Něco si myslíme, tedy myslíme si, že si to myslíme, ne na základě toho, že jsme k tomu ─ s pomocí naší zkušenosti, vzdělání etc. ─ dospěli sami, vlastním intelektuálním úsilím, ale až ve chvíli, když je to většinově přijato. Naše názory jsou ve skutečnosti skupinová či klanová legitimizace, a to včetně takové na první, druhý i třetí pohled zcela jasné věci, které byla probrána ze všech možných stran a byly o ni napsány hory knih, jako je holocaust.

Samotní Židé, jeho hlavní oběti, se dlouhá léta po válce chovali k holocaustu indiferentně. Ještě v 50. letech bylo toto téma v Izraeli tabu: rodiče o něm mlčeli a děti se netroufaly na něj zeptat. U obětí holocaustu to bylo lidsky pochopitelné ─ bylo to pro ně tak veliké trauma, že o tom nedokázaly mluvit. Ale stejně tak mlčela i evropská veřejnost, ačkoli zločiny nacionálního socialismu se staly po válce obecně známy. Musela se nejdřív změnit atmosféra ve společnosti, aby se začal tento zločin zločinů reflektovat a stal se veřejným mementem číslo jedna nejen v Izraeli, ale v celé euroamerické civilisaci (ne tak v SSSR).

Je lidsky či myšlenkově invalidní, že lidé se musí nejdřív něco naučit, aby to dokázali soudit, i když je to tak do očí bijící? Zastáváme vůbec nějaké hodnoty, nebo jde jen o šablony, která máme uloženy na svém hard disku v lebce, ve které se nám rozsvítí jen tehdy, když odpovídá barva a tvar?

I když se pak holocaust a jeho reflexe stala nezbytnou součástí výbavy naší kultury, dodnes jej vnímáme zase jen jako naučené schéma, bez hlubšího pochopení, což se zdá skoro neuvěřitelné, a to dokonce v podobě, která má rasistický nádech: Jinak bychom stěží mohli ještě třicet let po pádu komunismu mýrnyx týrnyx nechat stát komunistický prasečák v Cikánském táboře v Letech, který se ve své poslední fázi stal pro romské obyvatele Čech předstupněm do Osvětimi. Je naše empatie založena na tom, z čeho vycházel nacistický holocaust? Ve skutečnosti nezastáváme hodnoty, ale chováme se jako cvičení psi: když jsme vycvičeni chovat se k druhým přátelsky, chováme se přátelsky, když máme týrat vězně koncentračních táborů, tak je týráme…

Terorismus

To samé platí pro židovsko-palestinský konflikt. Nejsme schopni posuzovat jej komplexně, nestojíme na straně obětí, ale štěkáme či vrtíme ocasem podle toho, ke které smečce patříme. Stejně jako s holocaustem, všichni jsme proti terorismu. Skutečně? Když se do věci zamíchají političtí populisté, bulvární média a pravicoví či levicoví aktivisté, kteří konflikt využívají (zneužívají) ideologicky, mnou si dědici otce moderního terorismu V. I. Lenina ruce z různorodé plejády užitečných idiotů, kteří jim hrají do karet, aniž by ovšem tušili, že jsou bičem božím ─ tedy nástrojem teroristů. Inu užiteční idioti.

Záměr teroristů vyvolat v nás pomocí spektakulární brutality hrůzu a obavy je interpretována tak, že to je něco, co je islámu vlastní ─ co vychází z islámské kultury a pojí se s Araby jako s národností či rasou, což je opět jen v intencích terorismu, který chce islámskou civilisaci využít jako svou agendu. Stejně tak ─ aniž bychom si to uvědomovali ─ kopíruje tento názor nacistické náhledy na člověka, kulturu a lidské rasy, což není vůbec od věci.

Byla to moderní, pokroková, o vědu se opírající (anti)křesťanská Evropa technologické a průmyslové revoluce, v jejímž lůně se zrodily dva nejzločinnější systémy lidských dějin, komunismus a nacismus. Rasové teorie, eugeniku, třídní boj nebo nacionalismus, který v moderních dějinách napáchal, páchá a ještě napáchá zla, jako málo co v dějinách, stejně jako zločin zločinů holocaust nevynalezli islamističtí fanatici, ale od mýtů minulosti oproštění, racionálně se rozhodující, vzdělaní Evropané, kteří umějí číst, psát a počítat a kteří se považující za avantgardu lidstva, dívající se na minulost jako na dobu temna, stejně jako na zaostalý třetí svět. …

Domácí psychopat

Základem všech druhů fašismu je pěstování strachu z druhých. Největší nebezpečí člověka je ale člověk sám – ne ten druhý, ale ten, který číhá v nás samých a jakmile je naše psychika sebe míň oslabena, začne se drát ven psychopat uvnitř nás, který, aby potvrdil sám sebe, jde přes mrtvoly – je schopen použít cokoli, a také je možné ho využít k čemukoli. …

Je nejen pošetilé ale především nebezpečné se domnívat, že běsi 20. století jsou dílem nějaké nám cizí, jiné mentality. Vylíhli se v prostředí sekularizace, tržního hospodářství, odborů, materialismu, peněž, přírodních i společenských věd, filmů, moderního designu, rekreace u moře, zdravé výživy, ekologických projektů – s podporou moderní medicíny, armády fyziků a biologů… Dnes je to o to horší, že paranoiu, která je šémem všech totalit, zcela volně do každé mysli šíří sociální sítě mající potenciál rozbít jakoukoli smysluplnou diskusi, která je základem fungování společnosti.

Koexistence

Navzdory Huntingtonovi, teroristům, či armádě různých evropských profesionálních i amatérských výrobců obrazů nepřítele a jejich iluminátů jsou lidé odsouzeni k tomu si pomáhat, různé kultury spolunažívat a vzájemně se obohacovat. S islámem máme společné dějiny, společné či obdobné hodnoty a máme i společného nepřítele – fanatismus, nacionalismus, xenofobii, záměrně ve společnosti šířenou kolektivní paranoiu včetně hledání obětního beránka, který může za všechny naše prohry a neúspěchy.

Islamismus a evropský politický extremismus si v tomto ohledu prokazují vzájemnou službu, podobně jako si ji kdysi prokazovali nacisté a komunisté, když proti sobě útočili, aby se ve společnosti strašením tím druhým legitimizovali, získali na svou stranu nové přívržence a odvedli pozornost od svých skutečných cílů, které měli společné: zničení stávající civilisace, tedy s její pomocí.

Proti nim stojí budování přátelské a plodné koexistence křesťanského Západu a islámského světa, které se vzájemně obohacující, jak tomu bylo v době vrcholného středověku, jejíž výrazem by bylo mírové uspořádání a zajištění bezpečné existence Izraele na Blízkém východě.

úryvek z eseje o izraelsko-palestinském konfliktu v kontextu Evropy 20. století, který má vyjít ve sborníku Přežije Izrael? Židovský stát jako zrcadlo mezinárodní politiky ve vydavatelství Fórum pro média, kulturu a civilizaci