Osmý rok občanské války v Sýrii vyvolává únavu, v které snadno zapadnou i poměrně významné detaily mající vliv na budoucí uspořádání včetně možného návratu uprchlíků. Těch je v současnosti více než polovina původních obyvatel. Více než čtyři milióny z nich se nachází v okolních zemích, především v Turecku, Jordánsku a Libanonu, kde tvoří již dokonce čtvrtinu obyvatel. Za zmínku stojí i fakt, že právě syrští uprchlíci zaujímali největší podíl na nedávné evropské migrační krizi, když tvoří zhruba třetinu všech žadatelů o azyl.

Oním detailem se nyní ukazuje tzv. dekret č. 10 syrské vlády. Podle něho lze bez náhrady vyvlastnit kohokoli, kdo se na místě do 30 dnů nepřihlásí o svůj majetek. Vzhledem k tomu, že mnoho uprchlíků prchlo právě před Asadem nelze očekávat, že by tak statisíce či teoreticky miliony osob skutečně učinily. A už vůbec nelze očekávat, že obráni o všechen majetek by vůbec měli důvod se do Sýrie někdy vracet.

Na společném setkání s Asadovým protektorem Putinem tak německá kancléřka Merkelová požádala o možnosti revize tohoto dekretu. Putin kontroval žádostí o poskytnutí pomoci na znovuvýstavbu zničených území získaných nedávno na povstalcích. Uprchlíci se tak možná budou moci vrátit do svých domovů, pokud EU zaplatí obnovu zničených měst.

Jinými slovy požádal Putin Evropskou unii o výstavbu měst, které právě jeho a syrské bombardéry srovnaly se zemí. Např. na Dúmá nebo východní Ghútu byly podniknuty tisíce náletů a výsledek tomu překvapivě odpovídá.

Náklady na obnovu se zatím odhadují v jednotkách stovek miliard Euro. To samozřejmě pod taktovkou Asada s Putinem, takže EU by měla být schopná nalévat peníze tak dlouho, až se z nich nakonec postaví třeba i něco pro lidi. Rusko osudem uprchlíků vydírá EU a chce si od ní nechat zaplatit nejen škody, které samo způsobilo, ale možná i náklady na své angažmá vůbec.

V otázce uprchlíků je Rusko vůbec mimořádně konzistentní. Od počátku jeho angažmá totiž jejich počet neklesá, ale naopak utěšeně roste. Podle jordánského zastoupení OSN v Ammánu například jen v letošním roce byl ze svých domovů vyhnán další milión lidí, převážně v provinciích Idlíb, Aleppo a okolí Damašku. Většinou se jednalo o nucené vysídlení osob žijících na území spravovaném povstalci a dobytém vládními silami. Dle ruské interpretace se jednalo o „evakuaci bojovníků s jejich rodinami“, dle OSN o civilisty doplněné pár skutečnými bojovníky. Ono kdyby 300 000 osob z provincie Idlíb byli jen militanti s rodinami, těžko by ji kdy vládní síly mohly pochopitelně dobýt. A s dalšími „evakuacemi“ se to má podobně. Až nápadně připomínají operace s prvky etnického čištění. Tito lidé byli jednoduše zbaveni práv a ocitli se v situaci odkázání na pomoc jiných. Také není jasné, jak se mají hlásit o svůj majetek v místě, z kterého byli právě vyhnáni. Rusko s Asadem jednoduše, systematicky a po statisících vyrábí nové uprchlíky, aniž by jim v tom byl kdo schopen účinně bránit. A za jejich životy si chce nechat královsky zaplatit.

Nakonec Sýrie není jedinou Putinovou kartou vůči EU. Jako perlička může posloužit, že při každém setkání Putin-Merkelová se „náhodou“ zintenzivní i vojenské střety na východní Ukrajině. V tomto konfliktu se stále nepokročilo v naplňování Minských dohod a je zřejmé, že čekat se bude dál.