Předseda rakouské vládní strany svobodných (FPÖ) Heinz-Christian Strache odstoupil z postu místopředsedy vlády i z postu šéfa strany poté, co unikla nahrávka, na které za podporu straně ve volbách nabízí „kompenzace“ ve formě získání předražených stavebních zakázek nebo licencí na provozování hazardních her. I když dotyčné jednání bylo jen narafičené, ani jeho dobrovolný politický důchod nestačil kancléři a šéfovi lidovců Kurzovi k zachování současné koalice a Rakousko tak čekají předčasné volby. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Stracheho příběh je do jisté míry typický. Největší vlastenec a nacionalista, který chce Rakousko bránit před přistěhovalci a jinými kulturami, sám prodá svou zemi komukoli za osobní či stranický prospěch.

Nad jednáním Stracheho se můžeme pohoršovat podobně jako rakouští občané, nicméně u nás by takové zemětřesení vyvolalo stěží. Politická scéna se dnes jen hemží subjekty, které jsou častěji než programem a zastupováním svých voličů utvářeny mnohem více coby podnikatelské projekty čekající na zhodnocení, tedy na nejlepší okamžitou nabídku, kdo dá víc. První vlaštovkou byly Věci veřejné, nicméně od jejich spravedlivého zániku již uběhla nějaká ta voda a mnohé se změnilo.

Za čistě podnikatelské projekty jsou považovány stále aktualizované formace Tomia Okamury, aniž by to na jeho politickou životaschopnost mělo výraznější vliv. O účelu Babišova poltického angažmá snad netřeba míti jakékoli iluze, pouze s tím rozdílem, že na rozdíl od Stracheho on si ty noviny koupil za své, tedy přesněji na úvěr a peníze nás všech.

V České republice je ovšem v tomto největším přeborníkem, asi nikoli náhodou, přímo ústavní činitel nejvyšší, prezident Zeman. A Stracheho samozřejmě hned trumfl. V roce 1995 z pozice předsedy ČSSD nabízel za obdržení finančního obnosu nikoli nějaké směšné zakázky či licence, ale rovnou křesla v budoucí vládě. Za tím účelem jezdil na schůzky s podnikatelem Janem Vízkem do německého Bambergu. Že nešlo jako v případě Stracheho o nějakou jednorázovou kachnu, jak později tvrdil, potvrzuje fakt, že schůzek s Vízkem se konalo celkem pět a Zeman na ně brával i některé stranické kolegy. Jeho kariéře to kupodivu neuškodilo, a tak může svou zemi vesele prodávat dál.

Možná tak není sečtena ani politická kariéra Stracheho. Jak ještě před aférou poznamenal jeden satirický časopis, mohl by se rozpomenout na své české předky a nechat se vyhostit do Česka. Byť je zde konkurence veliká, tuzemská politická kultura je mu šitá na míru.