Proti pohanům čili Jak ojebat prezidenta

Není zvolit si za prezidenta Zemana a premiérem mít Babiše stejně pošetilé, ne-li perverzní, jako snažit se souložit s kamennou sochou bohyně? Přinášíme ukázku z knihy Arnobia ze Sikky Proti pohanům

Ilustrace Agostino Carracci, 1557–1602
  1. ukázka

28.3. Říká se, že když Nysský Liber (jeden z bohů, pozn. redakce), Semelin syn, ještě byl mezi lidmi, zatoužil poznat podsvětí a prozkoumat, co se děje v Tartaru: ve splnění tohoto jeho přání mu však bránilo mnoho okolností, protože, nevěděl, kam má jít a směřovat, neznaje cestu.

  1. Tu se objevuje jakýsi Prosymnus, nestoudník, který boha miloval a byl dosti nakloněn zvráceným vášním, který slibuje, že mu ukáže Ditovu bránu a přístup k Acherúsii, kdyby bůh splnil jeho přání a podvolil se mu v rozkoši jako žena.
  2. Bůh bez váhání slibuje, že se jeho moci a jeho vůli podvolí, ale že jeho přání splní až poté, co se navrátí ze své výpravy do podsvětí.
  3. Prosymnus ochotně ukazuje cestu a přivádí ho na samý okraj podsvětí. Zatímco Liber zvědavě hledí na Styx, Kerbera, Fúrie a všechno ostatní, jeho průvodce opouští počet živých a je po lidském způsobu pohřben.
  4. Bůh vychází z podsvětí a dovídá se o smrti svého průvodce: aby splnil, co bylo smluveno, a zbavil se závazku přísahy, ubírá se na místo, kde byl Prosymnus pohřben, a uťav silnou větev z fíkovníku, ořezává ji, hobluje a vyhlazuje a dává jí podobu lidského penisu, ten připevňuje na násep u hrobu, a odhaliv zadní část těla, přistupuje k němu, podsunuje ho pod sebe a nasedá na něj.
  5. Potom, maje požitek ze spojení, hýbe hýžděmi sem a tam a hodlá za pomoci dřeva strpět to, co předtím slíbil splnit ve skutečnosti.

29.1 Aby se snad někdo nedomníval, že jsme takové bezbožnosti vymysleli my, nežádáme, aby věřil svědectví Hérakleitovu, a nechceme, z jeho četby zjistit, co si o takových mystériích myslel: ať se zeptá celého Řecka, co znamenají ony falické symboly, jež jsou podle starého zvyku vztyčovány a uctívány ve městech i na venkově, pak objeví, že je to z těch příčin, o nichž mluvíme: nebo, jestliže by bylo ostudné jednoduše odhalit pravdu, čemu prospěje, když se důvod a původ rituálu bude tajit a skrývat, když jde jen o urážku náboženství?

  1. Co říkáte, lidé, co vy, národy oddané chrámové službě a uctívání? K takovým posvátným obřadům nás nutíte plameny, vyhnanstvími, popravami a jinými tresty a strachem z krutosti? Takové bohy nám přinášíte, vnucujete a přisuzujete, jimž byste nechtěli být podobní ani vy sami, ani byste to nepřáli nikomu ze svých příbuzných či přátel?
Ilustrace Agostino Carracci, 1557–1602
  1. ukázka

13.1 Ale proč se směju srpům a trojzubcům, jimiž byli bohové obdarováni, proč rohům a kladivům a koženým čepicím, jestliže vím, že některé podobizny bohů nesou podobu konkrétních lidí a rysy a pověstných prostitutek?

