Za oběť současné bezprecedentní ofenzivy Izraele proti Hizballáhu v Jižním Libanonu padl i nenáviděný vůdce této teroristické organizace a globální zločinec Hassan Nasralláh. Na jeho likvidaci se připravovala izraelská armáda desítky let, o tomto kroku se uvažovalo již např. po 11. září 2001, po útoku na newyorská „Dvojčata“, a ještě několikrát poté. K operaci jako je tato se ovšem vždy přistupuje velmi opatrně, musí nastat optimální kombinace vojenských a politických podmínek. Po roce kontinuálního raketového ostřelovaní severního Izraele raketami Hizballáhu, pod taktovkou Nasralláha, po krutém roce, kdy na sto tisíc Izraelců bylo z oblasti Severní Galileje a Golanských výšin z bezpečnostních důvodů evakuováno, po roce milionových škod na majetku i na životech, taková situace evidentně nastala, Izraelci řekli dost.

K útoku na Nasralláha a jeho nejbližší okruh došlo v návaznosti na další spektakulární obranný útok — simultánní výbuchy komunikačních zařízení (beeperů, vysílaček) zranily týden před tím najednou přes tři tisíce teroristů Hizballáhu v jižním Bejrútu. Na sto z nich bylo zabito, včetně klíčových figur teroristického aparátu. Sofistikovaná operace označovaná jako „precizní zásah“ byla výjimečně efektivní – zásadně ochromila tuto nebezpečnou vojenskou a politickou sílu, a to bez obětí mezi nezúčastněným civilním obyvatelstvem: „Pokud jsi nebyl členem Hizballáhu, nebyl jsi raněn,“ shrnuje lapidárně komentátor izraelské televize I24.

Tyto dvě impresivní protiteroristické akce, které jistě vejdou do análů vojenské historie, odstartovaly novou mnohem intenzivnější fázi opotřebovávací války Hizballáhu proti židovskému státu, která trvá již rok. Přestože zásadně zvýšily bojovou morálku v Izraeli, zdaleka není vyhráno, ani na severní libanonské frontě, ani na jižní frontě, tj. v Gaze.

V souvislosti s kampaní na severu se hovoří o nutnosti pozemní operace, jelikož ostřelování severu raketami Hizballáhu pokračuje, „arzenál této organizace zdaleka není zneškodněn, ani jeho operační schopnosti,“ vysvětlil izraelský dopisovatel opoziční radiové stanice Iran International Babak Itzchaki. „Designovaný nástupce Nasralláha, Hashem Safiedinne, o němž se hovoří, je údajně ještě radikálnější než jeho předchůdce Nasralláh, propojen s iránskými špičkami stejně úzce jako on (jeho žena Safiedinna je dcera Kásema Sulejmáního, vůdce Íránských revolučních gard, kterého zneškodnili Američané v r. 2020),“ vysvětluje Itzchaki. Zároveň však uvádí, že Hizballáh je nyní zásadně oslaben a ani Írán, kde za Nasralláha vyhlásili pětidenní státní smutek, není skutečně schopen Izrael existenčně ohrozit, pouze jej může dál „terorizovat“. Tak jako se tomu dělo v posledních týdnech, kdy se Íránci pokusili balistickou raketou zneškodnit izraelský generální štáb či zasáhnout letiště. Obě střely byly ovšem včas detekovány a sestřeleny.

Navíc v Íránu velká část populace, nyní representována nově zvoleným prezidentem Pezeshkianem, odvetu za smrt Nasralláha nepodporuje. Nasralláh byl v Iránu normálními lidmi nenáviděn, jakož i celý Hizballáh; obrovská finanční podpora Hizballáhu je trnem v oku obyčejným Íráncům, jelikož ekonomická situace v zemi je katastrofální a lidé trpí bídou (zatímco každý člen vedení Hizballáhu dostává od íránského vůdce Chameneího 1200 dolarů měsíčně (jezdí si v drahých Mercedesech), obyčejní řadoví teroristé pak dostávají 250 dolarů, a i to je na libanonské (či íránské) poměry velmi slušný plat, nemluvě o financování vojenské techniky).

