varech s Hanou a pacient s volhou bylo to bezva.
21. IV. Odpolední. Sloužila jsem s mladou Marií pak jsme šly na kafe do Sluníčka. Byl tam Arnošt. Nevšímala jsem si ho koukal, ale my šly hned pryč.

Květen

1. V. Ranní. Studená večeře. Odpoledne jsem jela s pacientem Jardou Černým do Cheb Sokolov Kynšperk n/Ohří Kar. Vary tam jsme byli v Otavě tancovat. Jeli jsme asi v 1 hod. domů. Po cestě jsme zastavili a pěkný pich v autě rozložil volhu a přijela jsem domů v 1 5 hod. ráno. Štěstí naši spali.
2. V. Ranní. Odpoledne s Evžou a Járou autem v Teplé. Večer v Casinu s Járou potom ke mně pich 2x prima 7. V. Volno. Odpoledne v poradně s Jiřinkou autem Jára nás vozil u foťáka pak doma 8. V. Jára odjel (???) nečitelné slovo 9. V. Ranní. Večer v Atlantiku balení nového pacienta šel s námi parta Marie Evža pacienti prima v 10 hod. domů nic. Láďa je bezva fotbalista sbalím ho jede po mě. 10. V. Odpolední. S Láďou na pivě v Colibri Večer domů 16. V. Ranní. Večer volno v kině s Hanou a Láďou pak domů líbal nic 17. V. Pondělí volno s Jiřinou dopoledne ve městě s Láďou fotografoval nás, Odpoledne s Hanou a Láďou venku na střelnici pak v Cristalu až do večera pak domů asi v 20.30 hod Doma Jirka nic, ani pich (xxx) přeškrtnuté slovo.
3. V. Dopoledne úterý s Jirkou do města vzala jsem si ještě volno potkal nás Láďa šel do Colibri my pak také strašně se namazal. Večer s Jirkou v Cristalu a tabarinu pak domů překrásný pich neve(z) me si mě asi brečela jsem mám ho přece moc ráda, ale nic z toho nebude musím ho nechat. Ve středu jsem šla na odpolední Jirka pak odjížděl dost naštvaný a já uřvaná v práci jsem nemohla vůbec dělat. Láďa měl průser měl jet domů ale dobře to dopadlo. Večer domů Láďa doprovod. 20. V. Ranní Večer s Láďou u Evženy až do rána pich ale nic zvláštního on je do mě blázen nevím co mám dělat chce si mě vzít, ale já nemám odvahu. Mám ráda Jirku „Jiříčku proč jsi na mě takový?“ 21. V. Odpolední. Večer chtěl Láďa se ještě loučit ale šla jsem domů moc mi nebaví. 22. V. Ranní: Večer volno s Láďou v Atlantiku do 12 hod. pak šel se mnou domů na nádraží ráno odjížděl v 4.14 hod.
4. V. Odpolední pak na kafe do Colibri večer domů jo v poledne mě Láďa volal z Prahy prý je mu smutno mě moc ne víc po Jirkovi ale to nic.
5. V. Ranní. Nic se nedělo Jirka nepíše. 29. V. Ranní. Odpoledne doma Večer také Jirka ještě nepsal, ale Láďa jo i volal z Prostějova. Je mi smutno.
6. V. Odpolední máme studenou večeři.

Červen

4. VI. Ranní. Nic přijede Láďa Zítra.
5. VI. Odpolední. Ráno přijel kecalo se pak jsme si lehli pich bezva. Já pak do práce.
6. VI. 7., 8., 9. VI. Tak byl Láďa každý den pich, ale už mě to nebaví je do (sic) mi moc blbé hnusí se mi neve(z)mu si ho prý sežene byt no hrůza jak se z toho dostanu průser. Ale konečně odjel oddychla jsem si.
7. VI. Odpolední. Nic se nedělo 12. VI. Ranní. Večer služba nic. V noci přišel táta ožralý porvala jsem se s ním peklo děti vzhůru do 3 hod. ráno 13. VI. Do práce jsem nešla nevím jak to dopadne večer zas táta v náladě.

