Esej Timothy Snydera, o které jsem psal minule mj. v souvislosti s aktivitami pana Babiše, velmi dobře padne i na agendu, která se týká spíš současného českého prezidenta.

Podobně jako americký prezident Donald Trump i Miloš Zeman se staví do role vlastence, který hájí národní zájmy, přitom je často spíš podkopává. V obou případech hrají roli mj. i obchodní zájmy. Zatímco šest Trumpových firem, které zbankrotovaly, získalo projekty financování ze záhadných zdrojů z Ruska a Kazachstánu, Zeman ve svém vztahu k Rusku mj. zakrývá obchodní (a také politické) zájmy těch, kteří ho svými penězi dosadili na Hrad a udržují ho tam. Není jistě asi náhoda, že oba dva politici nutnost spolupracovat s Moskvou obhajují společným bojem s terorismem. (Snyder cituje agenturní zprávu shrnující první telefonát mezi prezidentem Trumpem a Putinem: oba politici se „shodli v názoru, že je nutné spojit síly proti společnému nepříteli číslo jedna: mezinárodnímu terorismu a extremismu“.)

Ať už je za tím naivita, zmíněné obchodní zájmy nebo něco dalšího, o čem nevíme, spolupracovat s Kremlem na boji s terorismem je často jednosměrná ulice. Vystrašit společnost terorismem a pak jí nabídnout „ochranu“, je stará praktika všech fašistických režimů rudé i hnědé provenience. Díky požáru Říšského sněmu získala NSDAP rozhodné vítězství v parlamentních volbách 5. března 1933. Snyder k tomu podotýká, že Vladimir Putin se dostal k moci díky incidentu, který akci nacistů nápadně připomíná – navíc pak využil sérii skutečných, pochybných i zcela zinscenovaných teroristických útoků k tomu, aby koncentroval svou moc.

Když ho Jelcin v srpnu 1999 jmenoval premiérem, nikdo Putina neznal. Během následujícího září došlo v ruských městech k sérii bombových útoků na obytné domy, při kterých zahynuly tři stovky Rusů (!) a přes tisíc dalších bylo zraněno. Podle všeho je zinscenovali důstojníci ruské tajné policie: jejich vlastní kolegové je zatkli s jasnými důkazy o vině a mluvčí ruského parlamentu oznámil jeden výbuch o několik dnů dříve, než k němu skutečně došlo. Putin ovšem následně vyhlásil odvetnou válku muslimskému obyvatelstvu v Čečensku a slíbil, že údajné pachatele dostihne a „rozmázne je po hajzlu“. Jeho podpora raketově vzrostla a Putin rok na to v březnu vyhrál v prezidentských volbách. Dalších teroristických útoků neznámé provenience pak využil k likvidaci nezávislého televizního soukromého vysílání a samostatně volených oblastních gubernátorů.

Kombinaci hrozby terorismu a islamismu, které často sám provokuje, Kreml používá i v kybernetické válce proti Západu. V dubnu 2015 ruští hackeři narušili program jedné francouzské televize, vydávali se za ISIS a odvysílali materiály, jejichž cílem bylo vyděsit Francii a vyvolat hrozbu „kyberchalífátu“. Ať už předstíraný nebo reálný terorismus, jeden jako druhý mají v ruském státním zájmu podpořit v Evropě politický extremismus a napomoci tak rozbít Evropu do vzájemně se hašteřících národních států. Když v listopadu 2015 v Paříži při teroristickém útoku zahynulo 130 lidí, zakladatel think-tanku s těsnými vazbami na Kreml se radoval, že terorismus donutí Evropu posunout se směrem k fašismu a Rusku.

Počátkem roku 2016 vyvolalo Rusko vlnu falešných obav z teroru v Německu. V téže době Moskva bombardovala syrské civilisty a vyvolala tak novou uprchlickou vlnu do Evropy. Současně využila dramatu jedné rodin, aby u německé veřejnosti vyvolala dojem, že muslimové znásilňují děti. Poté co německá policie oznámila, že k žádnému takovému znásilnění nedošlo (obětí hromadného znásilnění se měla stát holčička ruského původu), ruská média ji obvinila, že chce případ ututlat.

Když Zeman stejně jako americký prezident mluví o tom, že bychom měli spolu s Rusy bojovat proti terorismu, kryje své sponzory a manipuluje s realitou. Rusko není hrází a ochranou proti muslimskému světu, ale naopak se snaží uprchlickou vlnu, kterou samo podněcuje, využít k destabilizaci Západu. Podobně využívá hrozby islámského terorismu, ať už skutečného, imaginárního nebo dokonce tajně inscenovaného k podpoře a posílení politického extremismu v Evropě ve snaze Unii nacionalizovat a atomizovat, aby mohla Moskva s jednotlivými státy rozehrávat své mocenské hry, podobně jako tomu bylo v Evropě mezi dvěma válkami.

Jistě, můžeme s Rusy spolupracovat, ale v našem zájmu – ne v jejich zájmu proti zájmu vlastní země. Především to znamená nechovat se jako pes, který vrtí ocasem před svým pánem, jak to předvádí Zeman před Putinem, přičemž vztah mezi ním a kremelským vládcem je úplně ten samý, jako byl svého času mezi Stalinem a Benešem – kremelský jestřáb se pobaveně dívá, jak mu krtek (krteček) sám leze do hnízda.

Takže šťastnou ruku u prezidentských voleb.