Od 20. února protestují aktivisté v běloruských Kuropatech nedaleko hlavního města Minsk proti chystané výstavbě administrativního centra. Je to trochu jako návrat do minulosti – právě takto, ve stanech a s bíločervenou běloruskou vlajkou (kterou po nástupu Alexandra Lukašenka k moci vystřídala červenozelená „postsovětská“), tam protestovala na konci osmdesátých letech skupina aktivistů jiné generace. Tehdy jim šlo o to, aby byly Kuropaty uznány za „místo paměti“, aby tam byl postaven nějaký památník, vybudována instituce, která by připomínala místo stalinských zločinů.

Nestalo se to, místo někdejších hromadných poprav, kde pod vlídným lesíkem s pískovými cestami odpočívají kosti asi dvou set tisíc lidí, jen vyzdobilo mnoho desítek dřevěných křížů. Příslušníci KGB tam ke konci třicátých let vraždili domnělé i skutečné odpůrce sovětského režimu podobně jako na řadě jiných míst: přivezli oběti, donutili je vykopat jámu a kleknout si na její okraj, pak je postříleli a přivezli další… Opatrnými výzkumy bylo zjištěno, že tam nad sebou leží až sedm vrstev lidských ostatků.

A nyní se běloruské úřady rozhodly, že místo památníku a „nějaké instituce“ bude na hromadném hrobě v Kuropatech stát obrovské moderní administrativní centrum. Aktivisté tedy postavili stany, vztyčili bíločervenou vlajku a rozhodli se vlastními těly stavbě zabránit. V noci na 23. února je přepadli neznámí útočníci v maskách a s klacky, kteří provolávali „Sláva Rusku!“ a „Bílá rasa!“ a jednomu z aktivistů rozbili hlavu. Když se tři poškození obrátili na policii, byli sami obviněni z „narušování veřejného pořádku při organizaci masového vystoupení“. Přesto je možné, že protesty uspěly: stavební stroje odjely a vypadalo to, že se stavba nerozjede, a ředitel firmy „Belkonstrukcija“ se nechal slyšet, že na hřbitově nic stavět nebudou. Aktivisté zatím setrvávají ve svých stanech, ale zdá se, že se „někdo“ bude muset situací zabývat – obyvatelé v okolí jsou pobouřeni představou, že se má na lidských kostech stavět nějaká úřední budova.

Navíc v neděli 26. února proběhly po týdnu ve čtyřech běloruských městech další spontánní masové protesty proti nové dani z „příživnictví“ a vypadá to, že nebyly poslední. Policie proti účastníkům nezasahovala. Protesty v Karpatech i ty proti novému paragrafu o příživnictví jsou zdánlivě nepolitické, neorganizují je opoziční strany a mají naprosto konkrétní cíl. V běloruské společnosti představují tato veřejná vystoupení do jisté míry nový jev – i když, jak už řečeno, mají značnou podobnost s protesty, které nejen v Bělousku odstartovaly zhroucení komunismu.