Loňský operní Wagnerovský festival v Bayreuthu provázela podivná atmosféra a řada nezvyklých opatření. Shlédl jsem zde sedm představení – Bludného Holanďana (Der fliegende Holländer), Tristana a Isoldu, celou tetralogii Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen) s předvečerem (Zlato Rýna – Das Rheingold), prvním večerem (Valkýra – Die Walküre), druhým večerem (Siegfried) a třetím, závěrečným večerem (Soumrak bohů – Götterdämmerung) a Parsifala. Na zvláštní opatření jsem byl upozorněn i tiskovou kanceláří. Celý pahorek (Festspielhügel) byl ohrazen a nedalo se k němu přiblížit autem do vzdálenosti asi 250 – 300 m. Všude na…