Stavba za 200 tisíc lebek
Od 20. února protestují aktivisté v běloruských Kuropatech nedaleko hlavního města Minsk proti chystané výstavbě administrativního centra. Je to trochu jako návrat do minulosti – právě takto, ve stanech a s bíločervenou běloruskou vlajkou (kterou po nástupu Alexandra Lukašenka k moci vystřídala červenozelená „postsovětská“), tam protestovala na konci osmdesátých letech skupina aktivistů jiné generace. Tehdy jim šlo o to, aby byly Kuropaty uznány za „místo paměti“, aby tam byl postaven nějaký památník, vybudována instituce, která by připomínala místo stalinských zločinů.
![](https://babylonrevue.cz/wp-content/uploads/2016/11/foto418.jpg)
Nestalo se to, místo někdejších hromadných poprav, kde pod vlídným lesíkem s pískovými cestami odpočívají kosti asi dvou set tisíc lidí, jen vyzdobilo mnoho desítek dřevěných křížů. Příslušníci KGB tam ke konci třicátých let vraždili domnělé i skutečné odpůrce sovětského režimu podobně jako na řadě jiných míst: přivezli oběti, donutili je vykopat jámu a kleknout si na její okraj, pak je postříleli a přivezli další… Opatrnými výzkumy bylo zjištěno, že tam nad sebou leží až sedm vrstev lidských ostatků.
A nyní se běloruské úřady rozhodly, že místo památníku a „nějaké instituce“ bude na hromadném hrobě v Kuropatech stát obrovské moderní administrativní centrum. Aktivisté tedy postavili stany, vztyčili bíločervenou vlajku a rozhodli se vlastními těly stavbě zabránit. V noci na 23. února je přepadli neznámí útočníci v maskách a s klacky, kteří provolávali „Sláva Rusku!“ a „Bílá rasa!“ a jednomu z aktivistů rozbili hlavu. Když se tři poškození obrátili na policii, byli sami obviněni z „narušování veřejného pořádku při organizaci masového vystoupení“. Přesto je možné, že protesty uspěly: stavební stroje odjely a vypadalo to, že se stavba nerozjede, a ředitel firmy „Belkonstrukcija“ se nechal slyšet, že na hřbitově nic stavět nebudou. Aktivisté zatím setrvávají ve svých stanech, ale zdá se, že se „někdo“ bude muset situací zabývat – obyvatelé v okolí jsou pobouřeni představou, že se má na lidských kostech stavět nějaká úřední budova.
Navíc v neděli 26. února proběhly po týdnu ve čtyřech běloruských městech další spontánní masové protesty proti nové dani z „příživnictví“ a vypadá to, že nebyly poslední. Policie proti účastníkům nezasahovala. Protesty v Karpatech i ty proti novému paragrafu o příživnictví jsou zdánlivě nepolitické, neorganizují je opoziční strany a mají naprosto konkrétní cíl. V běloruské společnosti představují tato veřejná vystoupení do jisté míry nový jev – i když, jak už řečeno, mají značnou podobnost s protesty, které nejen v Bělousku odstartovaly zhroucení komunismu.