Memento mori, memento vivere
Pamatuju si, že když v Brně umřela babička, tak nám v domečku na vsi spadly pendlovky, co tam na festovní skobě visely odnepaměti. Živě si vybavuju i to, že smrt strýce v brodském špitále přišla, podle lékařské zprávy, ve stejnou chvíli, kdy jsem si na schodech školy v Lazarské ulici vyvrkl kotník. Tehdy se mi hned s bolestí vybavil právě on a jeho tehdejší nemocniční anabáze. No, abych pak nevěřil přímo ze zkušenosti, že se k odchodu blízkých lidí vážeme citem, který je těžko pochopit. Tváře lidí jsou…
