Pouze dva dny poté, co prezident Spojených států zradil své bývalé spojence v regionu a přenechal Syrské demokratické síly (Syrian Democratic Forces SDF) napospas turecké armádě a jejím džihádistickým spojencům, zaútočil turecký režim na samosprávu v severní a východní Sýrii. Turecko využívá informací a zbraní svých spojenců v NATO a obrací je nejen proti ozbrojeným složkám SDF, ale i civilistům.

Během prvních dnů po turecké invazi uprchlo kolem 200.000 civilistů především z kurdského města Kobanî, z arabského města Tal Abjad a z města se smíšeným, křesťansko-kurdským obyvatelstvem Serê Kaniyê (arabsky Ras al-Ain) směrem od tureckých hranic na jih. Několik tisíc civilistů se pokusilo uprchnout do Iráku.

SDF urputně brání města Tal Abjad a Serê Kaniyê. Přestože turecká armáda prohlásila ráno 12. října, že Serê Kaniyê bylo dobyto, zůstalo centrum města pod kontrolou SDF a útoky turecké armády a jejích islamistických syrských spojenců byly odvráceny. Každopádně jsou velké části obou měst zničeny a obránci utrpěli vysoké vojenské i civilní ztráty.

V sobotu zavraždily proturecké milice přední kurdskou političku, která ani nebyla členkou Sjednocené demokratické strany (PYD) sympatizující se Stranou kurdských pracujících (PKK), ale angažovala se v malé straně Budoucí Sýrie. Hevrin Chalaf byla známou feministickou intelektuálkou, s níž se scházely americké delegace. Její krutá „poprava“ způsobila výkřik zděšení v regionu i v mezinárodním solidárním hnutí.

Nejen Kurdové, ale i aramejsky mluvící křesťané a Arménci prchají z pohraničních oblastí. Mnoho křesťanů vidí v tureckém útoku pokračování genocidy provedené Otomanskou říší v roce 1915. Právě uprchlíci, kteří tuto genocidu přežili, založili křesťanské komunity v severní Sýrii. Dnes jsem telefonoval s arménskými přáteli v Kámišlí, a ptali se mě, proč Evropa a Spojené státy opět nečinně přihlížejí genocidě jako před 104 lety: „Proč křesťané u vás nechávají Turecko vyvraždit jednu z posledních křesťanských populací na Středním východě? Kurdové nás chránili před IS, a teď se džihádisté vrací s tureckou armádou.“

Mí arménští přátelé mají pravdu v tom, že válku s SDF nezahájilo jen Turecko a jím podporované syrské islamistické milice jako Ahrár aš-Šarqíja, Fajlaq aš-Šám nebo Džabhat aš-Šámíja (angl. Ahrar al-Sharqiya, Faylaq al-Sham, Jabhat al-Shamiyah), ale znova i Islámský stát. Zároveň s prvními tureckými útoky zaútočil IS na několik kontrolních stanovišť SDF kolem Rakky, a ženy Islámského státu uvězněné v táboře al-Hol zahájily povstání. Už když jsem na jaře 2019 navštívil al-Hol a další dva zajatecké tábory pro ženy Islámského státu, říkaly mi některé z nich, že doufají v osvobození Tureckem. Ještě nevíme, jestli jsou akce Turecka a IS koordinované a jestli turecký „hluboký stát“ s IS přímo spolupracuje. Ovšem můžeme definitivně říci, že IS na Turecko čekal, aby mu dopomohlo k obnově síly, a tato strategie se mu zřejmě vyplácí.

Několika krajně nebezpečným bojovníkům IS se podařil v sobotu uprchnout, když Turecko útočilo na vězení v Kámišlí. Byl mezi nimi i muž, který hrál významnou roli při teroristickém útoku v Paříži. V neděli ráno zaútočilo Turecko na zajatecký tábor Ajn Ísa (angl. Ain Issa) na jihu od města Kobanî. Ajn Ísa byl druhým největším táborem pro zajatce z řad IS, ale zároveň byl poblíž i tábor pro uprchlíky z Rakky. Podle administrace tábora uprchlo díky tureckým útokům kolem 800 členů IS, již budou bezpečnostním rizikem pro okolí a možná i pro Evropu.

Zmrtvýchvstání Islámského státu se netýká pouze Středního východu, ale i Západu, přičemž americká „válka s terorismem“ bude považována za pokryteckou. Spojeným státům už nebude nikdo důvěřovat, a Kurdové budou nuceni k spojenectví se syrským režimem a s Ruskem (pozn. překladatele: To se mezitím stalo. SDF musely přislíbit, že se připojí do bojů o město Idlib, kterého syrský režim doposud nedobyl ani s ruskou pomocí. Je pravděpodobné, že budou nasazeny v prvních řadách). Takový tah sice zřejmě ukončí severosyrskou samosprávu, ale alespoň snad zabrání systematickým etnickým čistkám, které následovaly po turecké invazi do Afrínu v roce 2018.

Uprchlíkům z Afrínu nikdy nebyl povolen návrat. Turecko nechalo tuto kurdskou oblast mezitím osídlit arabskými uprchlíky. Proturecké milice systematicky zničily budovy a pomníky náboženských menšin. Všechny afrínské kostely byly zavřeny. 17 jezídských chrámů bylo zbořeno a alavitské a jezídské hřbitovy byly znesvěceny a zničeny.

Většina jezídských vesnic na zbývajícím kurdském území v severní a východní Sýrii se nachází kolem města Serê Kaniyê, které je jedním z hlavních cílů tureckých útoků. Zbylých několik desítek obyvatel jezídské vesnice Tal Chatun (angl. Tal Khatun, v aktuálních zprávách Tel Khatun) uprchlo ve čtvrtek, když turecká armáda zaútočila minometnými granáty a proturečtí džihádisté vnikli do okolních vesnic. Po zániku veliké jezídské enklávy v Afrínu je pravděpodobné, že vysídlení posledních jezídských vesnic na severovýchodě Sýrie povede k celkovému konci jezídské menšiny v Sýrii.

x x x

(Pozn. překladatele: Mezitím se ukázalo, že sankce Západu proti Turecku jsou bezzubé. Německo bránilo úplnému zastavení vývozu evropských zbraní do Turecka, a EU tedy pouze pozastavila udělování vývozních licencí, což znamená, že se již licencované exporty uskuteční. – Thomas Schmidinger je jeden z předních rakouských kurdologů a expertů na islamismus. Vyučuje na Vídeňské universitě. Je členem redakční rady vídeňských „Kurdische Studien“ a stockholmských „Kurdish studies“. V rakouských médiích a několikrát denně na Facebooku informuje o aktuálním vývoji v Rojavě. Článek byl publikován v pondělí 14.10, přeložen v noci z 15. na 16.10. Aktualizační pozn. překladatele vycházejí především z článku Wolfganga Bauera: „Der ultimative Verrat“, Zeit.de 15.10. a článku „Deutschland blockierte schärfere Türkei-Maßnahmen“ Bild.de, 16.10., které Thomas Schmidinger sdílel na Facebooku:  Nadpis byl změněn dle přání autora.)

Překlad Ondřej Cikán

Odkaz na původní článek v angličtině: