Sraz byl v pátek večer ve Staré Říši v místní hasičárně.

Požární vůz byl vytažen ven a z uvolněného místa se stal

lokál. První přípitek byl na Magora, druhý a další taky.

 

Po půlnoci přeci / zpřeházím zas všechny věci / a beru teď…

 

O půlnoci začal pohřební rituál. Recitace, konsumace,

inhalace, kulturní kreace, legrace, záchodová meditace.

Každý chtěl něco říct, jeden se snažil překřičet druhého.

Od undergroundu se přešlo ke country. Hrálo se, No tak

vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli, Dneska už mi fóry, nejdou

přes pysky, stojím pořád rovně, na bedně vod whisky.

 

Whisky se nepila, pil se rum

k tomu tanec

Polka, Irka, Maďarka

posléze staroříšský valčík

někdo spal v místní Orlovně

někdo u stolu v hasičárně

někdo nespal

 

Ráno se vyráželo od Všech svatých

ze Staré říše do Říše nové

vpředu se nesla mariánská korouhev

vzadu Franz Josef

do kroku hrála kutálka

zpívalo se

Do lesíčka na čekanou

Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí!

 

Volové všech zemí spojte se!

 

Prošli jsme Červeným Hrádkem

v Hříšici se k volům přidali psi a kočky

za námi se řadily kozy a krávy, také ovce

nad Podcestným mlýnem stádo překročilo Dyji

když jsme táhli do klášterního vršku

průvod štěkal, mňoukal, pípal

bečel, mečel, bučel

tum tu dum

hrál funébrmarš

 

„Pochválen buď největší čurák Ježíš Kristus!“

Pronesl u karmelitánů nad Magorovou rakví bratr Heryán.

Připomněl slova, která zvolal Magor na konci jeho

bohoslužby na trutnovském festivalu.

„Čisté srdce, ve kterém není nic protibožského, srdce,

které se zřeklo jakéhokoli zla a spolupráce s ním, může

vyřknout něco takového ne jako Kristův nepřítel, ale jako

jeho pokorný služebník,“ řekl otec Heryán.

 

Ty, ke kterému se rouhám,

ozbrojen jenom korouhví chřestící ve větru,

červenou s červeným kalichem

nebo kohoutem,

aleluja!

 

Ze svatyně na krchov se pělo

Zachovej nám Hospodine

Svatý Václave

Ktož jsú boží bojovníci

Za Císaře Pána a Jeho rodinu,

Di do hajzlu, ty sajrajte

A ty Turkyně, tlustý jak svině

císařpán je nerad vidí ve svý rodině

 

Staroříšskou Matku Boží nesly prostitutky ze Skořepky, za nimi

šli jezuité, následovali trestanci z kartouz od sv. Huga,

agenti StB, otravní komouši, homouši z Hlaváku, Cikáni,

Židé, katolíci, básníci a další darebáci, Kuběna s Jebavým,

kníže, evangelický pastor, ochlastové, bezdomovci,

vyžírkové, paraziti, fízlové, zloději, pasáci

celá pohádková říše

stará i nová

veškerá staroříšská smetánka

Nova et vetera

exhibicionisté, staré vykopávky etc.

dál už si to nepamatuji

 

Uhnij si ty koruno česká

tak si uhnij uhnij si

když jsi zpychla zapomněla

co jsi měla když jsi chtěla

a na sebe nemyslela

zítra té tvé slávy dcera

se slepotou zasnoubena

 

byli tam všichni, kdo tam byli

chytrák na chytráka,

samý lumpenproletariát

DG 301, DG 303

psychiatrické případy

celý ÚV DG č. 307

psychouši, schízy, maniaci

celá královská družina

všechny druhy

odleva doprava

aristokrati

České děti

eSeMKáčka

Svaz Modrých Knížek

drogově závislí, zombie

běhny, cuchty, pindy, nány

rajda na rajdu

fňukny, děvky, kurvy, coury

šlapky, pionýrky, štětky, barvy laky

k tomu dacani

vořezávatka, vohrábla, vošousti

pijani a trhani

ocas vedle ocasu

monarchistická reakce

svoloč k pohledání

 

slunce slavnostně svítilo

svatý svatý svatý pánbů zástupů

předzpěvoval ožralý Marks

nad hlavami lidí se objevily plamínky

po cestě se vznášely zástupy duchů

to, co bylo na počátku, bylo opět na konci

řeky tekly ke svým pramenům

slunce se klonilo od západu k východu

náhle bylo ticho

 

Až přijde chvíle jednou zas

že nazpět bude téci čas

až přijde chvíle poslední

v níž mrtvý čas sám sebe sní

zjeví se tma a význam v ní

 

od severu k jihu se klenula zelenomodrá duha

na obloze nad Kostelním Vydřím se přelévala polární zář

mrazivě čistý vzduch nad hladinou oceánu

nesl pískání káňat

kam oko dohlédlo, plavaly ledové kry

po polích kolem hřbitova pobíhal bílý kůň

na zem se snášely bílé vločky

na svatého Martina léta Páně 2011

 

V hlubokém úvalu klínu,

ve stověkých dubů stínu,

nepohnutým kolem zvučí:

„Vůdce zhynul! — vůdce zhynul!“

 

umřel kámen

zhasl plamen

padl list

slovo vstalo z mrtvých

 

ve větru praská dřevěný les

mrtvý ptáci zpívají

po obloze táhly labutě

na kaštanech u hřbitova

seděla volavka

 

dopili jsme posledního Kapitána Morgana

prázdné láhve naházeli do hrobu

Bum bum rum

duněla rakev

Tě Bůh, Magore

odpočívej v pokoji

Špiritus sanctus

v šenku U Matky Boží

skládej básně krásně

šetři síly na věčnost

Největší čurák s tebou!

Aleluja!

 

Jako kdybychom pohřbili sud s rumem

nad Magorovým hrobem poletovali v kruhu pestrobarevní

monarchové

jako nad vrcholem pyramidy

jak jsem to viděl v Teotihuacánu

jako listí z javorů

z mraků se snáší kvítí

vůně naplnila nebesa

šířila se vesmírem

motýli plesají

 

Lišaji lišaji divoký

pergamen křídel otvíráš

těkavým letem zaklínáš

les černý, hluboký

a s ním i nás

 

„Případ Magor, jak jsme si ho nazvali, je u konce. Bublina

o nekonvenčních avantgardních umělcích praskla.“

Naplnila se slova článku z Mladého světa z roku Procesu.

Celá akce byla „v hrubém rozporu s cíli, kulturou

a morálkou naší společnosti a jejími kulturními hodnotami,

naplnila skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví,

a to tím, že projevovala neúctu ke společnosti a pohrdání

jejími základními morálními zákony.“

 

Funus je ale vždycky výtržnictví

Smrt, stejně jako lišaj divoký

jako beránek Měsíc

pohrdá zákony

 

prosloveno 7. listopadu 2020 z autobusové zastávky u Jersic