Rozhovor se Svatoplukem Karáskem čtěte zde:

Evangelický chasid aneb Toho tlustýho faráře bereme.

 

VÍRA

 

Z celého srdce snad miluješ

Boha svého,

v rachotu tepu slyšíš ten tichý

hlas jeho.

Nebe se zatmí a v tom v tobě

všechno zmírá,

ty ohněm zprubuj sám sebe

a v popelu zbyde Ti víra.

 

Jseš tu obehnán pevnou železnou

stěnou

a železný tyče – tě postrkem

blíž ke zdi ženou,

v tý zdi je řetěz, kterej kruh

uzavírá

vyrvi ten řetěz, je tu hromada šrotu,

a to vedle je víra.

 

Jseš tu oproštěn v ruinách a

Boha se zas ptáš,

jestli už navždy sám ve všem

zůstat máš,

tamhle se zbitej jako ty

ze země sbírá

řekni ty, cos prošel peklem, pojď,

a zrodí se víra.

 

Člověk vyhlásil, že Bůh

prostě není,

a jeho dílo svou tvrdou

rukou plení.

Hory jsou Lysé – a v ozonu je

díra,

až člověk zničí Zemi – kořist svou

pak zbude mu víra.

 

 

KDYŽ TVŮJ LID

 

Tvůj lid, lid Boží, putuje Tvým časem

 

Ty sleduješ pout lidu svého z vyvýšení

ze svého kříže,

z perspektivy ptactva nebeského

sleduješ tanec pod sebou,

vidíš zbrojnoše, jak se rvou o Tvé roucho.

 

Sleduješ pout lidu svého z ponížení,

služebník zbitý a smetený z cesty,

z perspektivy zeměplazů a žab

vidíš nad sebou pochodující,

cítíš, jak si pošlapáván.

 

Ty nezůstáváš ani ve svém vyvýšení

ani ve svém ponížení.

Ty zůstáváš s lidem svým.

 

Odchází-li lid Tvůj sloužit cizím bohům,

odcházíš s lidem svým,

jsi místem bolavým,

raněným svědomím lidu svého,

„Navrať se, dome Jákobův.“

 

Je-li lid Tvůj krutý a bojovný,

neodcházíš,

nejsi katem ani zbrojnošem,

jsi jejich obětí stínanou.

„Navrať meč svůj do pochvy jeho.“

 

Je-li lid Tvůj zbabělý a podlízavý,

nezříkáš se hřbetů ohnutých,

když se Tvůj lid po způsobu děvek dává mocným,

zůstáváš s lidem svým,

„Rozpomeň se dcerko Kristova.“

 

Když se lid Tvůj rozbíhá ke skoku do propasti zahynutí,

Ty stojíš na pokraji a ukazuješ k horám,

rozptyluje-li se lid Tvůj v bezbřehém moři,

svazuješ k sobě zbylé

a věnce pouštíš po vodě.

 

 

KŘÍŽ

 

Člověk s rukama rozpaženýma

má podobu kříže

jeho osou je kříž prolínajících se mocností.

 

To je kříž daný člověku

kříž tížící k zemi

kříž snímající tíhu.

 

Lásky zrozené z bolesti

a bolesti zrozené z lásky.

V těchto dvou osách člověk žije

v nich člověk umírá.

 

Odhozený kříž

který je nutno zvednout

a znovu nést.

 

Odhozený kříž

dvě břevna pevně do sebe vkloubená

láska zrozená z utrpení

utrpení zrozená z lásky.