Dvojaká kouzla Zdeňka Vašíčka Hojně jsme se vídali v posledních patnácti letech jeho života, nejdřív jako kumpáni z mokré čtvrti a později snad i jako přátelé, byť dosti nesouměřitelní. Zdeněk byl bezmála o dvacet let starší než já, vzdělanec evropského formátu s bohatě probarveným osudem, v němž se dramaticky střetaly jeho učenecké a dobrodružné sklony. Já se jako redakční řemeslník protloukal v podstatně nižších patrech intelektuálních i společenských sfér. Naše schůzky nad sklenkou vína nebo fernetu nicméně inicioval zpočátku hlavně on, nezastírám, že k mému potěšení. Myslím, že jsme si stylem vyjadřování navzájem…