Červenec

13. VII. Přijel Eda. Přišel v noci za mnou pich. Ráno jsem dostala krámy.
14. VII. Večer s Edou v Cristalu Eda v půlnoci domů já s Honzou Šeligou do Tabarinu pak autem pich bezva.
15. VII. Odpoledne jsem jela do Bratislavy. Ve vlaku Jirka Venclovský s kámošem Jirka jel jen do Rokycan. Franta do Prahy. V Praze žádný nocleh tak do me. (sic – může být také ML, zkratka jíž autorka používá pro Mariánské Lázně) Bratislavy (spíš je to ale Ml. Boleslavi jak plyne z dalšího textu) s Frantou bezva pich. Ráno do Kolína a pak na Bratislavu ve vlaku zas jeden pěkný kůň z Prahy tak jsme seděli v bifé. Mám adresu říkal že přijede za mnou do Bratislavy jsem zvědavá. 31aGHHHHHH. VII. Přijel Ivo z Prahy ten kůň. Chtěl někam jít, ale mi se nechtělo po dlouhé době odešel to je sobota večer televize. Jana spát, děti se dívali(y) (obojetné i). Eda a já seděli na gauči dráždění.

Srpen

1. VIII. Neděle Nic. Večer televize opakování dráždění atd.
2. VIII. S Honzou na Dychánku celou noc 4 flašky gruziň pak prima pich 3x Ráno mě vezl domů, já pak do práce.
3. VIII. Volno. Odpoledne s Honzou na Golfu. Večer v Corse a Tabarinu pak domů taxíkem pich nebyl poslala jsem ho domů nechtěl.
4. VIII. (xx) Nabalila pacienta pěknýho večer v Cristalu a Tabarinu spala jsem s ním v Cristalu dobrý pich ráno domů v půl jedné doma řeči.
5. VIII. Pořád mě zve, ale už s ním nikam nejdu.
6. VIII. Marodila jsem angína.

Září

1.9. Večer v Cristalu s Jardou do rána v noci domů chtěl na hotel a já aby šel se mnou domů. Máma ho viděla a bylo zle musel pryč.

3.9. Ráno u lékaře pořád marodím do 7.9. prima Odpoledne s Jardou nic.

6.9. Krámy 7.9. Ranní. S Jardou v Colibri na rumu.

11.9. S Jardou v Cristalu do rána 12.9. odjel nudí mě je to na nic.

19.9. S Růžou na Luňasu nic nebaví mi to.

25.9. Jarda přijel s Láďou. Večer v Cristalu do rána na hotelu zítra odjíždí.

26.9. Ranní. V poledne přijel Honza Š. odpoledne u něj pich docela dobrý přišla jeho stará. Musela jsem na OO pak odešla a já taky hrozná legrace Honza zachoval úplný klid já taky.

Říjen

17.10. Přijel Jirka odpoledne procházka s Jiřinkou večer televize trochu pich nebaví mě nenávidím ho. – ráno odjel 18.10. Odpolední celkem na nic dělala jsem sama 26.10. Ranní večer volno šla jsem ke Zdenkovi kecalo se pilo skoro do 12 hod. pak pich. Byla jsem namáznutá ráno domů.

Listopad

13. XI. Večer s Honzou v Cristalu pak na pokoji v Cristalu bezva pich ráno domů.
14. XI. Máma šla do nemocnice jsem doma 26. XI. Jsem pořád doma.

Prosinec

1.12. Jsem doma mám neplacenou dovolenou 5.12. V Cristalu s Janou pak v Tabarinu Honza tam byl říkala jsem jen že jsem v tom. Pak s Karlem Hoffmanem k němu celé pondělí pak šel na čaje bezva pich, přeliz kouření moc se mi to s ním líbilo.

7.12. S Karlem Hof. Na (pár u Čudu) nečitelné pak domů, rande v sobotu v 10 h.

10.12. Ráno doma. Přijel Harry odpoledne autem ve městě s Jiřinkou pak domů večer televize desky pak pich krásně, mám ho ráda, ráno odjel strašně se mi po něm stýská stále na něj myslím.

Zde text končí a v deníku následuje 29 nepopsaných stran.