Izraelský režim nyní deklaruje, že cílem války je kompletní „ochromení Hizballáhu“, tak aby se evakuovaní Izraelci mohli vrátit do svých domovů a znovu normálně žít. To ovšem ještě potrvá.

Většina raket, které denně dopadají i po uvedených spektakulárních protiteroristických akcí Izraele, je sice detekována a zneškodněna již před dopadem pomocí systému Iron Dome, ten však není zcela stoprocentně účinný a dochází k tragédiím, a to téměř na denním pořádku. Před několika dny např. v Kiriat Bialik na sever od Haify došlo k přímému zásahu domu, občané v okolí byli těžce traumatizovaní, jinde při zvuku sirény zpanikařil řidič, havaroval a zabil sotva patnáctiletého spolujezdce, o dům dál zase došlo k přímému zásahu kravína a uhynulo na 140 krav. Takové katastrofy se dějí denně. Denně jsou vystřeleny z jižního Libanonu desítky raket, někdy i sto a více. Tato situace trvá již rok. Největší tragédie se odehrála v červenci při mládežnickém fotbalovém klání v drůzské vesnici Majdal Champs na Golanských výšinách, kdy raketa Hizballéhu zabila 11 chlapců a dalších 38 zranila.

Izraelská armáda chystá pozemní ofenzívu, kterou předznamenává letecká kampaň. I izraelské zázemí se na nadcházející dění intenzivně připravuje: Do podzemí byla evakuována největší nemocnice oblasti severního Izraele, Bejt HaCholim Rambam v Haifě.

Zároveň pokračuje protiteroristická kampaň v Gaze, kde se s největší pravděpodobností nadále jako krysa v jednom z tunelů skrývá vůdce Hamásu Jehijá Sinwár. Tam jsou také v nelidských podmínkách stále drženi izraelští rukojmí.

Situaci sleduji bez přestání velmi pozorně, v Izraeli jsem byla nedávno. V Tel Avivu jsem asi o půl kilometru unikla ničivému jemenskému dronu, který na terase poblíž promenády zabil padesátiletého muže sedícího doma na gauči! Zrovna tak jsem si tam v Tel Avivu seděla já! Slyšela jsem ten rámus ohlušující osudné detonace. Cítila jsem tíhu okamžitého nebezpečí tohoto typu, což jsem nikdy nezažila. Musím přiznat, že, ač jsem dosti otrlá, nesu lehké trauma. Kdo pro Boha jsou ti Hutiové? Jak je možné, že tito primitivové v posrávačkách, permanentně omámení žvýkáním kátu, jsou schopni používat sofistikované drony a terorizovat Izrael z takové dálky? Zjevují se mi opakovaně v děsivém snu.

Téměř rok od vypuknutí války, od bestiálního pogromu spáchaného Hamásem v jižním Izraeli, při němž bylo zmasakrováno přes 1200 lidí, je tedy situace stále vypjatější, tragická. Více než 700 izraelských vojáků padlo v boji, přes 4500 bylo zraněno, z tisíce těchto mladých lidí jsou dnes invalidé. Přes sedm desítek zabitých rukojmích, stovka snad ještě přežívá v tunelech Gazy ve tmě a o hladu. A konec je stále v nedohlednu.

Každé ráno na radiu Reshet Bet izraelští občané pláčou, i postižení izraelští Arabové (i jich se to týká), pláč Jeremiášův lkají všichni, matky, otcové, bratři sestry. Ztráty jsou již pro malý (jen před 80 lety z poloviny vyhlazený národ) naprosto neúnosné. Vojsko zemičky velikosti středočeského kraje zcela vyčerpané. Reservisti slouží šest, sedm i více měsíců pořád dokola.

Bojují statečně proti nepřátelům svým, ale i našim, proti tmářství a barbarismu globálního terorismu, který se jim snad podaří porazit, jelikož jde o velmi zásadní bitvu v zájmu přežití západní civilizace.

