Čtvrt století od pádu komunismu dospěla tuzemská demokracie do zvláštního stavu: premiér této země žádá po svém ministrovi, aby vyvrátil podezření z podvodného jednání, a „tisk“, který by měl mít výše uvedené (zkoumat politikovu bezúhonnost) v popisu práce, to komentuje – pro své čtenáře, posluchače, diváky – jako jakési svého druhu sportovní utkání: premiér útočí, ale teď se trochu do toho zamotal, ministr financí toho hbitě využil a přešel do protiútoku. Kdyby se ředitelem mateřské školky stal pedofil, podezřelý hned z několika sexuálních deliktů, tisk by spekuloval…