 

Socialistická Neue Sachlichkeit

Několik slov na vysvětlenou

Tyto autentické zápisky se ke mně dostaly klikatými cestami po více než třiceti letech od jejich vzniku s tím, že jde o „deník jedné kurvy, který mě určitě pobaví“. Pobavil, avšak s tou výhradou, že jeho autorka nebyla žádná kurva (nikde není ani slovo o nějakém placení), ale docela průměrná, tedy svým způsobem laskavá a přející dívka, která navzdory tomu nebyla příliš šťastná. Takových osudů je ovšem plný svět a nebyl by to ještě důvod k jeho opisování. Proč tedy? Čtenáři se možná budou divit, když řeknu, že pro jeho poznávací a literární kvality, a jeho pravdivost. Deník je totiž fascinující svou autentičností i obdivuhodným lakonismem. Jeho až telegrafickou lapidárnost textu (jistě nechtěnou) umocňuje ještě absence téměř jakékoli interpunkce, tedy metoda, kterou použila předtím i potom řada básníků i spisovatelů od Apollinaira až po Hrabala. Tato útržkovitost, ale i přímočarost, charakteristická pro deníky, není ostatně tak daleko od stylu, jakým si zapisoval své, podobně intimní zážitky i národní básník Karel Hynek Mácha.

Autorka ovšem není spisovatelka, ani intelektuálka a o svém psaní nepřemýšlí; stejně jako o svém jednání. Nedozvíme se proto nic o jejích názorech a životních plánech, ale netrpí ani obvyklým slovním průjmem literátů, jejich chorobnou potřebou fabulace, moralizování – obvyklou vysvětlovací mánií. Nezdržuje se také popisy zbytečných detailů (proč také, když ona je dobře zná), tím méně důvody, či případnými omluvami. Zato velmi plasticky a pravdivě popisuje život v právě uplynulém nesentimentálním století – je to vskutku die Neue Sachlichkeit v dimenzích a duševních obzorech socialistické společnosti, navíc ještě ve zlaté době osvobozeného sexu šedesátých let – v tom malém okénku dějin, kdy všechno bylo tak snadné a nezávazné: syfilis byla nevymýcena, gonorhea, zvaná také „kapelník“ byla cosi jako rýma, o AIDS u ještě nikdo nevěděl a interrupční komise byly blahovolné.

V deníku, jako v životě nemá mnoho činů žádný rozumný důvod, nedějí se z ušlechtilých popudů, ale ani z ryze sobeckých, že by aktéry nějak povznášely, nebo naopak jim přinášely nějaký (hmotný) užitek, ale jen proto, že je možné je dělat. Jednoduše se dějí, protože (bez ohledu na pozdější následky) je to v dané chvíli o něco příjemnější, než kdyby se neděly. Třeba jen proto, že se tím vyplní nějak odpoledne, večer a posléze celý život, že je na co myslet, případně se na něco okamžik těšit a – o něčem si psát dokonce i deník. Jen tak život budí známky dramatické rozmanitosti, jen tak odněkud někam směřuje. Deník sám ostatně také neprochází žádnou katarzí a nekončí žádným rozhodnutím ani poučením tím méně pak happyendem, začíná i končí vlastně stejnou situací – smutkem a zklamáním. Končí (tak jako život), aniž by se cokoli pro hrdinku vyřešilo, aniž by získala Jirku, nebo někoho jiného (Harryho) za manžela, nebo se naopak poučila a resignovala na svou „cestu za štěstím“ skrze sex, (případně své zkušenosti zúročila a založila si třeba soukromou poradnu „balení“ a „pichu“). Deník tedy končí trochu do vytracena, asi že ji omrzelo ony, „rozhodující a mimořádné okamžiky“ svého života dál zapisovat.