  1. Je snad někdo, kdo by nevěděl, že Athéňané vytvořili ony hermovky (čtverhranné sloupy nesoucí původně hlavu boha Herma, odtud pochází jejich označení, pozn. redakce), podle tělesné podoby Alkibiadovy? Kdo neví, pokud četl Posidippa, že Praxitelés s nesmírnou zručností stvořil Venuši Knidské tvář podle prostitutky Cratiny, kterou beznadějně miloval?
  2. Ale je tato Venuše jediná, jež byla učiněna krásnější díky propůjčení tváře nevěstky? Ona Phryna Thespijská (modelka sochaře Praxitela, pozn. redakce), jak říkají ti, kdo sepsali thespijské záležitosti, když byla na samém vrcholu své krásy, přitažlivosti a rozkvětu, byla prý předlohou pro všechny Venuše jak v řeckých městech, tak i tam, kam dospělo zalíbení v takových zpodobněních a touha po nich.
  3. A tak všichni sochaři, kteří žili v téže době a vynikali přesným ztvárněním modelů, s veškerou péčí a námahou soupeřili ve snaze přenést rysy tváře prostitutky Cythereie na své sochy, pracovali s velkým zápalem. V řevnivé soutěživosti se jeden snažil předstihnout druhého, ne proto, aby byla Venuše ještě více vyvýšena, ale proto, aby Phryna byla zobrazena jako Venuše.
  4. A tak to došlo až k tomu, že místo nesmrtelným bohům se přinášejí oběti nevěstkám, a nešťastné náboženství je narušováno vytvářením soch. Mezi sochaři je jako první jmenován Feidias: když dokončil obrovskou sochu Jova Olympského, napsal na prst boha: PŮVABNÝ PANTARKÉS – což bylo jméno chlapce, kterého miloval a po němž zvrhle toužil – a žádný strach ani náboženské cítění mu nezabránily v tom, aby boha označil jménem prostituta a smilníkovi zasvětil Jovovo božství a sochu.
  5. Až taková je to hra a dětinskost vytvářet tato zpodobení, uctívat je namísto bohů a

prokazovat jim božské pocty, vidíme-li, že samotní jejich tvůrci se baví při jejich vytváření a zasvěcují je jako památníky svých vlastních tužeb.

  1. Vždyť co, ptáš-li se, by mohlo Feidia odradit od hry a zábavy, když věděl, že sám Jupiter, jehož vytvořil, byl před chvilkou zlatem, kameny a kostmi, beztvarými, nestejnými, na hromadu naházenými, a že on je všechny sebral a spojil, dal jim tvar a podobu tělesných údů a, což je ze všeho nejdůležitější, že díky němu se zrodil tento Jupiter a byl lidmi uctíván?

 

Ilustrace Agostino Carracci, 1557–1602
  1. ukázka

22.3. Philostephanus ve svém díle Cypriaca popisuje, že se Pygmalión, král kyperský, se v důsledku zaslepení mysli, duše, úsudku i rozumu zamiloval do sochy Venuše – která byla u Kypřanů považována za svatou a také tak uctívána – jako by to byla žena, a měl ve zvyku sochu bohyně klást na lůžko, jako by se jednalo o jeho manželku, a objímal ji a ve svých představách dělal všechny ostatní manželské věci, aby ukojil marné vášně.

  1. Podobným způsobem píše Posidippus v knize, již napsal o Knidu a jeho dějinách, a vzpomíná na velmi vznešeného mladíka – jeho jméno však zamlčuje – že ten, jat láskou k Venuši, díky níž se Knidos proslavil, sdílel lůžko se sochou téže bohyně a oddával se odpovídajícím vášním.
  2. Abych se ještě jednou a podobně zeptal, jestliže se bohové schovávají v bronzu a ostatních materiálech, z nichž jsou vytvořeny sochy nebešťanů: kde ve světě byla jedna nebo druhá z Venuší, proč od sebe neodvrhly hanebnou chtivost mladíků a proč nepotrestaly jejich bezbožné styky krutým trestem?
  3. Nebo, protože jsou to bohyně mírné a laskavé, jak lehké by pro ně bylo, aby uhasily nerozumnou vášeň nešťastníků a vrátily jim rozum a zdravé uvažování?

23.1 Ale možná, jak tvrdíte, měly bohyně rozkoše a smyslových požitků z takových věcí veliké potěšení, a nedomnívaly se, že takový zločin zaslouží pomstu, protože potěšil i jejich mysli a že také chápaly, že samy jsou zdrojem lidských vášní.

Ilustrace Agostino Carracci, 1557–1602

Publikováno v knize Ladislavy Říhové Adversus nationes Arnobia ze Sikky a Octavius Minucia Felixe, vydáno v květnu 2018. Kniha byla podpořena vědeckým grantem, není v prodeji, ale lze ji objednat na: Ladislava.rihova@gmail.com. Obsahuje latinský originál Arnobiova díla a jeho český překlad od ThDR. Ladislavy Říhové, Ph.D, z něhož zde přinášíme ukázky.