Vážení čtenáři,

do vánočního Babylonu jsme pro Vás připravili rozhovor s divadelníkem, režisérem, hercem Ludvíkem Kavínem. Když podepsal Chartu 77, tak jeho 18-měsíčního syna vyhodili z jeslí, zatímco žena Nika Brettschneiderová, když šla do divadla na zkoušku, tak tam byly tři čůzy na záskok a jí vrátný řekl, že už tam nesmí. Mohlo být někdy něco ubožejšího, než byli komunisti a jejich čůzy?

Na straně tři se Pepa Mlejnek, Petr Mach a Ivan Binar, který slíbil, že bude nově přispívat do Babylonu, ve svých textech věnují Ukrajině ze třech různých poloh a třikrát dobře.

Na straně čtyři jsem dokončil esej o téhle civilisaci, pandemii, tedy idiocii, kterou jsem načrtnul na jaře, ale bylo toho tolik, že se mně tam skoro nic nevešlo – dodělával jsem to narychlo včera při finále MS Argentina x Francie, což byl fakt napínavý, takže vlastně nevím, co tam je, protože co chvíli byla nějaká gólovka nebo gól, a hned po penaltách to šlo do tiskárny.

Strana šest je věnována Petru Rezkovi, který tento svět opustil v den výročí bitvy na Bílé hoře – jako kdybych ho viděl, mušketýra, v širáku, posledního, u zdi obory. Na jeho nelehkou náturu vzpomněli Arno Pařík, Miroslav Petříček, Josef Štogr a slavonický soused Petr Chadim. Rezka jsem měl opravdu rád. Na nic si nehrál, jak sám jednou prohlásil na adresu krabicového vína litr za dvacku. Adieu, brachu.

Tohle číslo je věnováno Sámům, u kterých jsme měli v září s Jáchymem na severu Norska čtení. Přílohu otevírá rozhovor s  výborným chlapíkem, spisovatelem a výtvarníkem Oddem Marakattem Sivertsenem, který se v Norsku staví proti větrným elektrárnám budovaným na místě tradičních tahů sobů nebo rybím farmám, která okupují pobřeží a zabírají tradiční sámská loviště.

Hned za ním nevynechejte sámskou čarodějku a básnířku Mary Sombán Mari, která vám nastíní severskou kosmologii, včetně toho, jak funguje polární záře. Podle ní sotva se člověk narodí, už ho podvádějí – jakmile mu je přidělen rodný list, stane se z člověka přirozeného člověk papírový. To je přesný.

Na následující dvojstraně najdete básně a texty sámské spisovatelky Beate Heide, poesii básnířky a učitelky Irene Larsen, která je v současnosti předsedkyní Svazu sámských spisovatelů, Laponskýho šmejda od Kathrine Nedrejord o anabázi sámských dětí v norských internátních školách a básně Rauni Magga Lukkari, která má v Tromsø vlastní knižní nakladatelství.

Dole pod nimi je rozhovor s chovatelem sobů Ailem Utsi, jehož rodiče neslavili den norské ústavy, což je státní svátek, byli ale monarchisti – latrínu měli polepenou fotkami královské rodiny. To nebyli maloměšťáci.

Sámský blok uzavírá úryvek z knihy Larse Tonstada o sámském lingvistovi a politikovi Ole Henriku Maggovi, který s rodiči vyrůstal u jezera Ávžejávri a za souseda měli Ole Bæra, o jehož rodině se povídalo, že se na severu dostala do sporu se skřítky.

Na konci pak najdete skvělý text, který ruská skupina Pussy Riot zpívala 17. listopadu na Václaváku a který je, přes své punkové ladění, nabitý procítěným zájmem a starostí o tenhle náš svět vezdejší.

A nevynechejte text Pavlíny Bartoňové o česko-švýcarském výtvarníkovi Janu Jedličkovi, který když roku 69 emigroval z Prahy do Švýcarska a Itálie, cítil se „jako žížala, která po amputaci musí dorůst“. O tom, jak žížala dorostla, viz str. II přílohy.

Příjemné prožití vánočních svátků a 7. ledna po Třech králích je Pochod Za monarchii! Už je do vaku opravdu na čase.