Dost možná, že část čtenářů bude deníkem šokována, přesněji řečeno pohoršena bezmeznou pustinou autorčina života. Měli by se však zamyslet, zda oním pohoršením nechtějí především (okolí i sobě) naznačit, oč je jejich život bohatší, košatější, případně kulturnější. Když ale budou jen trochu poctiví, (alespoň z poloviny tak jako autorka) budou si muset společně s nadporučíkem Lukášem říct: „Můj bože, vždyť i já často prožívám, mluvím a píši takové blbosti a rozdíl je jen ve formě, kterou to podávám.“ Třeba je i napadne, že od doby, kdy v Osvětimi a na Kolymě vedle miliónů lidí prý zahynul i Bůh, jeví lidský život obecně neobyčejnou stručnost: práce, hospoda, postel, pracujeme abychom mohli jíst a jíme abychom mohli pracovat, spíme, abychom si odpočali a „pícháme“ abychom na všechno zapomněli. Další okolnosti se liší jen v nepodstatných detailech. Práce v kuchyni je nahrazena prací – dejme tomu v Akademii věd, místo do Colibri se chodí do Rotary klubu nebo na Pražské jaro, jen ta postel je stejná – ve většině případu ale méně košatá, intenzivní i frekventovaná. Netrapme se tím však, neboť na mimořádných výkonech naší hrdinky v této oblasti nepochybně mělo zásluhu jak její povolání, tak zmíněná sexuální revoluce šedesátých let, jež v té době vrcholila všude – a v komunistických zemích zejména. Byla to, jak víme, jediná svobodná aktivita, již režim toleroval, jak o tom svědčily i známé nápisy na pánských záchodcích: („občané, jenom zde držíte svůj osud ve svých rukou“).

Deník je také názornou (a zábavnou) ukázkou mechanismu, jakým se – uprostřed racionalistické doby řídí naprostá většina lidí. Na místo vyváženého rozboru situace, či chladně egoistických úvah o cíli cesty a účelnosti jejích jednotlivých kroků, rozhoduje za nás – jako před tisíciletími tajemný aparát. O jeho motivech a fungování nemluvíme téměř nic a onen uctívaný rozum slouží pak jen k tomu, aby iracionální jednání dodatečně vysvětlil a omluvil. Lidé se v sobě krátce moc nevyznají a nevědí proč určité věci dělají – to je pak ovšem těžké mluvit o pravdivosti. Také autorka deníku často neví, co se s ní děje, a lže nakonec i sama sobě. Tak třeba 24.3. shledává, že Ruda je „bezvadný dost něžný a milý“ a třikrát jí krásně „opíchal“ a den nato ho „sportovně splachuje“ a odmítá se s ním vůbec bavit. Naproti tomu ji to s Jirkou sice „už vůbec nebaví“, ale jezdí za ním do Plzně, vadí jí, že si jí nevšímá a dokonce (29.3.) „brečí“, když jí řekne, že „neumí kouřit“.

Mohli bychom ještě dlouho pokračovat sondami do tajemných oblastí hrdinčina i našeho nevědoma, obávám se však, že v příštím tisíciletí (kdy to budete číst) už na to nebude čas. Bude třeba ještě více a rychleji pracovat, jako i více a rychleji se bavit a – možná, že k vám právě tento návod ještě přijde vhod.

Pavel Nauman, 19. 12. 2000

 

Ediční poznámka: Původní rukopis je psán střídavě modrou propiskou, zeleným inkoustem (od 7.4. do 13.4. a od 11.9. do 29.9.) a inkoustovou tužkou (prosinec) do nadepsaného* školního sešitku osmerkového formátu A6 o osmdesáti stranách. Opis se snaží důsledně dodržet nejen slovosled a interpunkci, včetně psaní jmen a případných chyb, ale i zčásti úpravu (odsazení a mezery v textu). Stejně tak opis dodržuje kolísání v psaní dat římskými a arabskými číslovkami. Na řadě míst není možné rozlišit verzálky od minusek. Zde se písař řídil pouze optickým dojmem, nikoli pravopisem. Podtržení některých slov je podle originálu. Výjimku tvoří podtržení všech dat jednotlivých dnů, jež autorka podtrhuje stereotypně bez nějakého zdůrazňujícího úmyslu. Všechny opravy, škrty a nečitelná místa jsou vyznačeny kulatou závorkou škrty (xxx) a pokud šly rozluštit, jsou za závorku vypsány. U nečitelných míst pak alespoň jejich přibližná optická podoba.

*Štítek sešitku je vyplněn takto:

PŘEDMĚT: Lyžování JMÉNO: Marie Berounská TŘÍDA: 9. C. ROK: 1965 ŠKOLA:

(Je třeba mít na paměti, že jméno na štítku nemusí být totožné se jménem autorky deníku.)

Původně vyšlo: Babylon, 18. dubna 2016