S Janem Palachem si česká společnost nikdy nevěděla pořádně rady. A není divu, sebeupálení jako forma politického protestu či nástroje k povzbuzení pasivní veřejnosti znamená něco nesporně výlučného. Nezůstává omezeno na diktátorské nebo totalitní režimy, kde mezní míra útlaku občas vyvolávala či vyvolává mezní reakci, poněvadž jiné možnosti jsou nebo se zdají být nepoužitelné. Každopádně je zpravidla výrazem snahy prorazit nějakou neprostupnou zeď, často korupce, mocenské arogance (i demokraticky zvolených) politických představitelů či letargie většinové společnosti. Diskutabilnost sebeupalování v našem kulturním okruhu je dána i tím, že jde vlastně…