Listuji sbírkou básní Jana Badalce (* 1960 – + 2016) Samolibé verše a mimoděk přede mnou v jeho básních – příbězích defilují zmizelá osmdesátá léta, jejich atmosféra, děje, postavy a postavičky a echo k dnešku. Poeta v sobě nezapřel inspiraci dílem Vladimíra Hraběte, s jehož postavou byl i spjat svým působením v malostranské scéně rozpustilých svazáků, Divadle Rubín v Praze. Všichni ti somráci, děvky, vekslácké podhoubí nomenklatury, mládežnické hordy v šmolkových košilích, úlisné estebácké držky, Čechoslováci z Moravy se svým ožraleckým bečením a nenávistí ke všemu mimo ně (a vposled k sobě), rojení khaki uniforem…