Islámský stát je jako hydra: čím víc se bombarduje, tím jeho moc narůstá. Alespoň to tak často vypadá na základě kusých zpráv, které k nám přicházejí.

Všeobecně se vykládá jako produkt náboženského fanatismu, nicméně příčiny jeho vzniku jsou složitější a patrně i o dost racionálnější, než se zpravidla soudí.

Velmi zajímavé informace v této souvislosti přinesl článek, který 21. dubna 2015 zveřejnil server Novinky.cz: „Islámský stát je organizace vybudovaná podle pečlivě vypracovaného plánu bývalého plukovníka tajné služby iráckého exprezidenta Saddáma Husajna. Využívá sice náboženského zápalu svých stoupenců, ale jeho účelem je koncentrace moci v rukou jejího vedení, které nejenže postupuje podle plánu, ale neváhá ani bezskrupulózně rušit či navazovat nová spojenectví. Napsal to německý magazín Der Spiegel, který měl možnost vidět plány dnes už zesnulého Husajnova důstojníka. ‚Nikdy jsme přesně nevěděli, kdo to proti nám sedí,‘ popsali magazínu povstalci v severní Sýrii Hadžího Bakra, který přišel o život loni v lednu při přestřelce v Tal Rifaatu, ve vesnici, v níž zřídil koncem roku 2012 svoji základnu.“

Pro upřesnění je třeba upozornit, že Hadží Bakr byl někdo jiný než Abú Bakr Bagdádí, údajný chalífa Islámského státu, jehož do funkce dosadili právě někdejší Saddámovi důstojníci. Podle Spiegelu ani ti, jejichž ruce přinesly Bakrovi smrt, netušili, že zabili hlavního stratéga Islámského státu. Došlo jim to až poté, když v domě, který si pronajal, nalezli detailní plány, jak zorganizovat nové hnutí a jak mu získávat přívržence.

„Pečlivost, s jakou byly plány rozpracovány, nepřekvapí, uváží-li se, že je vypracovával plukovník obávaného bezpečnostního aparátu exprezidenta Husajna,“ uvádějí dále Novinky.cz „Důvodem bylo odstavení Bakra a jemu podobných americkým správcem Paulem Bremerem po invazi Američanů do Iráku. ‚Byl nacionalista, ale ne islamista,‘ popsal Bakra jeden irácký novinář. Dodal, že Bakr byl inteligentní a skvělý logistik. Když ale Bremer výnosem v květnu 2003 Husajnovu armádu rozpustil, ocitl se bez práce a zahořkl. Podobně na tom byly tisíce zkušených sunnitských příslušníků bezpečnostních útvarů, kteří se začali organizovat v utajení. ‚Amerika si stvořila nejzatrpklejšího a nejschopnějšího nepřítele,‘ napsal Spiegel.“

K Bakrově zahořknutí přispěl i fakt, že se ocitl v internačním táboře Bucca, který ležel v jižní části Iráku a své jméno dostal po newyorském hasiči, jenž zahynul 11. září 2001. Nicméně koncentrace odpůrců na jednom místě se Američanům šeredně nevyplatila, neboť ti tak, i kvůli nedostatku dozorců, získali plno času na přemýšlení a prostor k tomu, aby se domluvili, co budou dělat po propuštění. Udělali Islámský stát, v jehož strukturách působila a dodnes působí právě i řada důstojníků armády nebo tajných služeb Saddáma Husajna. Část z nich už sice zlikvidovaly americké drony, část ale zůstává na živu a v akci.

Skutečnost, že si s Islámským státem dosud nikdo neví vojensky moc rady, jakož i profesionalita jeho propagandistických videí, svědčí nepřímo o tom, že za zdánlivě iracionálním běsněním, za krutými „temnotami středověku“, stojí velmi inteligentní a naprosto racionální mozek (nebo mozky). Náboženství tento „supermozek“ chladnokrevně využívá jako olej, který přilévá do ohně konfliktu. Patrně se při tom inspiroval i výrazem „náboženský zápal“. Nicméně náboženství samo o sobě primární příčinu vzniku Islámského státu podle všeho netvoří, jde o příčinu až sekundární.

Děsivé zprávy o poměrech panujících na územích ovládaných Islámským státem pak hodně napovídají též o motivaci jeho „svatých bojovníků“. Tou je hlavně násilí a sex, často v integrované podobě sexuálního násilí. „Přidej se k nám, dobře si zašukáš“, mohl by si IS vepsat do vývěsního štítu a na své černé prapory. Avšak jeho tajemný Mozek dobře ví, že takhle okatě se verbovat nedá, že je nezbytné tyto spodní stimuly chytře nabalit na vznešenější city a motivace – na boj za „Boží věc“, proti zkaženému Západu a jeho zkaženým muslimským přisluhovačům, na omamný pocit podílu na tvorbě Dějin. Řídící Mozek se tedy v propagandě zaměřuje na to vznešenější, ohledně spodního proudu již zájemcům samovolně napoví mediální zpravodajství. Strojový Mozek (Saddámových fízlů) prostě ví, že mozky obyčejných, průměrných lidiček je nutné nejprve zfetovat nějakým účinným ideovým „matrošem“, teprve pak se z nich snadno stanou zabijácká monstra. Dějiny dvacátého století o této jedovaté chemii vypovídají velmi výmluvně.

Karel Marx označil náboženství za „opium lidu“. Což se mu nyní často předhazuje, ale on svůj výrok původně myslel docela dobře, v zásadě nijak agresivně – náboženství dle něj prostě poskytuje sice marnou, leč útěchu. Ale příměr s opiem by si zasloužil hlubší rozpracování. Poněvadž v podstatě jakákoliv idea, filozofická, náboženská, politická nebo třeba umělecká může, buď sama od sebe, nebo po jisté úpravě, fungovat i jako droga, zdaleka nejen útěšná. A sloužit tak zájmům různých mocenských center, jež pohání třebas obyčejná touha po pomstě, nic víc.

Nejen naše, ale celosvětová debata o islámu, je-li náboženstvím míru, nebo války, opřená o pár citátů z Koránu, se tudíž na pozadí temných mocenských soukolí Islámského státu jeví býti tragikomicky povrchní.

Josef Mlejnek jr.

Babylon 2/XXIV, 13. 6. 2015