Naštěstí život přináší i šťastné náhody. Lze za ni považovat objevení rozsáhlého souboru velmi kvalitních prací téměř zapomenutého a dnes skoro neznámého autora, Norberta Hochsiedera. Díky tomuto objevu Patrika Šimona můžeme lépe zhodnotit a docenit dílo, které je v malém množství roztroušené v nemnoha depozitářích státních galerií a v několika soukromých sbírkách.

Objevený soubor obsahuje téměř 300 prací od nejstarších z doby před první válkou až po práce z roku 1944. Rané autorovy práce jsou převážně realistické, barevně více potlačené. Postupně se kresba uvolňuje, stává se více zkratkovitou, nabývá na expresivní síle. Barevnost se stále více zesiluje, potemnělé plochy se prolínají se světlou modří a jinými zářivými barvami. Autor častěji své grafické listy ručně koloruje. Stále více experimentuje, některé listy vzbuzují dojem, že vznikly v 60. letech 20. století technikou strukturální grafiky, jakoby na povrch leptané desky autor nanesl drobné piliny, či písek, které pak zafixoval a otiskl.

V této souvislosti není bez zajímavosti zmínit kritiku Fritze Lehmanna v Prager Tagblatt z roku 1924 o výstavě Metznerbundu v pražském Rudolfinu, ve které píše o Hochsiederových olejomalbách: „Pokus použít hrubě oškrabané víko od krabice jako podklad pro malbu nemůžeme bráti příliš vážně.“ Bohužel se zřejmě tyto práce nedochovaly, ale podobné experimentování s materiálem se začalo běžně objevovat až od 50. let minulého století.

Obsahem jeho prací jsou především biblické motivy, výjevy z antické mytologie, ale i civilní život. Vytvořil také řadu prací s motivy ze severní Afriky, kterou kolem roku 1910 navštívil. Co naopak ve svém díle nijak nereflektuje, a v tom je mezi Němci, kteří žili v pohraničí, zcela ojedinělý, je germánská mytologie a s ní spojená historie. Pravděpodobně to souviselo s jeho katolickou vírou a přesvědčením, které vyjádřil citátem z Michelangela pod jedním svým grafickým listem „Umění nepatří žádným národům, pochází z nebe“.

Velmi pozoruhodné a ojedinělé v kontextu českých Němců, kteří zůstali doma, jsou jeho práce ze 40. let. Většinou barevně utlumené, některé vyjadřující čiré zoufalství a beznaděj jako práce „Smutné noci“, jiné ironické jako „Popěvek“, kde spoře zahalená dáma utěšuje kostlivce. Na jiné práci nazvané „Příliv a odliv“ je jen ve zkratce naznačená masa lidských těl, která se zmítá dle času sem a tam a pro větší působivost vyleptaná do desky nepravidelných tvarů. Malý lept z roku 1942 nazvaný „Šach“ jakoby spíše než hráče zobrazil dva protivníky, mezi kterými je přesně vytyčená hranice, a kteří přemýšlí jak ji posunout. A jako tečka „Rozloučení“ z roku 1942, s postavou na tenkých nožkách oblečenou v noční košili a přes ni přehozeným rozvírajícím se pláštěm, obutou ve střevíčkách a na hlavě s nočním čepcem, která odchází pryč do hloubi lesa.

Jakoby autor nechtěně předjímal své pozdější loučení se svou rodnou zemí. Ačkoliv se nikdy nezapletl s národními socialisty a ve svém díle srozumitelně vyjádřil svoje pocity a názory, byl v roce 1945 z Československa vyhnán, veškerý majetek mu byl zabaven a všechny práce a tiskařské stroje byly novými poválečnými „hrdiny“ zničeny.

Galerie Ztichlá klika, Betlémská 10, Praha 1

otevřeno úterý až pátek, 13.00-19.00 hodin

I. část výstavy končí 29. ledna 2020

II. část výstavy od 31. 1. do 13. 3. 2020