Proč to pro Boha tak mnoho lidí zpochybňuje a nechápe? Předvčírem se mi na stůl dostal článek o anglickém průzkumu objektivity zpravodajství věhlasné BBC a výsledky jsou šílené! Komu BBC fandí? Jaké pochybné údaje uvádí? De facto slovutná BBC jen přiživuje antisemitismus globálně, jakoby ztratila veškeré morální skrupule.

Přemýšlím, jak bude celá situace ovlivněna výsledkem nastávajících voleb v Americe. Jak bude Kamala Harris, bude-li prezidentkou, jednat s Izraelci a Palestinci, jakou roli sehraje demokratická Amerika v poválečné obnově Gazy. Zda se dopustí stejných chyb jako třeba v Afghánistánu, nebo zda se poučila a pochopila, že teroristům nelze věřit ani s nimi vyjednávat. Zda klíčovou roli sehraje Západ, anebo, v případě, že bude zvolen Trump, Saudové, kteří se sice zdánlivě chovají racionálně, nicméně je třeba mít na paměti, že prosazují nám zcela cizí tribální a šovinistické způsoby.

Je v tom hluboká logika, aby Amerika chránila kolébku židovsko-křesťanské civilizace, morální kotvu Západu, hrob Ježíše Krista. Konflikt notabene je třeba řešit primárně lokálně a Amerika by se měla postarat o pacifikaci a demokratizaci Gazy, tak jak to učinila v Německu po II. světové válce. Bylo by tak zcela jasné, že Izrael patří k nám. S Armény a s Kurdy a dalšími národy v oblasti, které jsou rozvrácené a trpí pod jhem islamistického terorismu, živeného a podporovaného také Ruskem.

Íránský režim nadále ohrožuje tuto část světa, přitom s nimi může Západ zatočit snadno. Je na čase, jaderný program Iránu je podle veřejných informací ze tří čtvrtin u cíle. Bude Západ i nadále otálet a kličkovat a riskovat budoucí Hirošimu ve Svaté zemi? Íránský lid by jistě uvítal, kdyby tamní zločinný zpátečnický režim padl. Z naší zkušenosti víme, že totalitní režimy se hroutí jak domečky z karet, přestože tytéž karty ještě dlouho zůstávají ve hře. Amerika by tak také odčinila svou historickou chybu, kdy v r. 1979 nepodržela Šáha Rezu Páhlavího, který ač autokrat, držel v zemi relativně normální režim, tedy ve srovnání s ajatolláhy…

Je dost možné, že si s íránskou hrozbou poradí Izraelci sami a po svém, jistě to bude snadnější za Trumpa než za Harrisové, ale kdo ví. Zatím válka zmítá oblastí především lokálně, a ještě zajisté potrvá minimálně rok, jak to předpověděl po vypuknutí války kontroverzní izraelský premiér Netanjahu.

K jeho osobě by snad stálo za to nakonec podotknout, jak neuvěřitelně zdatně ignoruje svou politickou zodpovědnost za zásadní selhání v obraně izraelské státní hranice, které umožnilo smrtonosný pogrom 7. října minulého roku. Nyní, po úspěších v Libanonu, je Bibi dokonce oslavován, a to i normálními Araby v okolních zemích, coby osvoboditel regionu od jha terorismu (který se právě za jeho dlouhé vlády rozrostl do hanebných rozměrů). Inu, vox populi. Podaří-li se Bibiho Izraeli (má ještě necelé dva roky do voleb) skutečně zvítězit na celé čáře a dosáhnout míru v Gaze i v Libanonu (díky neskutečně zdatné izraelské armádě a podpoře Američanů), jistě si za to politickou zodpovědnost tentokrát vezme velmi rád. Inu, populismus. Ale ať už to bude s tímto populistou jakkoliv, hlavně ať Židé v boji proti teroristům uspějí, bude to dobré pro nás pro všechny. Budiž to naším přáním do nadcházejícího Nového židovského roku 5785!